Jirka: Jsem diabetik, ale nemám s tím problém

Jeho chorobopis začíná ve dvanácti letech – a docela klasicky, jak sám vzpomíná. „Byl jsem skoro vzorový případ. Pořád jsem měl žízeň, ale pořád chodil na záchod, honila mne chuť na sladké, ale hubnul jsem. Když jsme s tím šli k doktorce, tak měla hned jasno a já skončil v nemocnici na kapačkách.“ Vypadá to, že Jirka i přes svou diagnózu zůstal v pohodě. Prý to spíš řešili rodiče a babička, která měla hrůzu s toho, že si po zbytek života bude muset píchat. „Já jsem si na tom vždycky hledal to lepší. Protože se o mě naši víc báli, měl jsem jako jeden z prvních mobil,“ směje se.

Jirka je hodně sportovně založený od malička. Vlastně nepamatuje, že by si sport kdy upíral. „Cukrovka mě snad nikdy nevyřadila, to spíš nějaký ten úraz, nějaká ta zlomenina… Pamatuji se na ten den, kdy jsem se vrátil z nemocnice – poprvé jako odhalený diabetik. Měl jsem ještě plnou hlavu doporučení, návodů a rad, ale za domem bylo hřiště a kluci zrovna hráli fotbal, no tak jsem se sebral a šel hrát taky.“

"Hlavní je nedělat ze sebe chudinku, pak se to lépe zvládá," říká Jirka.

I proto studuje prvním rokem Fakultu tělesné výchovy a sportu. „Mám individuální studijní plán. Využívám to hlavně, když hodně brzy ráno máme jít třeba na plavání – to není dobrá doba pro diabetika, vrhnout se rovnou z postele do bazénu. Právě proto, že si všechno vyzkouším, budu moci jednou radit diabetikům při sportování, to mě bude docela bavit,“ plánuje Jirka.

Že by měl s cukrovkou zásadní problémy, to si nepřipouští. „Zatím jsem vlastně nenarazil na nic, co by mne zásadně omezovalo. Naučil jsem se pravidelně jíst, spočíst si potřebnou dávku inzulínu. Neměl jsem problémy si píchnout před spolužáky nebo kamarády. Jednou mi na diskotéce ukradli ledvinku s inzulinovým perem a vším, co jsem potřeboval, myslím, že to považovali za drogy. To, že jsem diabetik nevadilo zatím ani holkám, možná to i trochu pomohlo, že se o mne víc staraly,“ přiznává s úsměvem.  Jak sám říká, momentálně si nestěžuje. „Mojí zásadou je nedělat ze sebe chudinku. Jasně, že někdy nastane chvilka, kdy se vyloženě nehodí „být nemocný“. Třeba cítíte, že se blíží hypoglykemie a vy máte zrovna hodně povinností a málo času. Pak musíte všechno odložit a jít vyřešit „hypo“. Ale zvládnout se to dá – za celou dobu jsem měl jediný záchvat. Často se měřím a včas se najím. Umím se svým jídelníčkem zacházet tak, že si po zápase klidně zajdu i na jedno pivo, abych byl s kamarády.“

Mýty o cukrovce z pohledu lékařů najdete zde.

Jirkovi je 24 let, takže mu zřejmě asi nepřijde často na mysl, že cukrovka může přinést ve vyšším věku i nějaké další komplikace. „Že bych se tím často trápil, to ne. Je ale pravda, že už mne to napadlo. Na noze mám první projev kožních problémů a dobře vím, že souvisí s cukrovkou. I když jsem si několikrát vyzkoušel, že zlomeniny se mi hojí dobře, vím, jak dlouho se hojí poškození kůže,“ připouští. Pro tuto chvíli ale svůj pocit uzavírá: „S cukrovkou nemám problém, dá se to zvládnout, když se s ní naučíte vyjít.“

O komplikacích diabetu se dočtete víc v tomto článku.

Žijete i vy s nevyléčitelnou nemocí? Napiště nám o tom na tento mail.