Logopedická péče po cévní mozkové příhodě je mnohdy nezbytná

Záleží na stupni poškození řečových center, může se jednat o poruchu vnímání řeči nebo vyslovování, ale také obojí současně. Pro člověka, který nemůže vyslovit určité slovo nebo i slabiku, přestože má jasnou představu o daném slově, nebo naopak může vyslovovat, ale není schopen sestavit slovo nebo vnímat, co mu říkáme, se jedná o nesmírně traumatizující zážitek.

Čtěte také: Cévní mozková příhoda - rozpoznejte včas její příznaky

Terapie komunikačních schopností by měla v ideálním případě začít ihned po mozkové mrtvici, tedy co nejdříve v akutním stádiu. Platí zde pravidlo čím dříve – tím lépe. Vždy je ale potřeba konzultovat začátek logopedické terapie s lékařem. Je tedy na ošetřujících lékařích, zda pacienta na logopedii doporučí. Měla by být samozřejmou součástí komplexní péče o pacienty po mrtvici. Délka terapie je individuální – záleží vždy na celkovém stavu nemocného. Úspěšná bývá vždy. Ale samozřejmě zde hraje roli mnoho faktorů, kupříkladu kdy po mozkové mrtvici logopedická terapie začne, nebo jaká je součinnost logopedie s dalšími terapiemi – fyzioterapie, psychologie a podobně. Důležitá je individualita pacientů, jeho motivace a výdrž.

Jak probíhá logopedická terapie?

Logopedická terapie by měla být příjemným zážitkem. Důležitá je správná diagnostika, po té následuje individuální terapie. Neméně důležitý je citlivý přístup k nemocnému a k jeho nejbližším. Základem léčby dospělých pacientů je komunikace.

Po úvodním rozhovoru logoped naplánuje vhodný terapeutický postup s ohledem na zdravotní stav pacienta a jeho vývoj, který se v průběhu hospitalizace často mění. Jedná se o situaci, kde například u pacienta, který nemůže vyslovovat, buduje logoped znovu od počátku řeč. Učí se s ním vyslovovat slova, která pro základní potřeby v životě potřebuje, buduje slovník, a ten postupně rozšiřuje. Až nakonec se věnuje pozornost výslovnosti. Důležitý je i nácvik vnímání a porozumění. V terapii je vhodné vycházet například z profesního zaměření pacienta a koníčků, které poskytnou příjemná a motivující témata pro komunikační terapii. Po celou dobu terapie klinický logoped pacienta provází s empatií a kreativitou k možnému uzdravení.

Platí několik jednoduchých pravidel komunikace:

• umožnit pacientovi dostatek času na odpověď, klást pouze jednu otázku, komunikovat,
• v krátkých větách a volit vždy spíše konkrétní než abstraktní pojmy, postupovat,
• metodou postupných kroků, nezesilovat a nezvyšovat hlas, podpořit slovní informaci i písemně.

Čtěte také: Mýty kolem mrtvice

Nezbytná je úzká spolupráce logopeda s rodinou

Úspěch logopedické péče je závislý i na pacientově rodině a nejbližších. Logoped a lékař poskytnou příbuzným informace o tom, jakému chování se vyvarovat a jak naopak s pacientem efektivně komunikovat. Nutnost domácího procvičování zadaných úkolů je naprosto nezbytnou záležitostí. Logoped zadá úkol a rodina s pacientem procvičuje například rozšiřování slovní zásoby. Vytváří komunikační deník, který se musí podle zadání stále doplňovat. Je naprosto ideální, pokud se mohou rodinní příslušníci účastnit logopedické terapie, kde je vždy klinický logoped správně instruuje. Tato cvičení jsou vždy individuálně sestavené na míru problému pacienta.

Čtěte také: Nové trendy v rehabilitaci po cévní mozkové příhodě

Spolupráce odborníků je nesmírně důležitá. Bez fyzioterapie by logopedická péče nebyla úspěšná. Součástí komplexní rehabilitace je obvykle i ergoterapie a psychologie.

Zdroj: www.fnusa.cz