Rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia)
Držíte dietu, a přesto si chcete pochutnat? Lékaři ověřené recepty, vhodné pro nemocné, najdete na www.receptnazdravi.cz.
Masožravá rostlina rostoucí na rašeliništích a 
mokrých chudých půdách. U nás se v současnosti vyskytuje vzácně, je chráněná, proto jí nesbíráme. Hmyz chytají pouze mladé listy. Jakmile hmyz usedne na list, chloupky ho zachytí, ze žlázek se začnou vylučovat trávící enzymy a kyselina mravenčí. Z přízemní listové růžice vyrůstají od června do srpna štíhlé stvoly nesoucí drobné bílé květy. Rostlina není zcela prozkoumána, obsahuje enzymy k trávení bílkovin, kyselinu benzoovou, chinonové sloučeniny a antibakteriálně působící látky. Používala se jako proti křečový prostředek a k prostředek k usnadnění odkašlávání. Při vnitřním užití barvila moč tmavě, což je způsobeno zvýšeným rozpadem fenolových sloučenin. K vnitřnímu užití byl určen nálev nebo tinktura. Nálev se připravoval z: 2-3 čajových lžiček sušené rosnatky přelité čtvrt litrem vroucí vody. Pil se obden. Doporučené dávky tinktury byly třikrát denně 20 kapek.
Rozrazil lékařský (Veronica officinalis)
Rozrazil je drobná celkem nenápadná bylina 
rozšířená v Evropě a Severní Americe. Roste na mezích, sušších lukách, v zahradách, občas se lze setkat s lidovým názvem veronika. Má plazivý válcovitý oddenek a tenkou poléhavou lodyhu s drobnými listy vejčitého tvaru. Malé květy modré květy vytváří klasovité hrozny. Od června do srpna se sbírá kvetoucí nať. Sušit ji lze ve stínu i na slunci, není vhodné jí obracet. Po usušení nesmí zhnědnout. Usušený snadno přijímá vzdušnou vlhkost, proto je třeba ho skladovat ve skleněných dobře uzavřených nádobách. Dosud byly v rozrazilu prokázány: hořký glykosid aukubin, hořčiny, třísloviny, stopy silice, saponiny a organické kyseliny. Užívá se při zánětech dýchacích cest, k odhlenění a usnadnění odkašlávání. K vnitřnímu použití se připraví nálev, tak že: 10g sušené rozrazilové nati přelijeme půl litrem vroucí vody. Pije se před hlavními jídly a před spaním. Dnes se užívá velmi zřídka, oblíbenější než u nás je v německy mluvících zemích a ve Francii. Mladé rostliny je možné použít do jarních salátů i nádivek.
Rybíz černý (Ribes nigrum)
Černý rybíz je u nás dosti oblíbeným „drobným ovocem“.
Setkáváme se s ním v našich zahradách i zahrádkách. Je to nápadný rozložitý keř až 1,5 metru vysoký s laločnatými listy. Žlutozelené drobné květy bývají uspořádány do hroznů. Kvete v dubnu a květnu. Plody jsou černé bobule velmi příjemné vůně i chuti. K léčebným účelům se používají listy a plody. List se sbírá v období květu keře, plody po dozrání. Listy i plody lze ve stínu či v sušárně usušit. Teplota nesmí překročit 40°C. Z plodů lze připravovat kompoty, zavařeniny, šťávy, víno. Šetrnou konzervací plodů je zmrazování. V rybízových listech a plodech lze nalézt: vitamín C,B, niacin, soli draslíku, třísloviny, bioflavonoidy, pektinové látky, volné kyseliny. Listy obsahují také silici s cymolem, plody pak antokyanová barviva, karotenoidy, větší množství vitamínu C. Ze sušených listů se připravuje nálev, který podporuje pocení a má posilující účinky. Připravuje se tak, že: 5g sušených listů rybízu se přelije čtvrtlitrem vroucí vody. Pije se několikrát denně teplý v klidu na lůžku. Ke zlepšení chuti nálevu se někdy listy před sušením spaří. Užíváme nejdéle týden až deset dní, protože silice obsahuje cymol, který by při dlouhodobém užívání měl nepříznivé účinky. Ze sušených plodů se připravuje při chrapotu a kašli v nálev podobně jako z listů. Pro vysoký obsah vitamínu C lze plody nebo šťávu z nich využít jako prostředek ke zvýšení obranyschopnosti organismu.
Řebříček obecný (Achillea millefolium)
S touto vytrvalou bylinou se běžně setkáváme u cest, 
na suchých loukách, v zahradách. Je rozšířený po celé Evropě a v Asii. Rostlina bývá až půl metru vysoká s plazivým oddenkem. Listy jsou střídavé, velmi členité. Drobné bílé nebo narůžovělé květy jsou uspořádány do úborů. V léčitelství se užívá nať nebo květ. Sklízí se od června do září. Suší se ve stínu nebo umělým teplem, kdy teplota nesmí překročit 35°C. Z doporučeného způsobu sušení vyplívá, že obsahuje hlavně silici, jejíž součástí je mimo jiné azulen. V řebříčku jsou dále přítomny flavonoidy, glykosidní hořčiny, třísloviny, furanokumaríny. Uvolňuje křeče, tišší kašel. Podporuje hojení a působí protizánětlivě. Nálev z řebříčku není vhodné používat dlouhodobě déle než 14 dní ani překračovat doporučené dávky. U nemocného by se mohly objevit závratě, obluzení či bolesti hlavy. Nálev se připravuje přelitím 5g sušeného hřebíčku čtvrtlitrem vroucí vody. Necháme 15 minut stát zakryté. Pije se půl hodiny před hlavním jídlem, není vhodné ho sladit. Podává se při zánětlivých onemocněních dýchacích cest. Ke kloktání se takto připravený nálev užívá při angíně a zánětech nosohltanu.
Sléz lesní (Malva silvestris), Sléz okrouhlolistý (Malva rotundifolia)
Oba tyto druhy slézu jsou rozšířené v Evropě a západní Asii. 
Vyskytují se také u nás, na okrajích cest, ve světlých křovinách či na rumištích. Tyto byliny mohou být trvalé, mají dužnatý kořen, z růžice přízemních listů vyrůstá srstnatá, větvená lodyha i metr a půl vysoká nesoucí listy a růžové květy. Používanou částí je list a květ, které se sbírají od července do září. Suší se lépe umělým teplem při pozvolna se zvyšujících teplotách 25-45°C. Sušení ve stínu může být problematické. Obsahují podobně jako příbuzný proskurník lékařský či proskurník topolovka sliz (17%), třísloviny. V květech bývají přítomna také antokyanová barviva a méně slizu asi 7%. Pro využití ve farmacii a potravinářství je významnější sléz maurský, který se pěstuje na velkých plochách ve Francii, Itálii či Španělsku. Sklízí se listy obsahující až 22% slizu a růžovofialové či červenofialové květy, kde je přítomno více než 14% slizu a větší množství antokyanových glykosidů než ve světle kvetoucích druzích slézu. Použití jmenovaných druhů slézů a proskurníků lékařského je prakticky stejné.
Sporýš lékařský (Verbena officinalis)
U nás roste na mezích, podél potoků i řek či 
na rumištích stejně jako v mnoha jiných teplejších oblastech Evropy a Asie. Tato bylina často dorůstá výšky více než půl metru, má čtyřhrannou větvenou lodyhu a drobné bílé častěji bledě fialové květy. Kvete v červenci a srpnu. Používanou částí bývají hořejší části kvetoucí nati. Suší se šetrně ve stínu nebo umělým teplem do 35°C. Účinnými látkami jsou: glykosidy, hořčiny, třísloviny, sliz, silice, a alkaloidy. I při velmi šetrném sušení se některé z obsažených glykosidů, např. verbenalin, mohou rozložit. Ze sušené nati se připravuje macerát za studena či nálev. Používá se: 7,5g sušené nati na čtvrt litr vody a den. Toto množství se rozdělí do několika denních dávek. Usnadňuje odkašlávání a zmírňuje dráždivý neproduktivní kašel. Pro svůj mírně povzbuzující účinek byl někdy používán jako náhražka černého čaje.
