nejen lupénka, ale také jiné kožní nemoci jsou velmi obtěžující a jejich léčení je dlouhá a svízelná cesta...
„Manžel byl vždycky zdravý a sportovec. Pak ale prodělal ošklivou chřipku, za kterou následovala angína. Nejdřív jsme si mysleli, že ta šupinatá ložiska v hlavě jsou jen následek několika dávek antibiotik, ale kožní lékař hned poznal, že to je lupénka,“ vzpomíná Eva na dobu před třemi lety. Lupénka postupovala rychle a z několika ložisek ve vlasech se rozšířila na celé tělo. „Karel byl v začátku optimista, ale když se jeho stav nezlepšit ani po pár měsících léčby, začal být podrážděný, špatně spal, nemohl se soustředit. Navíc začalo léto a poprvé musel snášet divné pohledy lidí, vedle kterých si chtěl lehnout na koupališti, se kterými byl ve vodě nebo pak v šatně. I když jsme byli zvyklí všechno řešit společně, najednou se o nemoci nesmělo mluvit. I když jsem ho ujišťovala, že mi to nevadí, přestal se mne dotýkat, často odcházel spát do pracovny. Už ani nechtěl, abych s ním o jeho kůži pečovala, vlastně jsem ho nesměla vidět svlečeného,“ vypráví Eva.
Karel mezi tím vyzkoušel kromě lékařem předepsané léčby i několik alternativních metod. „V koupelně to bylo jak v mastičkářském krámě – od sádla, přes dehtové masti až po nějakou exotickou vodičku. Byt dostal charakteristický pach a naše povlečení různobarevné a mastné skvrny. Pak jsem jednou přišla domů a všechno bylo pryč, poličky v koupelně prázdné. Tenkrát mi oznámil, že na to kašle a léčit se nebude, že to stejně nemá smysl.“ Tohle období vzdoru trvalo několik měsíců. „Domlouvala jsem mu, ať neblázní, že si tím škodí, ale byl jako pařez. Buď na mě křičel, ať mlčím, že nevím jaké to je, nebo se sebral a odešel. Vždy, když se vrátil, tak jsme se pohádali znovu. V tu dobu měl ložiska všude na těle, hrozně ho to svědilo, takže si je někdy rozškrábal. Z toho všeho byl podrážděný a hádky se stupňovaly. Začaly ho bolet klouby. Je mi ho líto, chtěla bych se o něj starat, pomáhat mu, ale nemoc ho změnila a já přemýšlím o rozvodu – ostatně on mi předhazuje pořád, ať ho nechám a najdu si zdravého chlapa…“
Přehledné a ucelené informace o nejmodernějších i klasických metodách léčby lupénky najdete v našem seriálu, na kterém spolupracují přední odborníci.
Komentář odborníka: Pacienti s lupénkou mají k depresím a podrážděnosti blízko
Příběh Evy komentuje MUDr. Mgr. Marek Pérez, Ph. D., z psychiatrického oddělení nemocnice v Havířově: „Těžší průběhové formy lupénky jsou zdrojem výrazného kosmetického hendikepu. Pacient vnímá ložiska jako něco co hyzdí jeho vzhled, stydí se za ně, očekává negativní reakci okolí – a ta se nezřídka dostavuje. Výsledkem může být pocit stresu, úzkosti, vyhýbání se tělesným kontaktům, sociální stažení, podrážděnost a deprese. Na případě manžela paní Evy je zřejmé, že psychické potíže vyplývající z nemoci mohou být v některých obdobích výraznějším problémem než kožní nemoc samotná. Zejména když se začnou negativně promítat do partnerského vztahu.“
MUDr. Pérez je také autorem obsáhlého článku Lupénka působí šrámy na kůži, ale i na duši, který o psychických problémech lupénkářů podrobně informuje.Psychické problémy mají v na rozvoje onemocnění výrazný vliv a u většiny pacientů může stres vyvolat vzplanutí kožních projevů. Tak vzniká jakýsi začarovaný kruh, protože kožní projevy jsou stresujícím faktorem. Uvědomují si to i odborníci České akademie dermatovenerologie, pod vedením prof. MUDr. Jany Hercogové,CSc., přednostky Dermatovenerologické kliniky 2. LF UK a Fakultní nemocnice Na Bulovce v Praze. „Někteří pacienti si myslí, že když budou nemoc ignorovat, prostě zmizí. I taková reakce je běžná, je však nejlepší cestou, jak způsobit zhoršení jejího stavu. Z výzkumů vyplývá, že se u pacientů mnohem výrazněji dostavují deprese, častěji jsou popisovány nutkavé představy a jednání, pocity méněcennosti a vyšší agresivita. Bohužel se objevují i aktivní sebevražedné myšlenky,“ říká lékařka. V takových chvílích, kdy pacienti cítí beznaděj, zlobu či flustraci, měli by o tom mluvit – pokud ne s partnerem, někým z rodiny nebo lékařem, pak radí obrátit se na psychologa nebo psychiatra.
Fakt, že psychika je při léčbě lupénky jedním z hlavních faktorů, podpořil v článku Lupénka zkrátí nemocným život až o deset let i přednosta Dermatovenerologické kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady profesor MUDr. Petr Arenberger.
Poraďte jako pacienti s lupénkou paní Evě, jak se má zachovat, možná jste zažili něco podobného a prošli stejnou životní situací. Velmi ocení zkušenosti těch, kteří byli ve stejné situaci jako její manžel. Budeme rádi, když nám je napíšete na mail redakce@ordinace.cz. Můžete také hlasovat pro jednu z variant v malé anketě:
Přidat nový komentář