Diabetes mellitus

U doktora

Při první návštěvě diabetologa (lékaře zabývajícího se cukrovkou) s vámi nejprve bude velmi pečlivě rozebrána anamnéza (předchorobí). Lékař se bude se dotazovat na další vaše onemocnění, nemoci v rodině (výskyt cukrovky, poruch metabolismu, srdce a krevního oběhu), bude ho zajímat jaké léky užíváte, jestli kouříte, pijete alkohol a jestli sportujete.

Potom vás důkladně vyšetří: změří krevní tlak, poslechne vaše srdce, dýchání, vyšetří pohmatem a poslechem puls na dostupných tepnách, sestřička vás zváží a změří. Hladinu cukru může stanovit lékař nebo sestřička přímo v ordinaci z malé kapky krve z prstu ruky.

Dále je nutné podrobnější vyšetření krve, aby se zjistilo o jaký typ cukrovky je jedná (protilátky, C peptid), jak je cukrovka dlouhodobě léčená (glykovaný hemoglobin) a zda jsou přítomna ostatní přidružená onemocnění a komplikace (funkce ledvin, hladiny cholesterolu, LDL a HDL cholesterolu, triglyceridů, vyšetření moče atd.). Tato základní analýza krve by měla být prováděna pravidelně 2-4x za rok. Dále budete odesláni na oční vyšetření. I když léčba cukrovky závisí na tom, o jaký typ se jedná, tak jsou určitá obecná pravidla, kterými by se každý diabetik měl řídit.

Nedílnou součástí léčby je dieta (racionální resp. redukční u obézních) a pohybová aktivita. Při cukrovce 1.typu je nutné zahájit léčbu inzulínem. Inzulín se aplikuje ve formě injekcí pod kůži na břiše, stehně nebo na paži. Aby bylo dosaženo co nejfyziologičtějších hladin inzulínu, tak je nutné jeho podávání co nejčastěji (3-6x denně). U diabetiků, kterým nepřiměřeně kolísají hladiny cukru v krvi, se používá inzulínová pumpa. Je to malá krabička se zásobou inzulínu, který je neustále pomalu podáván tenkou kanylou a jehlou pod kůži a před každým jídlem si tento nemocný přidá určité množství inzulínu navíc.

Pacienti, kteří si aplikují inzulín 3 a víckrát denně jsou vybaveni glukometrem (přístojem, který z kapky krve změří glykémii) a mohou tak provádět úpravy dávek inzulínu na základě self-monitoringu (samostatného pravidelného měření glykémií).

U diabetiků 2.typu je ve 40 procentech dosaženo zlepšení cukrovky až normalizace hladiny cukru po redukci hmotnosti a dietní úpravě! U těch, kterým pouze dieta nestačí, je nutné navíc podávat léky, které zvyšují výdej inzulínu z beta buněk (deriváty sulfonylurey, glinidy) nebo které zvyšují citlivost tkání na inzulín (metformin, glitazony). I u těchto nemocných mohou být v důsledku dlouhého trvání cukrovky beta buňky vyčerpány a je nutné zahájit podávání inzulínu.

U vybraných diabetiků 1.typu (se selháním ledvin, opakovanými hypoglykemickými komaty atd.) je možné zvažovat i léčbu transplantací slinivky břišní.

Lékař ale nemůže léčit pouze váš „cukr“. Bude se snažit ovlivnit i jiné rizikové faktory, hlavně hladinu tuků v krvi a krevní tlak.