Akné v literatuře

Dostal se Vám někdy do ruky Tajný deník Adriana Molea? Je to krásná knížka o problémech dospívání. Adrian kromě jiného bojoval i s akné a své trápení si poznamenával do deníčku.

1. ledna
Moje novoroční předsevzetí: nebudu si mačkat uhry. To už je můj osud, že mám zas uhra na bradě, zrovna na Nový rok.

2. ledna
Uher na bradě se zvětšuje. Může za to matka, protože neví nic o vitaminech.

3. ledna
Můj uher je snad nežit. To už je můj osud, že mám uhra na takovém místě, kde ho může každý vidět. Upozornil jsem matku, že jsem dnes ještě neměl vitamin C. Řekla: "Tak si běž koupit pomeranč." To je typické.

4. ledna
Matka tvrdí, že mi na bradě nic nevidí, ale říká to jen proto, že má kvůli naší stravě pocit viny.

5. ledna
Můj uher nebo nežit dosáhl vrcholu. Větší už být nemůže.

9. ledna
Přijela babička a vymáčkla mi uhra na bradě. Ještě se tím zhoršil.

14. ledna
Zapsal jsem se do knihovny. Půjčil jsem si Péči o pleť, O původu druhů a Pýcha a předsudek. Můžu říct, že jsem na knihovnici udělal dojem. Nedívala se mi na bradu, takže se to možná zmenšuje.

15. ledna
Jestli uher do soboty nezmizí, půjdu k doktorovi.

16. ledna
Začal jsem číst O původu druhů, ale televizní seriál byl lepší. Péče o pleť je senzační. Nechal jsem tu knížku otevřenou na stránkách, kde se mluví o vitaminech. Doufám, že matka tu narážku pochopí. Položil jsem ji na kuchyňský stůl vedle popelníku, takže ji určitě nemůže přehlédnout.

17. ledna
Doktor Taylor je asi jeden z těch přepracovaných obvoďáků, co se o nich všude píše. Na bradu se mi ani nepodíval, řekl jenom, že si nesmím dělat starosti a zeptal se, zda je u nás doma všechno v pořádku. Pověděl jsem mu o ubohé stravě, ale on řekl, že jsem dobře živený a poslal mne domů. Prý si mám vážit toho, co mám. Tolik o našem státním zdravotnictví.....

Je to sice zábavné čtení, ale odborníka napadne ihned několik postřehů: