Lymfomy jsou šestým nejčastějším nádorem v České republice

„Jedním z nejvýznamnějších rizik pro vznik lymfomu je oslabení imunitního systému. Platí, že stejně jako u ostatních nádorů lze částečně snížit i riziko vzniku lymfomů. U jejich určitých typů hrají roli i některé infekční, ať již virové, nebo bakteriální, příčiny. Pokud jde o dědičnost, nedá se říct, že by lymfomy byly přímo dědičné. Lze však zdědit určitě predispozice, které mohou i nemusí sehrát roli při vypuknutí nemoci,“ říká prof. MUDr. Marek Trněný, CSc., přednosta I. interní kliniky – kliniky hematologie VFN a 1. LF UK.

V České republice žije přibližně 25 tisíc pacientů, kteří v průběhu svého života byli léčeni s lymfomem či chronickou lymfocytární leukémií. Na toto onemocnění je nutné pomýšlet v případě zvětšení lymfatických uzlin, které nelze vysvětlit jiným způsobem, například akutní infekcí. Nemocný přitom nemusí trpět výraznějšími příznaky, a tak se na onemocnění často přijde při náhodném vyšetření jiného zdravotního problému. Mezi nejčastější celkové projevy onemocnění patří horečka bez zjevné infekční příčina, únava, hubnutí, noční pocení, ztráta chuti k jídlu nebo ztížené dýchání.

Co je lymfom?

Jedná se o onkologické onemocnění jednoho druhu bílých krvinek (lymfocytů), které jsou v lidském těle zodpovědné za imunitu a tvoří tzv. lymfatickou tkáň, která se přirozeně vyskytuje ve všech částech těla. Její součástí jsou i mízní uzliny, jejichž zvětšení bývá jedním z nejčastějších příznaků tohoto onemocnění.

Základní rozdělení je na lymfom Hodgkinův, nazvaný podle svého objevitele Thomase Hodgkina a lymfomy non-Hodgkinské (NHL), kterých je celá řada. Přesné určení jejich typu je možné jen podrobným mikroskopickým, speciálním imunologickým a jiným vyšetřením postižené uzliny nebo jiné tkáně.

Hodgkinův lymfom postihuje více mladé pacienty, častěji muže, ve věku od 15 do 30 let, ale nemoc se může rozvinout i u starších pacientů nad 60 let věku. Non-Hodgkinské lymfomy se mohou vyskytnout v jakémkoli věku, opět častěji u mužů, střední věk při diagnóze je kolem 50 let.

Hodgkinův lymfom začíná obvykle v mízních uzlinách, ale velmi rychle se nádorově změněné buňky šíří do celého těla- na tuto nemoc pohlížíme jako na systémové nádorové onemocnění.

Non-Hodgkinský lymfom se může vyskytovat ve všech tkáních, ve kterých jsou přítomny lymfocyty (bílé krvinky), takže kromě uzlin postihuje kostní dřeň, zažívací trakt, štítnou žlázu, oko, mozek, kůži, játra, slezinu, plíce, kosti, varlata, ledviny nebo další tkáně.

Non-Hodgkinské lymfomy se dělí na NHL nízkým a vysokým stupněm malignity (zhoubnosti). Ty vysokým stupněm malignity jsou velmi agresivní, od začátku způsobují řadu vážných obtíží, ale při dostatečně rasantní léčbě jsou vyléčitelné. Naproti tomu NHL nízkým stupněm malignity (indolentní) probíhají daleko pomaleji, člověk o jejich existenci nemusí měsíce nebo dokonce léta vůbec vědět. U této skupiny lymfomů je reakce na léčbu obvykle také velmi dobrá, ale nemoc má sklon se vracet, je nutno ji opakovaně léčit a dlouhodobá předpověď je špatná.

Chronická lymfocytární leukémie je nejčastějším typem leukémie a tvoří s lymfomy jednu skupinu onemocnění. Každý den jsou diagnostikovány v Česku až dva nové případy. Přestože většinu nemocných není nutné ihned léčit, více než dvě třetiny léčbu postupně vyžadují a u části nemocných probíhá choroba poměrně agresivně.
„Zavedením cílené léčby bylo dosaženo výrazného pokroku i v přežití těchto nemocných a další nové léky dávají naději i tam, kde dosud jedinou možností byla alogenní transplantace krvetvorných buněk,“ říká MUDr. Petra Obrtlíková, členka výboru České skupiny pro chronickou lymfocytární leukémii.

Jaké jsou příznaky lymfomu?

Vzhledem k tomu, že lymfomy se mohou vyskytnout na různých místech lidského těla, mohou být i jejich příznaky velmi rozdílné. Pro jednoduchost si je můžeme rozdělit na příznaky místní, které jsou způsobeny postižením konkrétního orgánu lymfomem, a celkové (systémové), což jsou příznaky, kterými tělo reaguje na přítomnost onemocnění.

Prvním a nejčastějším příznakem bývá nebolestivé zvětšení lymfatických uzlin na krku, v podpaždí či v třísle, kde jsou hmatatelné, nebo mohou ležet uvnitř těla a projeví se některým z jiných příznaků podle svého umístění (viz níže).

Pokud je uzlina malá, je většinou dobře posunlivá vůči okolí, větší uzliny mohou být k podkladu nebo k sobě vzájemně pevně přirostlé. Hmatatelné bulky (nejčastěji mají konzistenci jako tvrdá guma) se mohou zmenšovat nebo mizet a objevovat se na jiném místě. Tím se nesmíme nechat zmást, protože řada lymfomů může mít zpočátku velmi nenápadný průběh, pokud však pacient není řádně vyšetřen, může být diagnóza učiněna až v pokročilém stádiu onemocnění, kdy je léčba zpravidla obtížnější. Jak jsme uvedli výše, uzliny mohou růst také na jiných místech lidského těla (uvnitř hrudníku, břicha, v pánvi) nebo mohou být postiženy různé vnitřní orgány a tkáně. Potíže tedy mohou být i jiné než hmatatelné nebo viditelné zduření uzliny. Konkrétní příznaky potom závisí na místě postižení a velikosti nádoru a jsou způsobeny tzv. útlakem okolní tkáně. Rozpoznání onemocnění v takovém případě bývá složitější a nemocný pak často vyhledá lékaře až v okamžiku pokročilého stavu anebo jsou-li přítomny další projevy nemoci.

Zvětšení uzlin v hrudníku se projeví nejčastěji bolestmi na hrudi, kašlem, dušností nebo problémy při polykání. Vzácně, při pokročilém stavu, se takové zvětšení uzlin v hrudníku v blízkosti velkých cév může projevit tzv. syndromem horní duté žíly, což znamená poruchu odtoku krve z hlavy a horních končetin směrem k srdci. Takto postižený člověk má pocit napětí na krku a v obličeji, vypadá oteklý, může být dušný a na kůži může mít viditelné namodralé rozšířené žíly, kterými se krev snaží dostat náhradní cestou k srdci.

Postižení uzlin v břiše se projeví až poměrně pozdě – neurčitými bolestmi kolem pupku nebo v zádech, pocitem plnosti po jídle, dosti často pouze celkovými příznaky.

Postižení uzlin v malé pánvi se může projevit otoky jedné nebo obou nohou, bolestmi nebo poškozením funkce ledvin. Celkem ale v břiše či v malé pánvi může vzniknout 10 i 20 centimetrů velká masa postižených uzlin, aniž by to vyvolalo významnější obtíže. I zde však může dojít k poruše odtoku krve, tentokrát z dolních končetin, což se může projevit otokem jedné nebo obou nohou. Postižení jednotlivých orgánů se projeví podle toho, kde je orgán uložen a jakou má funkci.

Zvětšení sleziny se projevuje často bolestmi v levém podžebří nebo pocitem sytosti již po snědení malého množství jídla.

Postižení žaludku se projeví bolestí nalačno nebo po jídle, podobně jako žaludeční vředy.

Postižení tenkého střeva se může projevit až střevním uzávěrem – vzedmutím břicha, zvracením, poruchou odchodu větrů a stolice.

Postižení kostí se může projevit bolestmi nebo zlomeninami při minimálním úrazu nebo zcela bez úrazu.

Postižení mozku se projeví podobně jako cévní mozková příhoda – poruchami pohyblivosti většinou jedné poloviny těla, poruchami citlivosti, řeči, polykání nebo změnou osobnosti.

Kromě těchto příznaků, které souvisejí s místním růstem lymfomu, dochází u pokročilejší nemoci k celkové reakci organizmu na přítomnost nádorové tkáně. Těmto celkovým příznakům se říká systémové. Tyto celkové příznaky mohou způsobit v podstatě jakékoli lymfomy, ale též řada dalších onemocnění, takže pokud se některý z nich vyskytne, není na místě panika, ale je nutné vyšetření k ozřejmění původu potíží.

V zásadě se uvádějí tyto hlavní celkové příznaky, které mohou být spojeny s onemocněním lymfomem:

• horečka nad 38 °C, jinak nevysvětlitelná noční pocení, mnohdy s nutností výměny ložního prádla
• větší samovolný úbytek hmotnosti
• déle trvající únavnost a slabost
• svědění kůže
• otoky či bolest různých částí těla

Je třeba si uvědomit, že zvětšení lymfatických uzlin může být způsobeno i jiným nemocněním (např. zánětem) a většina pacientů se zvětšenými uzlinami lymfom nemá. Zánětlivé uzliny častěji bývají bolestivé, někdy i zarudlé.

Každé zvětšení uzlin, zvláště nebolestivé, trvající déle než dva týdny, by mělo být důvodem k návštěvě lékaře.

Dostupnost moderní účinné léčby

„Hodgkinův lymfom byl prvním nádorovým onemocněním v dějinách medicíny, které bylo možné vyléčit ve většině případů kombinovanou chemoterapií i v jeho pokročilém stádiu. V posledních 15 letech se díky zavádění moderní cílené terapie zlepšily prognózy nemocných i s dalšími typy lymfomů zásadním způsobem. Pacienti mají k dispozici několik nových preparátů, které celkově změnily obraz léčby lymfomů k dobrému. Ta se týká zhruba 2 000 pacientů ročně. Od roku 2000 začala klesat úmrtnost na tuto diagnózu, přestože výskyt stále stoupá,“ dodává profesor Trněný.