Houkání sanitky místo nazdobeného auta pro nevěstu. To byl důsledek toho, že paní Květa dlouho nepřiznávala své potíže s nadměrným pocením. Její potíže trvaly asi tři roky a začaly spolu s menopauzou. „Byla jsem připravená, že mi v přechodu nebude dvakrát dobře, ale to, že se mohu začít takhle potit, jsem nevěděla,“ vzpomíná na pokažený svatební den.
Začalo to nenápadně, Tomáš (23) vlastně ani nedokáže určit kdy. „Pamatuji si jen chvíli, kdy si toho všimlo okolí. Bylo to ve třeťáku na gymplu. Byl jsem u tabule a řešil na ní nějaký příklad z matiky. Šlo mi tehdy o to uhrát na vysvědčení trojku, takže docela nervy. Cítil jsem, jak mi po zádech teče „čůrek“. Všimli si toho ale spolužáci – moje záda a kalhoty totiž vypadaly, jako když mě někdo polije kýblem vody. Samozřejmě jsem si vyslechl spoustu poznámek, takže jsem si začal všímat, že se nepotím jen při tělocviku, ale že mě to přepadá častěji a v horší formě. Co v horší, vlastně v nesnesitelné. Stačí, když vám řeknu svoji přezdívku z gymplu - Niagára,“ vzpomíná Tomáš.
„Začal jsem se proti tomu bránit. V batohu jsem nosil náhradní tričko, sprchoval jsem se několikrát denně, ty hromady antiperspirantů snad ani nespočítám – prasklo na ně skoro celé kapesné. Někde jsem si našel, že musím omezit příliš kořeněná jídla, takže jsem už pár let neměl své oblíbené chilli papričky. Ať jsem ale dělal cokoli, všechno marné. Potil jsem se stále stejně, ale ke všemu jsem byl ještě v neustálém stresu z toho, jak budu vypadat před ostatními. No, a být nervózní znamenalo být i pěkně propocený.“
Tomáš postupně vyzkoušel všechny přípravky, které nabízeli v drogerii. Když pochopil, že jsou pro něj „slabé“, vyrazil k lékaři. „Odhodlával jsem se měsíce. Měl jsem pocit, že s pocením se k doktorovi přece nechodí. Ale udělal jsem to kvůli holce, nechtěl jsem o ni přijít,“ přiznává Tomáš. Tím začala i jeho zatím úspěšná cesta k potlačení jeho potíží s hyperhidrózou.
„Nejdřív se mě doktor vyptal na zdravotní stav, udělal kompletní interní vyšetření, poslal mne na neurologii a nakonec ke kožnímu lékaři,“ vypráví Tomáš. „Vyšetření jsou na místě, zvýšené pocení může být i varovným signálem některých nemocí, například onemocnění štítné žlázy, chronické infekce, cukrovky a dalších, proto se tyto musí nejprve vyloučit,“ říká dermatoložka MUDr. Kateřina Klauzová, MBA, z Asklepionu, Kliniky a institutu estetické medicíny.
Na kožním Tomáš absolvoval jodo-škrobový test a poradili mu botulotoxinové injekce. „Zvažoval jsem je, i když mi nikdo nebyl schopen říci, na jak dlouho zaberou – ideálně prý i přes rok. Protože jsou ale dost drahé, chtěl jsem vyzkoušet i něco jiného. Zapátral jsem na internetu a našel diskusi o přípravku, který umí. Trošku mne udivilo, že se používá jen na noc, ale šel jsem do toho a rozhodně nelituji,“ říká Tomáš.
Od té doby utekl asi rok a půl. „Nechci to zakřiknout, ale zatím to funguje. Teď už se umím udržet v normě – nemusím se nervovat a pořád myslet na to, že žiju v louži vlastního potu,“ uzavírá Tomáš.
RADY A TIPY NAŠICH ČTENÁŘŮ, JAK NA NADMĚRNÉ POCENÍ, ZVEŘEJŇUJEME V TÉTO RUBRICE.
Foto: shutterstock.com
komerční sdělení
