Dědičnost versus společná kuchyně
Když je dítě obézní, často se klade otázka, zda je obézní po rodičích, protože to po nich zdědilo, či spíše proto, že je rodiče naučili nevhodnému způsobu života, nebo zda je to kombinace obojího. Tedy, zda je obezita způsobována vlivy dědičnými nebo vlivy vnějšího prostředí. Pokud máte doma dítě s kily navíc, je velká pravděpodobnost, že i vy nosíte již desítky let břemeno v podobě desítek kilogramů navíc. Statistiky ukazují, že dítě, které má jednoho rodiče obézního, se stane obézním asi ve 40%. V rodině s oběma obézními rodiči má dítě šanci se stát obézním v 70% v porovnání se 14% obézních dětí, které mají rodiče s normální hmotností.
Držíte dietu, a přesto si chcete pochutnat? Lékaři ověřené recepty, vhodné pro nemocné, najdete na www.receptnazdravi.cz.
Uvedené postřehy lze shrnout tak, že obezita má silnou genetickou složku, ale neví se přesně, jakým procentem je tato dědičná dispozice k obezitě ovlivňována vnějšími faktory. Dědí se tedy určité dispozice, ale jen sám člověk a vlivy vnějšího prostředí (tj. jak se stravuje a jak se hýbe) rozhodnou, zda se obezita vyvine nebo ne. V rodině se často dědí z generace na generaci „společná kuchyně“ ať už předáváním receptů matky dceři (poctivá svíčková) či stravovacími zvyklostmi (neděle bez buchet není neděle, káva bez zákusku není možná, televize bez chipsů není to pravé ořechové, návštěvy bez kontinuálního jedení jsou nemyslitelné, návštěvy babiček, kdy jejich láska k dítěti se projevuje především nadměrnou konzumací vysoce kalorického jídla apod.).
Členové rodiny, např. sourozenci vykazují často shodné změny v tloušťce, společně přibírají, společně hubnou. Také manželé jsou si často v stupni obezity podobni. Je otázkou, zda je to dáno roky společného soužití, či výběrem podobného partnera. Objevuje se i shoda v obezitě lidí a jejich domácích miláčků, např. psů. Bylo zjištěno, že téměř 50% psů, jejichž chovatelé jsou obézní je také tlustých v porovnání s 25% obézních psů s majiteli normální hmotnosti.
Dále se ukazuje, že ještě více než samotná nadváha se dědí rozložení tuku, čili zda je tuk uložen spíše na břiše - mužský typ obezity či na stehnech a hýždích - ženský typ obezity.
Při zamyšlení se nad původem obezity je nutné vzít v úvahu také to, že náš životní elán - čilost, pohyblivost jsou částečně zděděnou charakteristikou a nedostatek této vlastnosti se může uplatňovat při vzniku obezity. V jedné studii byli 3 měsíční kojenci rozděleni do dvou skupin podle aktivity, tedy podle toho, kolik energie pohybem vydali. Jedna skupina byla daleko čilejší a pohyblivější, zatímco kojenci ve druhé skupině byli daleko "línější". V hmotnosti nebyl mezi těmito dvěma skupinami v této době rozdíl. Při dalším sledování bylo zjištěno, že ze skupiny línějších kojenců vyrostlo daleko více obézních dětí, než ze skupiny pohyblivých dětí.
Obezitu nelze tedy svádět na to, že se podědila po rodičích, nebo na to, že nás matka naučila nevhodně se stravovat, ale je nutné si uvědomit, jaké nejrůznější vlivy se na vzniku a udržení obezity podílejí. Na vzniku obezity se jistě podílí genetika, ale jen my rozhodneme svým životním stylem, tj. způsobem výživy a pohybovým režimem zda se obezita vyvine nebo ne a v jakém rozsahu.
Připraveno ve spolupráci s Občanským sdružením ISTOB PLUS, kde můžete soutěžit v soutěži Hravě žij zdravě. Přihlášky a další informace o aktivitách společnosti ISTOB získáte na telefonním čísle 241 763 451. Na tomto čísle se také můžete přihlásit do kurzů snižování nadváhy pro děti s rodiči .
autor:
