Atopický ekzém (Atopická dermatitida)

U lékaře

Kožní lékař - dermatolog Vás vyšetří a v nejasných případech může odeslat na histologické vyšetření, kdy se odebere malý vzorek kůže k mikroskopickému určení. Při podezření na vzdušné či potravinové alergeny též k alergologovi, kde se kromě odborného vyšetření provádí i kožní testy, krevní a další laboratorní vyšetření. Také Vás může poslat na "předvádění" na kožní kliniku, tedy na jakousi konzultaci a poradu s dalšími odborníky.

Lékař Vám léčbu stanoví individuálně - dle konkrétního stavu kůže. Dozvíte se informace o chorobě, léčbě, prevenci, dostanete instruktáž, který lék, na které partie, v jaké fázi, jak často, s čím lze kombinovat, s čím ne, upozorní na nežádoucí účinky. A pokud ne, cíleně se ho zeptejte. Smyslem je naučit se s ekzémem zacházet a zvládat ho.

Základní léčba je zevní. Na prvním místě jsou to, a ty Vám lékař pravděpodobně předepíše, místní kortikoidy. Jsou to léky odvozené od přirozených hormonů kůry nadledvin, ve formě mastí, krémů, mlék, roztoků. Mají silné protizánětlivé účinky a jsou pro léčbu ekzému nepostradatelné, zejména v akutních fázích. Není vhodné je nadměrně užívat, ale ani je pro jejich možné nežádoucí účinky odmítat a zatracovat. Od dob jejich zavedení do léčby před cca 40 lety přinesl výzkum nové, účinnější i bezpečnější preparáty a také vhodné postupy jejich používání. Řiďte se následujícími zásadami, abyste využili příznivých účinků kortikoidů a současně byli šetrní ke své kůži a omezili riziko vzniku nežádoucích účinků. K nim patří především kožní účinky, jako je ztenčování kůže, tvorba jizviček, žilek atp. Nežádoucí účinky nastávají jen při chybném používání, jinými slovy léčba je bezpečná, pokud se dodržují určitá pravidla.

Zásady používání kortikoidů - Používejte je jen 1x denně, obvykle na noc a jako poslední prostředek (promazávání vždy před aplikací kortikoidy, ne po). Je-li stav akutní, lze nárazově 2x denně, obvykle po 3 dny. - Po zlepšení, obvykle do týdne, postupně snižujte – používejte je ob 1 den, ob 2 dny, ob 3 dny a takto ustupujte až do úplného vysazení. Tato ústupová léčba se provádí proto, že po náhlém vysazení léku se ekzém může aktivovat. A cílem je přece stabilizace stavu. - Pokud po počátečním zlepšení již ekzém dále neustupuje, zůstaňte na intervalu ob 3 dny anebo individuálně i delším, který stačí udržet ekzém pod kontrolou - intervalová léčba. A samozřejmě o dalším postupu pro delší časová období se poraďte se svým ošetřujícím lékařem. - Používejte kortikoidy pouze bodově, na postižené partie (není určeno k plošnému promazávání!). - Používejte jen nezbytně nutné množství léku. Silnější vrstva léku neznamená větší účinnost, jen větší zátěž pro kůži. Nemá smysl je používat dlouhodobě - nemají účinky preventivní, tj. nemohou zabránit opětovnému propuknutí ekzému. - Při používání na obličej, krk, podpaží, třísla, genitál a obecně jemnou kůži malých dětí, starých lidí a u velkého rozsahu buďte zvláště opatrní. - Samoléčitelství, používání kortikoidních mastí od příbuzných, známých, atp. je zásadně nevhodné. Neriskujte. K dalším zásadám, které jsou hlavně v rukou lékaře, ale měli byste o nich vědět, patří: - sestupná léčba- v akutní fázi se nasazuje na krátkou dobu silnější kortikoid a po zklidnění (cca do 3 - 5 dnů) se nahradí slabším. - používat kortikoidy jen takové síly, které stačí chorobu zvládat. Ne silnější. Kromě těchto obecných zásad používání kortikoidů samozřejmě platí, že je třeba se řídit radami lékaře konkrétně pro Vaši osobu a Váš aktuální stav.

K doplnění a dohojování K doplnění a dohojování z důvodů bezpečnosti Vám lékař může předepsat ke kortikoidům anebo po jejich vysazení prostředky klasické, jako je zinková či jiná pasta. Pasty jsou sice slabší, ale nejsou hormonální. Tyto pasty mohou mít různé přísady, např. kamenouhelný dehet, ichtamol, tanin, dezinfekční látky, atp. Působí protizánětlivě a protisvědivě. K dispozici jsou také nové léky, tzv. místní imunomodulancia, a to pimekrolimus v krému a takrolimus v masti. Potlačují odchylné imunitní reakce v kůži. Jsou určeny jen pro nejtěžší případy, kde obvyklá léčba selhává nebo je dlouhodobě riskantní, neboť nemají dlouhodobé nežádoucí účinky jako kortikoidy. Hodí se tedy především k udržovací, dlouhodobé a preventivní léčbě. V prvním týdnu se mohou vyskytnout mírné reakce jako červenání či pálení, které odezní a pak je lék snášen dobře. V akutní fázi mohou imunomodulátory dráždit, proto se při výrazném zhoršení ekzému doporučuje na 1 - 3 dny aplikovat kortikoidy a pak teprve přejít na tyto imunomodulátory. První měsíc se aplikují 2x denně, pak 1x denně s přechodem na intervalovou léčbu 2 - 3x týdně. Nesmí se aplikovat, pokud je na kůži virová či bakteriální infekce (opar, impetigo atp.). Hodinu před a po aplikaci imunomodulátorů se nesmí aplikovat jiný krém či mast, protože by to snížilo účinnost těchto léků. Smí je předepsat pouze dermatolog při splnění výše uvedených podmínek (tzv. preskripční limitace úhrady zdravotní pojišťovny).

Tam, kde je zapotřebí kůži chránitpřed zevními vlivy, škrábáním či infekcí, po nanesení léku obvazujte ložiska gázou nebo speciálními pružnými obvazy (Coverflex). Na rukou a těle Vám tento účel též obstojně a praktičtěji splní přiléhavé starší bavlněné tričko s dlouhým rukávem.

Pokud je Váš ekzém spojený se suchou, tvrdou kůží, můžete použít techniku okluze. Ložisko potřete léčebnou mastí a pak překryjete málo prodyšnou vrstvou, např. smršťovací potravinářskou folií. Tím se mnohanásobně zvýší vstřebávání léčiv a též i efekt. O tom, zda je pro Váš případ tato technika vhodná, se ale poraďte s ošetřujícím lékařem. Není totiž vhodná a ani bezpečná u akutních, mokvajících stavů, dále u rizikových míst a u malých dětí.

Je-li průběh Vašeho ekzému navzdory pravidelné a správně prováděné zevní léčbě i prevenci nepříznivý, může Vás lékař poslat na světloléčbu (fototerapie). Jako nejúčinnější a u nás dostupné se ze spektra ultrafialového světla používají UVA zářiče nebo UVB o vlnové délce 311 nm. Obvykle se provádí 3x týdně, po dobu 3 měsíců, pro dosažení účinku je nezbytná pravidelnost. Současně je třeba pokračovat v intenzívní zevní, případně i celkové léčbě, protože samotná fototerapie má jen malý efekt. Návštěva solárií nebývá účinná a není z důvodů dlouhodobé bezpečnosti ani vhodná. Fototerapii můžete absolvovat dle vybavenosti buď v nemocnici, nebo v stacionáři, sanatoriu, léčebném centru, což jsou názvy pro „denní nemocnici“. Světloléčba ale nefunguje univerzálně na každého - někdo ultrafialové světlo nesnese, připaluje se nebo nesnáší teplo a pocení a také není vhodná v akutním stadiu. Děti předškolního věku by se neměly ozařovat vůbec. Proto vhodnost světloléčby posuzuje dermatolog, zodpovědný a zkušený ve fototerapii.

A pokud ani vše dosavadní nevede ke zvládnutí a zmírnění průběhu (zevní léčba, světloléčba či léčba v nemocnici), může Vám lékař na přechodnou dobu předepsat vnitřní léky - kortikoidy nebo imunomodulancia. Vzhledem k nežádoucím účinkům těchto léků se napřed vždy zvažuje, zda očekávaný efekt převyšuje rizika, která jsou s jejich užíváním spojena. Před zahájením léčby Vám provedou laboratorní vyšetření, zda tyto léky vůbec můžete užívat. Laboratorní testy se provádí i v průběhu léčby. Tyto léky musíte užívat přesně podle pokynů lékaře a docházet na pravidelné lékařské a laboratorní kontroly.