Naučte se měřit tělesnou teplotu správně

Pravidelné sledování tělesné teploty patří k základním úkonům při horečnatých onemocněních a bereme to jako samozřejmost. Málokdo však ale ví, jak se tělesná teplota správně měří. Překvapivě to prokázal průzkum, který probíhal v rámci vývoje nového kontinuálního snímače tělesné teploty.

Největší chyba při měření

Největší chybou při měření tělesné teploty je bezpochyby měření teploty pouze povrchu těla, a ne skutečné „vnitřní“ tělesné teploty, která je tou hodnotou, co nás opravdu zajímá. Je třeba si uvědomit, že aby byl kontaktní teploměr schopen správně změřit jádra teplotu těla, musí mít i samotné podpaží dostatek času se na tuto teplotu ohřát. Půl minuty v podpaží k tomu skutečně nestačí. Doporučováno je provádět měření cca 10 minut, přičemž musí být omezeny všechny vlivy, které by mohly měření ovlivnit – zvedání paže s následkem ochlazování, pot apod.

A jak je to s infračervenými teploměry? Z výše popsaného je už asi zřejmé, že ty, které měří teplotu na čele či jinde na povrchu těla, nemohou měřit přímo, ale musí teplotu vypočítávat. Jinak tomu však je u infračerveného teploměru, který měří teplotu „uvnitř“ v uchu. Tam bohužel narážíme na jiný častý problém – špatnou manipulaci.

Špatná manipulace a diskomfort

O měření infračerveným teploměrem, který měří teplotu ušního bubínku, by se dalo říci, že jde o spolehlivou metodu určení tělesné teploty. Nicméně výsledky měření jsou často nesprávné kvůli špatnému použití tohoto teploměru. Zasunout teploměr do ucha správně, dostatečně hluboko a pod správným úhlem není nic jednoduchého a vyžaduje to cvik a manuální zručnost. V případě špatného umístění teploměru není měřena teplota bubínku, ale teplota ušního boltce, která je skoro vždy nižší než teplota bubínku.

S podobným problémem se setkáváme i u kontaktních teploměrů, se kterými měříme teplotu pod jazykem nebo v konečníku. I zde platí, že teploměr musí být správně umístěn a je nutné eliminovat vlivy, které by mohly měření zkreslit. V případě měření pod jazykem je nezbytné zasunout teploměr co nejhlouběji, zavřít ústa, dýchat pouze nosem, před měřením i během něho nekonzumovat žádné jídlo nebo nápoje a měření provádět opět dostatečně dlouho.

Měření v konečníku je poměrně přesná metoda, ale není komfortní ani pro dítě, ani pro toho, kdo měření provádí. Navíc aby bylo měření skutečně správné a přesné, je potřeba zasunout teploměr do konečníku dostatečně hluboko. Studie naznačují, že spolehlivých výsledků se dosahuje až při hloubce 5 cm. To je hloubka, na kterou většina běžných teploměrů ani není navržena, a navíc tu existuje zvýšené riziko poranění. Výsledek měření může být ovlivněn také průchodem stolice.

Jak správně měřit

Zřejmě nejjednodušeji dosáhnete opravdu přesných výsledků měření pomocí kontinuálních teploměrů, u kterých máte jistotu jak správného umístění, tak dostatečně dlouhé doby měření. Pokud však chcete zůstat u způsobu měření, na který jste zvyklí, dodržujte zásady správného měření s ohledem na vámi používaný teploměr:

• Dbejte na správné umístění měřicího zařízení.
• Měření provádějte dostatečně dlouho.
• Eliminujte vlivy, které by mohly měření zkreslit.

Kontinuální měření teploty

Kontinuální měření teploty je pro sledování teploty praktickou novinkou. Teploměr je totiž na těle připevněn během nemoci neustále, obvykle speciální náplastí, a informace o teplotě bezdrátově přenáší do aplikace v chytrém telefonu. Díky tomu může rodič kdykoli vidět nejen aktuální teplotu, ale i její vývoj v uplynulých hodinách. A to i v noci, aniž by musel rušit dítě třeba při spánku.

Kontinuální teploměry vás také umí upozornit na změnu teploty vždy, když je potřeba. Bohužel i zde můžeme narazit na problémy. Některé z nich například spoléhají na algoritmy, které naměřené teploty upravují a dopočítávají, což může zkreslovat hodnoty měření. Jiné kontinuální teploměry jsou nepohodlné na nošení nebo je není možné umístit dostatečně hluboko do podpažní jamky.

Jak vybrat kontinuální teploměr?

• Umístění – kontinuální teploměr by měl být, podobně jako klasické, podpažní teploměry, vytvarován tak, aby bylo možné měřicí část zasadit hluboko do podpažní jamky. Jedině tak lze změřit teplotu odpovídající tomu, co známe ze rtuťových teploměrů.
• Zobrazování skutečně naměřené teploty – i když výrobci tvrdí, že jejich způsob přepočítávání teploty je perfektní, obvykle tomu tak není. Pro svou jistotu byste měli mít vždy možnost vidět i skutečně naměřené hodnoty, ne pouze ty přepočtené.
• Přesné měření neznamená správné měření – pro to, abyste správně měřili teplotu, není rozhodující, jestli daný teploměr zobrazuje s přesností na dvě desetinná místa, nebo na jedno. Mnohem důležitější je, jestli svojí konstrukcí umožňuje měřit teplotu jádra lidského těla, a tedy to, jak správně (nikoli přesně) měří. Tady lze bohužel spoléhat jedině na zkušenosti uživatelů nebo nezávislé testy.
• Pohodlné lepení a nošení – neduhem některých kontinuálních teploměrů je nepohodlí způsobené velkou plochou náplasti, kterou jsou přilepeny na tělo. Je proto lepší uvažovat o teploměru s oboustrannou lepicí páskou, která má malou plochu.
• Ohebnost a měkkost – pokud není kontinuální teploměr zanedbatelně malý, je vždy lepší, když je ohebný a měkký. Nicméně ani ohebný teploměr by neměl být příliš velký. Čím větší zařízení totiž lepíme, tím větší musí být náplast, kterou je na tělo přilepené, a dotyková plocha. Měkké materiály mají také výhodu v tom, že obvykle méně studí – to ocení hlavně vaše děti.
• Dosah při umístění na těle – pro komunikaci s chytrým telefonem dnes v podstatě není používána jiná technologie než Bluetooth. Nedostatkem Bluetooth bohužel je, že lidské tělo v podstatě zcela brání přenosu jeho signálu. Vybírejte tedy kontinuální teploměry, které ve specifikacích neuvádí dosah technologie Bluetooth (obvykle 10 až 30 m), ale skutečný dosah zařízení nalepeného na těle. Zároveň je výhodné vybrat kontinuální teploměr, který umí po určitou dobu ukládat naměřené teploty a následně je pošle do vašeho telefonu – tak budete mít jistotu, že uvidíte i měření z momentů, kdy telefon není v dosahu signálu.