Daniel v Hubnutí online: jak úspěšně zhubl 11,3 kg?

Jakým způsobem jste se tedy dostal do kondice?

Zvolil jsem úpravu jídelníčku a pustil jsem se do celkem tvrdého tréninku. Rozdíl mezi mým redukčním programem a „klasickým hubnutím“ není ani tak v jídle, to je stejné, ale v tom, že jsem cvičil a trénoval pětkrát a někdy i šestkrát týdně. Sportovní aktivity jsem volil tak, abych se co nejvíce připravil na plánovanou cestu do Nepálu, která je fyzicky hodně náročná.

Jak jste tedy cvičil?

Dvakrát týdně jsem chodil do posilovny – jeden den jsem trénoval svalové partie od pasu nahoru, druhý den od pasu dolů. Dvakrát až třikrát týdně jsem běhal, nebo se věnoval jinému sportu v tzv. kardio (aerobní) zátěži průměrně po dobu jedné hodiny. Mezi aktivity, které mě měly připravit na cestu do Nepálu patřila například chůze na běžícím pásu s co největším sklonem a se zátěží 2,3 kg na každé noze. Což asi není klasické cvičení.

Měl jste nějaký přístroj nebo trenéra, od kterého jste dostával zpětnou vazbu, zda cvičíte správně?

Já vlastně prostředí posilovny nemám nijak zvlášť rád. Osobního trenéra jsem nevyhledal. Už před lety jsem absolvoval jednu hodinu s trenérem, kdy mi vysvětlil, co se jak používá. Když jsem dělal něco špatně, většinou mi poradili ostatní v posilovně. Mám jen hodinky, které mi ukazují spálené kalorie, aktuální tepovou frekvenci (TF). Věděl jsem, že moje ideální TF v aerobní zóně je 135, ale zezačátku to opravdu nešlo se v ní udržet. Tělo docela rychle ochabne a vyjde z kondice a tak mi nejdřív TF vyletěla vysoko a já byl hned uřícený, ale postupně se to zlepšovalo.

S hubnutím vám pomáhala přítelkyně, jak to šlo, když ona byla v Čechách a vy v Německu?

My měli vztah na dálku vlastně skoro rok. Jezdil jsem do Čech relativně často, ale byl to samozřejmě i jeden z důvodů, proč jsem se v červenci 2009 natrvalo vrátil. Přítelkyně mě hodně podporovala, byť na dálku. Zpočátku jsem jí telefonoval skoro před každým jídlem, protože jsem si nebyl jistý, jak jídla kombinovat. Skvělé bylo, že ona nikdy neřekla, že tohle nesmím, ale řekla, že by bylo lepší, kdybych si třeba jako přílohu dal raději něco jiného: „Bude lepší, když si to nedáš,“ to byla její věta; nic mi striktně nezakázala.

Co na to kolegové, jak se tvářili? Podle některých jste totiž mohl "dělat s jídlem cavyky"?

Já se naštěstí setkával s dobrými reakcemi, vážili si mého úsilí a podporovali mě. Jen jim trochu vadilo, že s nimi nechodím na pivo do hospody, tak jako dřív, ale jde jít do hospody a nepít tam. Trochu komplikovanější to bylo, když mě někdo pozval na večeři – vysvětlovat jim, že si nedám jako přílohu brambory a tak. Bylo to pro mě trochu trapné, ale nakonec mi všichni vyšli vstříc. Někdy jsem také někoho nalákal, aby šel se mnou cvičit, protože když mám parťáka, baví mě cvičení víc.

Zakolísal jste, polevil jste? Co pro vás bylo nejhorší?

Zpočátku jsem se cítil unavenější než dřív, hlavně kvůli tomu, že jsem najednou začal tak hodně trénovat. Na hubnutí bylo skvělé, že jsem neomezoval množství jídla, neměl jsem pocit, že bych jedl málo. Jen jsem jedl jinak, místo brambor jsem si dal velký salát. Jen mi chybělo takové to „zakousnutí se do jídla“ - třeba do pečiva. Většinou jsem jedl takové potraviny, do kterých jsem se nemohl moc zakousnout. Také jsem musel překonat večerní pažravé chutě, když jsem byl unavený, ale časem jsem si zvykl, že nesním po sportu pytlík chipsů.

Shrnul bych to asi takhle: před hubnutím jsem jedl tzv. do syta, spíš až tak, že jsem měl nacpané až bolavé břicho. Při hubnutí jsem jedl do polosyta, přestal jsem mít pocit, že jsem přecpaný k prasknutí a že mě tlačí žaludek. Zásadně jsem dodržoval jídlo pětkrát denně a hodně jsem pil – moje tělo tak nemělo pocit hladu a já vlastně také ne. Do sportu jsem se občas musel nutit, ale potom jsem měl hrozně dobrý pocit. Člověk má vždycky milion důvodů, proč do posilovny nejít, ale když jsem se naučil pravidelnost a ze cvičení se stal rituál, tak se to zlomilo. Zhubl jsem celkově 11,3 kilogramů, ale hlavně jsem se dostal do kondice a nabral svalovou hmotu.

A co ty Himaláje, jak to dopadlo?

Splnil jsem si svůj sen, to každopádně. Jeli jsme tam jen ve dvou s jedním kamarádem. Odjeli jsme 25. září a vrátili se 9. listopadu 2009. Dokonce jsem tam ještě zhubl 2 kg, ale přitom jsem měl pocit, že hrozně jím, ale pořád jsme byli v pohybu, takže jsem spálil hodně energie. Nejprve jsme chtěli zdolat jednu osmitisícovku, ale pak jsme si to z více důvodů rozmysleli a rozhodli se, že zemi více poznáme a procestujeme, když nepolezeme pouze na jednu horu. I tak jsme během našeho putování překonali dvě šestitisícovky.

Chcete-li vidět Danielovy fotografie z cest, podívejte se na jeho web, figurální fotografie najdete v záložce Photo.

Vydržel Daniel a nenabral oněch 11,3 kg zpátky? Ne! Podrobnosti se dozvíte v dalším díle rozhovoru.

Daniel poskytl webu Ordinace.cz tabulku a grafy s váhovým úbytkem, zásady jídelníčku, které dodržoval a zásady, kterými se řídil při tréniku. Na tyto materiály se můžete těšit!

Také jste zhubli úspěšně? Jakou jste měli motivaci vy? Napište nám svůj příběh!