Natálie byla zdravá mladá žena, která do svých 27 let neměla žádné vážnější onemocnění. Když ji v dubnu začalo bolet na prsou, špatně se jí dýchalo, bolela ji hlava v zátylku, cítila velkou únavu a naměřila si teplotu 38 stupňů, vyrazila k lékaři s pocitem, že je to nějaká horší viróza. Jen díky tomu, že byl její praktický lékař velmi pohotový, neskončila s trvalým postižením. Šlo totiž o virový zánět mozku!
Dříve jsem si myslela, že embolie plic je spíše věcí starších lidí, mezi které jsem se ve svých 32 letech ještě zdaleka nepočítala. Nicméně mě letos na začátku ledna začali trápit dechové problémy a bolela mě záda mezi lopatkami. Jelikož i tlak jsme měla vyšší 160/110, tak nejdříve vyloučili infarkt, pak mi řekli, že by to mohla podle zvýšených testů na D-dimery embolie plic (hodnotu jsem měla 2020, i když by měla být do 500). Tak mě objednali na vyšetření perfůzní scintigrafie plic a pustili mě domů, ať si na vyšetření dojedu a pak přijdu s výsledky. Na perfůzní scintigrafii se nic neobjevilo, já nemohla dále dýchat a tak mě objednali na sono břicha, ale až za 3 týdny a zase jsem šla domů. Po třech týdnech jsem z výsledky ze sona zašla na kontrolu, kde už se se mnou doktorka ani nebavila. Vůbec jí nezajímalo, jak mi je, natož jestli mám ještě nějaké problémy. Do zprávy napsala, že sono je v pořádku a že to nejspíš bude od zad - to "nejspíš" není mnou doplněné slovo, tak to tam bylo napsáno. No a jak to pokračovalo? Nyní ležím na lůžku v nemocnici, protože mé potíže se začátkem dubna ještě zhoršili a já už nemlha vyjít ani 5 schodů, abych nelapala po dechu jako ryba na suchu. Doktor na pohotovosti, kam jsem přijela mi po shlédnutí výsledků z února sdělil, aniž by něco šetřil, že to budou ty záda a tak mi napsal recept na prášky na bolest zad. To, že mu říkám, že nyní mě záda začala bolet až poté, co jsem skoro celý den nemohla dýchat, ho vůbec nezajímalo. Když jsem vyšla z pohotovosti a moje mamina, která mi dělala doprovod se mi zeptala jak jsem dopadla, tak jsem se bezmocí rozbrečela. Mamina už to nevydržela a vlezla na pohotovost, kde už byl pan lékař uložen na lůžku a začal pochrupávat. Aby vstal ho napadlo, až když na něj začala ječet, že to není normální, aby se takhle chovali k pacientovi a zda se vůbec koukal do předchozí zprávy, jak jsem měla vysoké testy na D-dimery, které mají být jakýmsi alarmem při embolii či trombóze v těle. Poté pan doktor laskavě zavolal kolegu z lůžkového oddělení, aby se na mě přišel podívat. A jak to dopadlo? D-dimery byly nyní již na hodnotě nad 4000!!!!!! Okamžitě mě poslal na lůžkové, v pondělí na další vyšetření a co byste řekli. No byla tam: oboustranná embolie plic. Jo naši doktoři. Prosím Vy doktoři, pro které je obtíž věnovat se pacientům, tak raději příště nepište a neříkejte "Děkujeme odcházíme!", ale raději rovnou jděte. A to to říkám ještě slušně. A rada dalším pacientům: NENECHTE SE ODBÍT A BOJUJTE ZA SVÉ ZDRAVÍ A ŽIVOT, stojí to za to.
Přidat nový komentář