Klíště obecné je parazit z řádu členovců, který po přisátí může na člověka přenést klíšťovou encefalitidu nebo lymeskou borreliózu. Nebezpečí nákazy lymskou boreliózou je asi desetkrát vyšší než u zánětu mozkových blan...
Nejčastěji se lidé klíšťovou encefalitidou nakazí přisátím infikovaného klíštěte. Virus se na člověka ale může přenést například i pitím tepelně neupraveného kravského, kozího a ovčího mléka nebo nepasterizovaných mléčných výrobků. Onemocnění mívá obvykle dvě fáze. V první fázi nemoci má pacient obvykle příznaky podobné chřipce – zvýšenou teplotu, bolesti hlavy, kloubů a cítí se celkově unavený. Ve druhé fázi může být napaden nervový systém. Nemocného pak bolí hlava, trpí svalovým třesem, závratěmi či poruchami spánku. Pacient může mít i po vyléčení nemoci trvalé následky v podobě bolestí hlavy, sníženého soustředění a výkonnosti, třesu nebo obrny končetin.
Čtěte také: Proč se bát klíštěte?
Prevence proti klíšťové encefalitidě existuje
S příchodem jarního období lze očekávat nárůst aktivity klíšťat, a je proto nejvyšší čas připravit se formou účinné prevence. V České republice jsou dostupné dvě očkovací látky. Kompletní očkovací schéma je sestaveno ze tří dávek.
V minulém roce v ČR došlo k opětovnému nárůstu výskytu klíšťové encefalitidy
V roce 2016 došlo po dvou letech poklesu k nárůstu případů klíšťové encefalitidy.
„Díky loňské mírné zimě se první případy infekce objevily už v únoru. Velkou část května a června byla aktivita klíšťat na nejvyšší možné úrovni a počasí svědčilo i houbám a lesním plodům. Odrazem toho byla vyšší frekvence pohybu lidí v místech s výskytem vysoce aktivních infekčních klíšťat a vysoký počet jarních případů klíšťové encefalitidy. Následně došlo v letních a podzimních měsících ke zpomalení nárůstu, takže se loňský rok nakonec nestal rekordním. Zvýšení počtu nakažených ze 348 na 565 však rozhodně není pozitivním trendem. Stále zůstáváme na negativním prvním místě v celé EU,“ uvádí doc. Rastislav Maďar, odborný garant center očkování a cestovní medicíny.
V letošním roce bude situace opět dost záviset na počasí.
„V zimě jsme zaznamenali mrazivé teploty, na druhou stranu byla přítomná sněhová vrstva, která vytváří určitou izolaci. Delší tání sněhu na jaře zajistí vyšší vlhkost půdy, kterou mají klíšťata ráda. Je důležité si uvědomit, že všechna přírodní ohniska klíšťové encefalitidy neznáme, a o výskytu nového se někdy dozvíme až z případu nákazy u pacienta. Infekční klíšťata roznášejí zvířata i na velmi velké vzdálenosti,“ doplňuje docent Maďar.
Čtěte také: Měsíc sledujte místo, kde jste měli klíště
S počtem dávek klesá disciplína dodržování intervalů k přeočkování
Významným faktorem ovlivňujícím počet případů klíšťové encefalitidy je proočkovanost populace. V ČR se odhaduje na cca 24 %, údaje z praxe Center očkování a cestovní medicíny Avenier však poukazují na to, že počet očkovaných druhou, třetí a další dávkou v pořadí postupem času klesá. Jinými slovy, očkovaní na další dávky zapomínají nebo je ignorují. Nedodržení intervalu je nejčastější ve věkové kategorii 31–40 let a k přesahu intervalu dochází nejčastěji v jarních měsících. Frekvence tohoto jevu je přibližně stejně častá u mužů a žen. Průzkum center očkování a cestovní medicíny Avenier ohledně motivačních faktorů ukázal, že hlavními faktory pro rozhodnutí očkovat se jsou rada rodinného příslušníka nebo doporučení blízkého známého či výskyt nemoci v blízkém okolí.
Čtěte také: Ehrlichióza – další nemoc přenášená klíšťaty
Důvody pro neočkování
Mezi nejčastější důvody patří nedostatek času podstoupit očkování, cena vakcíny nebo obavy z možných nežádoucích účinků. Na očkování proti klíšťové encefalitidě přitom v dnešní době přispívají všechny zdravotní pojišťovny. Za desítky let existence vakcín proti této nemoci byl také ověřen jejich dobrý bezpečnostní profil. Nejčastějšími nežádoucími účinky jsou obvykle bolest v místě vpichu, bolest hlavy nebo zvýšená teplota.
Příběh paní Věry: Prodělala jsem klíšťovou meningoencefalitidu v době studií
Psal se rok 1970. Bylo léto a mladá studentka medicíny Věra trávila volné dny na Slapské přehradě. Občas si na těle našla přisáté klíště, ale nijak zvlášť to neřešila. O závažnosti onemocnění se tehdy příliš nevědělo a preventivní opatření v podobě vakcíny v té době neexistovalo. Tento rok byl bohužel jiný. Asi 14 dní poté, co se Věra vrátila z chaty domů, jí začaly silné bolesti hlavy, měla horečku a opakovaně zvracela. V letních měsících se jednalo o netypické onemocnění. Věra byla v té době na Moravě u příbuzných. Tamní lékař konstatoval, že se jedná o banální letní virózu. Za týden silné zvracení a horečky polevily a Věra odjela domů. Po návratu ale za několik dní opět onemocněla s ještě většími bolestmi hlavy, trpěla světloplachostí a trnutím šíje. Obvodní lékařka byla naštěstí výborný diagnostik a podle příznaků poznala, že se bude pravděpodobně jednat o zánět mozkových blan. Po převozu na infekční kliniku Věře lékaři provedli lumbální punkci, která potvrdila diagnózu klíšťové meningitidy. Na izolačním pokoji bez možnosti návštěv se Věra od lékařů dozvěděla, že má vlastně štěstí, protože je mladá a pravděpodobně se vyléčí bez zjevných následků.
Jednoho dne Věru na pokoji navštívil přednosta kliniky, profesor, kterého znala i ze svých přednášek na fakultě. Opatrně, ale rezolutně jí sdělil, že bude sice zase v podstatě zdravá, avšak pravděpodobně se jí dost podstatně zhorší aktuální paměť, a tím i schopnost zvládnout náročné studium medicíny. Doporučil jí, aby uvažovala o změně školy nebo i o odstoupení z vysokoškolského studia.
Po propuštění z nemocnice musela Věra přerušit studium na celý rok. Těžko se soustředila na četbu i na další činnosti spojené s nutností vnímání a vštěpování nových pojmů, dokonce i na rozhovory s blízkými. Přítel se s ní rozešel, zřejmě z obavy, že nebude jako dřív. Spolužáci z fakulty postupně přestávali projevovat zájem o kontakt s ní a pokračovali ve svém studiu třetího ročníku.
Věra se však rozhodla, že to nevzdá a za rok se na studium medicíny vrátila. Bylo to ale úplně jiné než před nemocí. I lehčí předměty zvládala s obtížemi, na zkoušky z patologie a dalších těžkých klinických oborů dřela opravdu velmi těžko. Místo výborného a chvalitebného hodnocení zkoušek, které měla doposud, byla ráda za „dobrou“.
Veselejší příhodou byla její zkouška z Infekce. Setkala se po dvou letech s panem profesorem z kliniky. Shodou náhod si vytáhla otázku „klíšťová meningoencefalitida“. Zvládla to „za jedna“, přidala mnoho vlastních subjektivních poznatků z prožitého onemocnění.
Studium nakonec dokončila. Ve srovnání se svými kolegy však s mnohem větším úsilím a obtížemi. Život pak běžel tak, jak měl, se všemi radostmi i starostmi.
Čtěte také: Klíšťová encefalitida: životní boj paní Heleny a Ivy
