Biologická léčba je pro Moniku první nadějí na normální život

"Ještě před pár měsíci bych mohla říci, že mám lupénku všude kromě dlaní, teď už tomu tak není, mám ji i tam," svěřuje se v úvodním povídání Monika, která lupénku, stejně tak jako její bratr, získala jako nechtěné dědictví po otci.

Jako jiné psoriatičky, i Moniku provází lupénka celý život a na každém kroku. "Pokud máte lupénku, jste v mnohém omezen. Třeba při výběru prádla nekoukáte na to, co se nosí, ale hledáte bavlněné oblečení, které je vzdušné a dá se dobře prát. Počítat musíte i s tím, že je prádlo umaštěné od mastí, kterými se psoriatici musejí ošetřovat. Při výběru se díváte hlavně na to, aby trička měla dost dlouhý rukáv a aby neměla hluboký výstřih. Zkrátka oblečení musí schovat co největší část postižené kůže," vysvětluje Monika.

Problémy psoriatiků ale zasahují do všech oblastí života. Mají problémy s tím, když chtějí jít do veřejného bazénu, protože se většina lidí v neznalosti obává, že nemoc chytí. Pokud výsev zasáhne vlasatou část hlavy, nastává problém i u kadeřníka, kdy se nezřídka lupénkáři setkají s tím, že si kadeřnice vezme na práci rukavice. Náročný je i partnerský život, kde je nutná vysoká dávka tolerance partnera a v neposlední řadě lupénka velmi omezuje v jakékoli zájmové činnosti.

"Já ráda tančím a hraji badminton, u obojího mě ale lupénka omezuje, každý pohyb vysušené kůže táhne a je nepříjemný. Problém je i vyjet si třeba pod stan. Všude musím řešit, zda budu mít dost soukromí na to, abych si mohla několikrát denně ošetřit kůži mastmi. K tomu potřebuju i místo, kam se posadím, alespoň židli, protože každé ohnutí je nepříjemné a táhne. Kromě toho jsem v části péče odkázaná i na pomoc druhých, protože například na záda si sama nedosáhnu a i tam je třeba kůži ošetřit. To samé platí o vyčesávání vlasů, i k tomu potřebuji pomoc druhého," vypočítává Monika problémy, které jí život s psoriázou přináší. Ošetření kůže u psoriatiků s těžkou formou výsevu je velmi náročné a vyžaduje mnoho času a trpělivosti. "Ráno musím dřív vstávat, abych si mohla kůži patřičně promazat, podle potřeby je mnohdy nutné ošetření během dne i několikrát opakovat," svěřuje se Monika.

Psoriatici ale musejí počítat i s tím, že například při každém vysvlečení se z oděvu se z nich vysype hromádka oloupaných šupinek kůže, kterou někdo musí uklidit, to samé řeší i každé ráno při stlaní postele, ve které spali. I ta je plná důkazů o toho, že v ní noc strávil psoriatik. Vzhledem k tomu, že Monika patří mezi pacienty s těžkou formou nemoci, byla ji před měsícem navržena biologická léčba. Monika s ní souhlasila.

Po měsíci terapie biologickým preparátem se jí pomalu začíná život měnit k lepšímu. "Už teď je vidět, že se stav nemoci zlepšuje. Šupinatění ustupuje a mírní se i zánět kůže. Uvidíme, jak bude léčba pokračovat dál," doufá Monika, pro kterou je biologická léčba poslední nadějí na potlačení projevů lupénky. Všechna dosavadní léčba totiž byla neúčinná. Biologika jsou tak prvním světlem naděje po mnoha letech.