Boj o přežití aneb několik slov úvodem

Otevíráme rubriku první pomoci ...

Historie lidstva je historií boje o přežití. Zatímco v pravěku přežít znamenalo nasbírat, ulovit či vypěstovat dost potravy a přežít hubené zimní měsíce. Postupně přibývali lidem další starosti o ochranu svého rodu nebo společenství před divokou zvěří a postupně i před sebou samými.

Zatímco zvířata přicházejí v průměru až o 80% svého potomstva, člověku se naopak podaří vychovat 70-80 % svých dětí. Pravěkým lidem se občas podařilo také přežít svůj reprodukční věk, což se zvířatům stává pouze zřídka. Toto prodloužení života se stalo velmi důležitou adaptací typickou pro lidský druh.

Vývoj společenství

Ruku v ruce s vývojem lidského společenství se vyvíjeli i nemoci, které lidstvo sužovaly. Zatímco naše pravěké předky sužovalo pravděpodobně méně nemocní, než je tomu v moderní průmyslové společnosti, přeci mohli podlehnout různým infekcím, které byly způsobeny viry, bakteriemi, prvoky a parazity. Zdrojem těchto nemocí mohl být člověk sám, ale hlavně zvěř, která může být hostitelem infekcí se složitým přenosem.

Čím více se člověk usazoval a rostlo jeho společenství, tím většímu riziku byl vystaven. Snížilo se riziko vyplývající z kontaktu s divokou zvěří, vyvinula se rizika nová v souvislosti s rozvojem různých technologií, vývojem zbraní od primitivních přes účinnější až po hromadně smrtící, vývojem chemie, průmyslu až po předměty denní potřeby, jejichž užití je pro člověka zatíženo určitými riziky, které si většinou ani neuvědomuje, nebo které souvisí s určitým stupněm poznání.

Vznik konzumní společnosti

S přechodem ke konzumní společnosti člověka provázejí i nemoci, které trápily lidstvo staletí či tisíciletí. Jak se člověk postupně stával odolnější vůči původcům těchto onemocnění, stávali se i původci odolnější vůči různým vlivům, kterými je mohl člověk eliminovat nebo je oslabit. Objevují se i nová onemocnění jejich původcem je sám člověk nebo jeho životní styl. Stejně tak jako v pravěku i v dnešní době existují nemoci, které jsou pro člověka smrtelné a které člověk dosud neumí léčit nebo ovlivnit.

Současnost

Jak jsme na tom v současnosti? Dnes už si člověk asi více uvědomuje, že "neporučí větru dešti". Na straně jedné se snaží odstranit napáchané škody a více porozumět přírodě, ale na druhé straně se již dnes neumí vzdát svého způsobu života a technologií, které mu usnadňují život. Rizika, kterým jsme v současnosti vystaveni vyplývají z kontaktu s okolní přírodou (zvířata, rostliny, přírodní živly), z průmyslových technologií a činnosti člověka, kterými působí na přírodu, a v neposlední řadě z kontaktu s nejbližším okolím (domov, rodina, přátelé, věci denní potřeby, sport, zábava). Zatímco pravěký člověk byl více ohrožen okolní přírodou a přírodními živly, současný člověk by se měl obávat více sebe a svého jednání.

Otevíráme rubriku první pomoci a tento úvod by měl posloužit k tomu abychom si uvědomili, že první pomoc by měla být řazena až na třetí místo v žebříčku lidského jednání při kontaktu s rizikovým prostředím nebo jednáním. Žebříčky jsou dnes v módě a to nikoliv jen v pop music. Definujme si proto prvé tři stupně ochrany svého zdraví, kterými se chceme zabývat.

1. Poznat nebezpečí či riziko a umět je pojmenovat. Svým jednáním a chováním bychom neměli obtěžovat a už vůbec ne ohrožovat sebe, své blízké nebo vzdálené okolí. Spousta na první pohled standardních situací může skončit katastrofou.
2. Přijmout preventivní opatření a určit standardní postupy, kterými se budeme řídit v situacích, které mohou pro nás znamenat určité riziko.
3. Umět poskytnout účinnou pomoc sobě, svému okolí a všem, kteří tuto pomoc potřebují. Naši pomoc budou potřebovat nejen lidé, ale i zvířata, na kterých jsme do určité míry závislí.

Tyto tři body by měli být tím základním, čím bychom se chtěli v této rubrice zabývat. Zkusíme se podívat na různé situace z různých pohledů a vyvodit z toho určité standardy jednání, které mohou být prospěšné. První pomoc by se měla stát prostředkem, jak zmírnit následky toho, čemu již nemůžeme předejít.