Předpokládá se, že jednoznačně kladný. Já o tom nejsem zcela přesvědčena. Snad v každé knize pro maminky (až na čestné výjimky, které nám zakazují vše, co by mohlo dítě rozmazlit) autor či autorka doporučuje, aby se dítěti před spaním zpívalo. Zpívám ráda, celkem čistě, můj hlas je příjemně sametový a navíc se mohu pochlubit takovým repertoárem uspávacích písní, jako málokterá matka v této republice i zemích EU.
Předpokládá se, že jednoznačně kladný. Já o tom nejsem zcela přesvědčena. Snad v každé knize pro maminky (až na čestné výjimky, které nám zakazují vše, co by mohlo dítě rozmazlit) autor či autorka doporučuje, aby se dítěti před spaním zpívalo. Zpívám ráda, celkem čistě, můj hlas je příjemně sametový a navíc se mohu pochlubit takovým repertoárem uspávacích písní, jako málokterá matka v této republice i zemích EU. Zpívání je pro mne naprostou samozřejmostí a jeho aplikace před usnutím mi problémy nečiní.
U prvního dítěte uspávání písní totálně selhalo. Bylo to pravděpodobně způsobeno návykem na večerní kojení, které jsme praktikovali poměrně dlouho (nechci se příliš zviditelňovat před komisí, která ve Světové zdravotnické organizaci uděluje zlaté medaile za kojení, ale bylo to dva a půl roku). U prsu většinou dítě usnulo, takže jsem ho zpěvem již nerušila a pokud jsem mu místo mateřského mléka nabízela lidovou píseň, byla jsem vždy kategoricky odmítnuta.
Druhý syn je na zpívání zvyklý , ale nezdá se, že by zpěv měl rozhodující podíl na tom, jestli usne, nebo ne. Naopak, některé písně, označené v názvu výslovně jako ukolébavky, ho přivádějí od ospalosti zpět k činnosti. Neocení českou, ba ani moravskou lidovou "Zahrajte mi ztichučka, javorové husle", která je v mém podání zvlášť líbezná. Také chodskou "Hájo hájedlo, hajčiči hajčiči" jsem vyřadila poměrně brzy, protože synovi zřejmě vadilo, že zcela neporozumí textu.
To mne vedlo k tomu, že jsem zkomponovala ukolébavku vlastní, ve které se objevovaly výrazy ze slovní zásoby mého dítěte -- samozřejmě mama, tata, baba, vava (bratr Václav) a pak nepřeložitelné kaje-kaje a kata-kata. Text ukolébavky na jednoduchou melodii byl následující:
1. sloka: Kaje, kaje, kaje, mama, mama, ma. Kaje, kaje, kaje, tata, tata, ta.
2. sloka: Kaje, kaje, kaje, baba, baba, ba. Kaje, kaje, kaje, vava, vava, va.
Refrén: Kaje, kaje, kata, kata. Kaje, kaje, kata, katá.
Bohužel ukolébavka z vlastní dílny působila pouze v době, kdy mělo dítě uzavřený a poměrně jednoduchý slovník. Jakmile začal chlapec používat slovo meme (znamená můj oblíbený malý béžový nechlupatý medvídek, ne ten velký chlupatý bratrův) a nenašel ho v mé ukolébavce, ztratil o hit zájem. Nic nepomohlo ani poněkud opožděné zařazení 3. sloky: Kaje, kaje, kaje, meme, meme, me. A byli jsme zase na začátku.
Snažila jsem se využít i své skromné dispozice k interpretaci operních árií a pustila se do ukolébavek z Hubičky. Kýžený efekt se nedostavil. Napadlo mne, že k dechovce ani k umění nemůže mít mé dítě vztah, když jsem v těhotenství poslouchala výhradně moderní muziku.
Sáhla jsme tedy do pop-music a nabídla Svěrákova "Mravenečka" a Nohavicův "Den už se sešeřil". Je naprosto evidentní, že unavené dítě, které je již jakž takž ochotno ležet v postýlce, se při zpěvu zvedá a začíná "jaštěřit", tj. vyvádět psí kusy. Na informaci, že upracovaný mraveneček uléhá do jehličí, reaguje křikem.
Platí na něj pouze písně drsnějšího ražení, při kterých se asi trochu bojí a v důsledku toho leží bez hnutí, očička hrůzou rozšířená, později strachem zavřená. V poslední době zabírá "Až mne zítra v pět ke zdi postaví" a "Bláznivá Markéta", případně "Darmoděj". Už jsem se s tím smířila. Až syn dospěje, bude připraven na to, že na něj v dnešním světě pravděpodobně nebudou čekat jen bělounké holubičky a tichounce hrající housle z javoru, ale i hejna vran a pobodaní muži s jizvami u očí.
Inzerce
Přidat nový komentář