Cévní mozkové příhody

Cévní mozková příhoda (CMP) je souhrnné označení pro náhlé ložiskové postižení mozku v důsledku nedostatečného prokrvení (ischémie) nebo krvácení (hemoragie) do mozkové tkáně. Cévní mozková příhoda představují jedno z nejzávažnějších onemocnění mozku a jsou po infarktech myokardu a zhoubných nádorech třetí nejčastější příčinou smrti. Pravděpodobnost vzniku CMP narůstá s věkem. U osob mladších 40 let je roční incidence Cévních mozkových poruch 5 až 10/100 000 a stoupá na 10 až 20/1000 u osob starších 65 let.

Na celkovém počtu se ischemické příhody podílejí asi 80%, 15% představují krvácení do mozkové tkáně a asi 5% je zastoupeno subarachnoidální krvácení mezi mozkové pleny.

Ischemické cévní mozkové poruchy

Jsou výsledkem nepoměru mezi potřebou a reálnou dodávkou kyslíku mozkovým buňkám. Při poklesu dodávky kyslíku dochází nejprve k poruše funkce mozkové buňky při uchování její morfologické integrity, déle trvající nepoměr způsobí již ireverzibilní nekrózu buňky,která se makroskopicky projeví jako mozkový infarkt. S ohledem na tento fakt je nezbytné, aby se nemocnému dostalo pomoci včas, tj. ve fázi zatím jen funkční reverzibilní poruchy. Jejím klinickým projevem jsou u některých nemocných " transitorní ischemické ataky" (TIAs), tj. obvykle jen několik minut trvající neobratnost či porucha hybnosti některé končetiny (hemiparéza), porucha řečise zhoršením artikulace (dyzartrie),ale i ztráta rozumění mluvenému slovu či nemožnost produkovat správná slova (afázie), chvilková ztráta vidění na jedno oko (amaurosis fugax) či dvojité nebo rozmazané vidění, někdy i brnění ve stejnostranných končetinách (hemiparestézie). Tyto příznaky by měly, přestože rychle a spontánně odezněly, nemocného vždy dovést k lékaři, který musí s využitím řady vyšetřovacích metod zahájit pátrání po příčině onemocnění. Na základě těchto výsledků můžeme ischemické cévní mozkové poruchy rozdělit do tří velkých skupin, které se liší více či méně charakteristickými znaky a prognózou.

1. infarkty vznikající tromboembolickým mechanismem při aterosklerotickém onemocnění velkých mozkových tepen. Pokud aterosklerotické pláty zúží průsvit z více jak ze 70% (hemodynamicky významná stenóza), je možno u některých nemocných průsvit cévy chirurgicky nebo v poslední době i endovaskulárně (perkutánní angioplastika) rozšířit.

2. kardioemboligenní mozkové infarkty,které jsou v příčinné souvislosti s onemocněním srdce (poruchy srdečního rytmu, stavy po srdečních infarktech), postihují mladší nemocné a jejich prvním příznakem je často bezvědomí i epileptické křeče.

3. typem jsou lakunární infarkty z postižení drobných tepének na bazi mozku, často v důsledku dlouhotrvající nekorigované arteriální hypertenze. Představují nejméně závažnou mozkovou komplikaci. Jedním z kritických faktorů, který ovlivní výsledek léčby cévních mozkových poruch, je včasnost jejího zahájení.