Co s námi úzkost dělá

aneb Drobný pohled do psychosomatiky

Úzkost, když už ta potvora na člověka sedne, nás může překvapit jako "volně plynoucí" během veškerého denního času nebo nás zaskočí v podobě občasných záchvatů, nazývaných panické ataky. Kromě psychických příznaků, jako jsou pocity ohrožení, potíže s koncentrací, roztržitost, nastraženost, nespavost, vnitřní třes, strach ze smrti nebo zešílení a mnoho dalších, se úzkost projevuje také mnoha příznaky tělesnými. Úzkost je prostě mistr převleků. Nevěříte? Tak prosím čtěte dále.

Držíte dietu, a přesto si chcete pochutnat? Lékaři ověřené recepty, vhodné pro nemocné, najdete na www.receptnazdravi.cz.

Stává se, že se pacienti pro různé tělesné obtíže dostávají do ordinací praktických lékařů, neurologů, kožních lékařů, kardiologů, gastroenterologů a jiných "lékařů těla" a tam se dožadují vyšetření pro pociťované obtíže nejrůznějšího typu... A s velkým překvapením pak zírají (a mnohdy bohužel i s lékařem té které specializace) na negativní výsledky vyšetření. Bývá hrubou chybou, když takový lékař (o psychosomatice ničeho nevěda) označí pacienta za simulanta! Ten se pak rozzlobí nebo rozesmutní, ztrácí důvěru v lékaře a medicínu obecně a je pro terapeutický proces ztracen. Je-li lékař psychosomaticky osvícen, je právě v tuto chvíli nutno pomýšlet, zda by příznaky nemohly být původu psychického, totiž způsobené třeba právě úzkostí.

Pojďme se tedy podívat na převleky úzkosti... Již naši předkové si dobře povšimli souvislosti a nerozlučnosti duše – "psýché" – a těla – "soma". Odtud tedy název psychosomatika.

K neurologovi?

Kdo by neznal lidová rčení typu "podlomily se mu z toho kolena", "neměl pevnou půdu pod nohama", "zatočila se mu z toho hlava", "neměl se o koho opřít". Dnes tito pacienti, většinou v zátěžových vztahových a životních situacích, plní čekárny u neurologa se stížnostmi na nevysvětlitelné závratě. Neurolog často pečuje i o ty, kteří "leknutím zkameněli" či "zůstali jako ochromení" a kteří si stěžují na poruchy hybnosti nebo necitlivost. A to nemluvím o bolestech v zádech ("ten toho má, chudák, na kříži hodně"), bolestech hlavy ("má hlavu jako škopek") nebo o bolestivém napětí ve svalech ("život ho šponuje").

Na kardiologii?

U kardiologa se zase srocují ti, kterým "srdce skáče radostí" nebo "žalem puklo" a kteří mají pak v kartě diagnózu srdeční arytmie nebo podezření na infarkt myokardu (často doprovázený nefalšovanou a typickou bolestí na hrudi), nebo ti, kteří si stěžují na malou prokrvenost končetin: "krve by se v nich nedořezal". Některé dívky zase studem stále a nechtěně "červenají jak růže".

Ke gastroenterologovi?

Ten, kdo mívá špatné trávení, protože "tohle prostě nepřekousne", "vyschlo mu v krku", také mu všemožné "leží v žaludku"“, "má žaludek jako kámen", "má žaludek na vodě" nebo mu život klade do cesty tolik nepříjemností, že to "nestrávil" a je to prostě "k pos..ní!", tak ten zase hledá pomoc u gastroenterologa.

Na plicní, na kožní, na alergologii?

Plicní lékař pomáhá tomu, kdo "to nerozdejchá" a má tíži na prsou, dermatolog zase těm, kdo mají z něčeho nebo z někoho "osypky".
Přibývá alergií, stresových astmat, autoimunitních chorob... Sami jistě můžete najít mnoho a mnoho dalších případů a typů maskované úzkosti.

Proč se úzkost maskuje?

Zjednodušeně lze říci, že pojítkem mezi duší a tělem je vegetativní nervový systém, vůlí neovlivnitelný, působící na všechny naše orgány. Ten se pod vlivem úzkosti plaší jako nezkrocená kobyla a pak nás prohání...

Úzkost maskovaná do tělesných příznaků se častěji objevuje u lidí, kteří si z různých důvodů (stigma duševní nemoci, tlak společnosti na výkon, nepřijatelnost sebe samých), nemohou dovolit klasicky "bláznit".

Zbývá dodat, že než pomyslíme na psychickou příčinu tělesných obtíží, vždy musí lékař vyloučit nějaký jiný, závažnější důvod našich potíží!

autor: MUDr. David Hynčík