Diabetikům může pomoci i transplantace

Postižení ledvin v důsledku onemocnění cukrovkou, neboli diabetická nefropatie, je poměrně častou komplikací cukrovky. Prvním příznakem toho, že ledviny nepracují tak, jak by měly, je zjištění malého množství bílkoviny v moči, které postupně přechází v proteinurii, tedy k trvalé přítomnosti bílkoviny v moči. Mezi příznaky postižení ledvin patří i vznik otoků, vysoký krevní tlak a často i chudokrevnost a další potíže.

Pokud dojde ke zjištění diabetické nefropatie, je nutné zahájit léčbu, která zpomalí rozvoj nemoci. Když léčba selže, nebo nemá očekávaný efekt, je nutné u nemocného zajistit tzv. náhradu funkce ledvin. Mezi první volbu patří hemodialýza nebo peritoneální dialýza.

Možností je ale i transplantace ledvin

K transplantaci ledvin je možné přistoupit jen po splnění několika kritérií. Mezi ty patří například to, že nemocný nemá infekční nebo nádorové onemocnění nebo netrpí onemocněním plic či srdce. Podmínek je ale mnohem více.

Výhodou transplantace ledvin je to, že je možné využít darovaný orgán od živého dárce, kterým velmi často může být rodič nebo sourozenec nemocného. K zajištění nutných funkcí totiž člověku stačí pouze jedna plně funkční ledvina.

Dojde-li ke splnění všech potřebných podmínek a pacient je připraven na transplantaci, může dojít k samotnému výkonu.

Během operace je pacientovi v místě kyčelní jámy uložena jedna transplantovaná ledvina. Vlastní ledviny nemocného přitom většinou bývají ponechány na svém místě.

Pokud nedojde ke komplikacím, bývá pacient zhruba po třítýdenní hospitalizaci propuštěn do domácí péče.

Každý pacient, u kterého je zvažována transplantace, by si měl uvědomit, že jde o rozsáhlý chirurgický výkon, který má svá rizika, a že součástí léčby je i celoživotní užívání léků potlačujících imunitu (imunosupresiv), které mají zabránit odmítnutí transplantovaných orgánů.

Více o transplantaci ledvin se dozvíte zde.

Současná medicína v některých případech umí nabídnout i kombinovanou transplantaci ledviny a slinivky břišní. Jde o výkon, který je prováděn méně často, než je samotná transplantace ledviny, a týká se většinou pacientů s diabetem 1. typu s pokročilou diabetickou nefropatií.

Když pomůže nová slinivka

Ve vážných případech, kdy u diabetika dochází k častému opakování stavů těžké hypoglykémie nebo hyperglykémie, které končí hospitalizacemi, a v případech, kdy kvůli diabetu dochází u nemocného k rychlému rozvoji komplikací některého orgánu, a u dalších vážných případů diabetu, je možné uvažovat o transplantaci samotné slinivky.

Ta se týká téměř výhradně pacientů s diabetem 1. typu, u kterých nebyla diagnostikovaná nedostatečnost ledvin, případně již zdárně podstoupili transplantaci ledviny.

I transplantace slinivky má svá rizika a podstoupit ji mohou jen pacienti splňující nutná kritéria. Po transplantaci musí pacient počítat s opakovanými kontrolami, při kterých se sleduje nejen funkce samotné slinivky, ale i to, zda nedochází k jejímu odhojování. Z tohoto důvodu je  součástí léčby i trvalé užívání imunosupresiv.

I v tomto případě se vlastní slinivka pacientovi neodebírá, ale ponechává na svém místě, kde vytváří zažívací šťávy potřebné k trávení.

O nové léčbě diabetu 2. typu čtěte v tomto článku.

Darované Langerhansovy ostrůvky

Při diabetu hrají zásadní roli Langerhansovy ostrůvky, které jsou volně rozptýleny ve slinivce břišní. Langerhansovy ostrůvky totiž obsahují ß-buňky produkující hormon inzulin, který v organizmu reguluje hladinu krevního cukru. Z hlediska léčby by tak bylo nejefektivnější, pokud by bylo možné právě Langerhansovy ostrůvky, které u diabetu 1. typu postupně ztrácejí schopnost produkovat inzulin, nemocnému nahradit Langerhansovými ostrůvky novými, funkčními.

Právě toto je princip poměrně nové metody zvané transplantace Langerhansových ostrůvků.

Transplantace ostrůvků je z uvedených metod metodou nejméně invazivní, protože je  prováděna pomocí injekce, nebo infuze do vrátnicové žíly vedoucí do jater. Není tedy nutná celková anestezie.