Je vůbec možné zhubnout jednou provždy?

Zhubnout - to vlastně není takový problém. Horší je si váhu udržet. Své o tom vědí mnozí více i méně slavní jedinci. Ti všichni na sobě nejednou pocítili nepříjemný jo-jo efekt. Odhaduje se, že přibližně 85 % lidí s nadváhou po zhubnutí alespoň částečně znovu přibere. Proč lidé zase nabírají ztracená kila?

Je to vlastně docela logické: Pokud člověk rychle shodí na váze, potom zase rychle něco přibere. A kromě toho příliš často při stresu nebo smutku hledáme útěchu právě v jídle. Tak zvaný jo-jo efekt tedy odráží stav naší mysli.

Američtí vědci přišli i vysvětlením, že klíčem může být snížená hladina hormonu leptinu, který reguluje chuť k jídlu a je produkován tukovou tkání. Konkrétní mechanismus fungování ale dosud nebyl popsán a dnes se opět vyskytují pochybnosti o této hypotéze.Je proto nutné se smířit s tím, že štíhlejší postava vyžaduje víc než dočasné omezení v jídle. Je to nový způsob přístupu k životu.

A kdy bychom s kily navíc měli začít něco dělat? Rozhodně když škodí našemu zdraví. Má-li člověk vysoký krevní tlak nebo cukrovku, je zhubnutí prvním krokem v jeho léčbě. Ostatní důvody souvisejí s touhou líbit se sobě i okolí, s přáním získat lepší práci nebo partnera. Vždy bychom si ale měli být jisti, že snížením váhy se náš problém vyřeší, nebo alespoň začne řešit. Důležitý je přístup k hubnutí. Rozhodně nedoporučujeme hubnout rychle.

Váhový úbytek by se měl pohybovat půl až jeden a ne prohladovět. Měli bychom však jíst jen tolik, kolik tělo potřebuje. Problém je v tom, že každé tělo potřebuje něco jiného. Dokonce i stejné tělo potřebuje v různém ročním období a při různých příležitostech jiný způsob stravování. Jinak se stravujeme v létě a jinak v zimě, jinak když jsme nemocní, unavení, nebo když máme plno práce. Potřeba jídla odráží i náš duševní stav. Abychom porozuměli tomu, co po nás naše tělo chce, musíme mu věnovat víc pozornosti. V zásadě jde o to najít si nový životní styl, se kterým je nám dobře a stanovit si nové pořadí priorit. Je dobré poradit se na začátku i s odborníkem a s jeho pomocí zavádět doporučené změny postupně, ale dlouhodobě, často trvale.

Hubnutí nesmí přinášet pocit, že jsme vlastně chudáci, kteří si nemohou nic dopřát. V opačném případě jakmile s hubnutím přestaneme, postupně upadá i naše pozornost a vrátíme ke svým starým stravovacím návykům, kvůli nimž jsme přibrali. Nejdůležitější je vždy vlastní motivace, chtít zhubnout. Pokud jsme vnitřně přesvědčeni, že něco nedokážeme, opravdu to nedokážeme.

Poradna snižování hmotnosti doporučuje komplexní přístup ke snižování hmotnosti, který nastartuje proces změn v životním stylu. Důležitou roli hraje vyvážená strava s obsahem energie zhruba o 2000 kilojoulů nižší než je výchozí jídelníček. Musí být sestavena tak, aby při ní klient neměl hlad a chutě, učí se vybírat potraviny energeticky chudší, které mu přitom chutnají, snaží se jíst často menší porce. Postupně společně odhalujeme a odstraňujme chyby, kterých se dopouští v příjmu i výdeji energie.

Pokud někdo nikdy nesportoval, může pro něj být velmi obtížné po letech začít chodit do tělocvičny. Bojí se tělesné námahy, zdravotního poškození nebo posměchu.Doporučujeme pak zvýšení přirozeného pohybu během dne. Třeba rychlá procházka, projížďka na kole či rotopedu, po schodech chodit pěšky, občas vypustit dopravní prostředek. Důležité je s hubnutím začít, potřeba zdravého pohybu se může dostavit sama později.

Zhubnout a udržet si svou váhu dlouhodobě rozhodně neznamená nejíst a trpět hladem, ale jít cestou, na níž se střídá rozum s chutí. Táhne vás to do cukrárny? Můžete si dát zmrzlinu. Ale proč hned tři kopečky? I jeden uspokojí vaši touhu po sladkém. Jestliže vás popadne nepřekonatelná chuť na hamburger, dopřejte si ho, ale jen výjimečně a nejezte k němu tu housku z bílé mouky. A když se dostaví touha po pohodě a uvolnění, není potřeba ji uspokojit dortem. Relaxovat je příjemné ve vaně s knihou či hudbou nebo si nízkokaloricky popovídat po telefonu s kamarádkou.

Pomáhá také stanovit si rozumný a dosažitelný cíl. Rozhodně si neříkejte - do měsíce budu vypadat jako někdo úplně jiný! Nelze se jen tak pasivně poddávat, ale také není možné brát si za vzor něco nereálného. To vede následně k depresím. Dobré je stanovit si jen malý úkol, věnovat mu dostatek času, nikdy se netrestat za malé selhání a naopak se odměňovat za úspěchy. A hlavně se netrýznit. Klidně si zahřešit. Pohybovat se. A pořád nad tím nepřemýšlet. Známe ženy jak velikosti 34, tak velikosti 44, které vypadají skvěle! Důležité je, aby se člověk cítil dobře tak, jak vypadá. Na váze nezávisí naše štěstí.

Autorka článku, Mgr. Iva Belasová je odborná konzultantka poradny snižování hmotnosti