Porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD)

Jak zvládnout chování dítěte s ADHD

Většina příznaků je zjevná už v předškolním věku, ale výrazněji se projeví po nástupu do školy, kdy se dítě musí podřídit určitému režimu a pravidlům.
Neklidné nebo nesoustředěné dítě ve třídě často představuje zátěž pro celý kolektiv třídy a reakce pedagogů závisí hodně na tom, jak si „zlobení“ dítěte vysvětlí. Proto je vhodné učitele o diagnóze dítěte informovat a současně se s ním domluvit na určitých pravidlech, která budete ve výchově dodržovat.
Pro zvládnutí chování dítěte s ADHD je nutné používat stále stejnou strategii – mít jasně daná srozumitelná pravidla. Velmi důležité je také to, aby se výchovný postup nelišil doma a ve škole a aby se shodli oba rodiče, případně prarodiče.
K dobrému zvládnutí školní práce patří vytvoření přehledného a strukturovaného studijního prostředí: uspořádání lavic tak, aby se dítě s ADHD nerozptylovalo okolními podněty a nerušilo souseda, pomoc s udržením pořádku na lavici a dohled učitele, asistenta či spolužáka na zapisování domácích úkolů a při přechodu od jedné činnosti ke druhé.

Dítě s ADHD by mělo sedět v předních lavicích, aby na něj působilo co nejméně podnětů a aby bylo v dosahu učitele, který je tak může častěji jemně usměrnit k požadované činnosti.

Při učení doma by neměla hrát hudba ani televize, na pracovním stole by měly zůstat jen nejnutnější věci, potřebné pro školní práci. Pokud dítě při psaní úkolů nedokáže udržet pozornost, někdy pomůže vystřídat učení na pár minut nějakou fyzickou aktivitou, která ale také není zábavná – např. poslat dítě vynést odpadky.

Je důležité mít stále na mysli, že pozornost dítěte kolísá během dne zcela nezávisle na jeho vůli a že se výrazně zhoršuje při aktivitách, které dítě nebaví
Proto je někdy nutné dítě k takové činnosti stále motivovat, např. opakovaně pochválit, když u úkolu vytrvá.

Zapomínání by nemělo být zdrojem kritiky, psaní poznámek a zhoršených známek.
Je ale dobré četnost zapomínání sledovat proto, abychom mohli dítě ocenit za případné zlepšení: „Minulý týden jsi něco zapomněl 15krát, od zavedení diáře pouze 8krát – to je velký úspěch!“

Většina dětí s ADHD má zhoršené grafomotorické dovednosti a dosažení upraveného písma prostě není v jejich silách. Je proto vhodné přizpůsobit zadávání úloh tak, aby tito žáci měli méně psaní, které je pro ně velmi monotónní a náročné na pozornost, sebeinstrukce a sebekontrolu. Získaný čas lze využít na ústní zkoušení, při kterém je snazší odlišit, zda dítě chybuje z neznalosti nebo z nepozornosti.

Dítě s ADHD by mělo dostávat pochvalu i za to, že se snaží, bez ohledu na výsledek tohoto někdy marného úsilí. Tresty a poznámky by měly být spíše výjimečné a rozhodně méně časté, než pochvaly. Při napomínání by se měla používat technika zpětné vazby – je to hodnocení druhé osoby, které vychází z našich pocitů. Např.: „nelíbí se mi že..., vadí mi, když... „. Důsledkem je to, že nehodnotíme (a neodsuzujeme) druhého, ale vyjadřujeme svůj pocit.

Pro dítě je mnohem přijatelnější fakt, že vám něco vadí („Vadí mi, že máš v pokoji nepořádek“), než to, že něco pokazilo („Jsi nepořádný“).

Hyperaktivní dítě potřebuje hodnocení, zejména kladné, mnohem častěji, než jiné děti. Pokud je to možné, poskytujte dítěti co nejčastěji pozitivní zpětnou vazbu – pochvalu nebo pohlazení. Udělejte to tehdy, když se dítě skutečně chová tak, jak od něj požadujete. Ocenění by mělo být názorné a jasně srozumitelné. Zkuste využívat pravidlo „pochvala před trestem“ – pokud dítě dělá něco špatného, zkuste nejprve jeho chování změnit po dobrém a když vás poslechne, pak je pochvalte. Trest by měl být mírný a odměna by měla být 2-3x častější, než trest.

Děti s ADHD někdy nemají vnitřní vnímání času a proto často nedodrží časový limit. V tomto jim může pomoci externalizace času – např. když při psaní úlohy vidí na hodiny, nařídí si kuchyňský budík, nebo je opakovaně upozorníte – ještě zbývá deset minut...ještě pět...ještě tři.
Podobným způsobem je vhodné zviditelnit také důležitá pravidla a řešení různých problémů. Vhodné jsou obrázky nebo kartičky s informacemi, které jinak musíte dítěti s ADHD opakovat stále dokola, ale když je má na očích, snáze si je zapamatuje. Stejnou metodu lze využít i k přípravě školní aktovky – na každý předmět si dítě vyrobí kartičku se seznamem pomůcek a při přípravě tašky pak nemusí pátrat v paměti.

Pro zmírnění častých konfliktů a nedorozumění je užitečné naučit se je předvídat a plánovat.
Zamyslete se vždy před započetím nějaké aktivity, která může dítěti dělat problémy (nákup, návštěva restaurace, kostela) a naplánujte ji tak, aby se dítě co možná nejméně nudilo. Dohodněte se na jasných a jednoduchých pravidlech chování, například „drž se mě za ruku a na nic nesahej“, a na odměně, kterou dostane, když pokyn dodrží, případně na trestu při opačném výsledku. Pokud dítě dodržuje dohodnutá pravidla, nezapomeňte je chválit v okamžiku, kdy se chová tak, jak si přejete.

Pro děti s ADHD je typické horší ovládání emocí, které může i zdánlivě bezdůvodně vyústit v záchvat vzteku.
Pokud dítě dobře znáte, lze těmto projevům z větší části předejít, ale někdy se jim zcela nevyhnete. Postupy ke zvládnutí vzteklého dítěte mají jedno společné: dítěti bychom neměli věnovat větší pozornost, když se vzteká, než když se chová správně. Záchvat vzteku může představovat extrémní způsob, jak získat pozornost rodiče nebo jinou výhodu. Jakékoli přehnané reakce ze strany rodiče celou situaci ještě zhorší, vůbec nejhorší je chování stejně nepřiměřené – křik, výprask, výčitky. Stejně škodlivá může být „odměna“, kdy rodič dítěti raději splní jeho přání. U malých dětí může k uklidnění vést fyzická blízkost rodiče, lze použít „metodu pevného objetí“, účinné je i klidně dítěti sdělit, že se vám jeho chování nelíbí a pak je ignorovat, nechat vyvztekat a jen dávat pozor, aby sobě nebo někomu neublížilo. Někdy pomůžete poodejít, když dítě ztratí rodiče ze zorného pole, většinou se rychle zklidní. Léčba šokem může zapůsobit tehdy, když rodič použije něco naprosto nečekaného, ale pozitivního a veselého. Starší dítě se může naučit relaxovat, zakřičet si nebo používat boxovací pytel. Po zklidnění afektu je vhodné mluvit o tom, co se stalo, rozhovor by měl být vstřícný a měl by vycházet z pocitu rodičů („mrzí mě, co se stalo..“).

Mnoho rodičů má pocit, že za onemocnění dítěte nesou nějakým způsobem vinu, že udělali chyby ve výchově, že nejsou dobří rodiče, a okolí je v tom často utvrzuje.
Vzhledem k tomu, že ADHD je onemocnění z větší části geneticky podmíněné, další faktory, např. komplikace kolem porodu, se na vzniku a průběhu ADHD podílejí v menší míře, a že ADHD není možné způsobit nevhodnou výchovou, měli by se rodiče zbavit pocitů viny a pokusit se svému dítěti onemocnění ADHD co nejlépe zvládnout.

Když začnete mít podezření, že dítě má příznaky ADHD, nepodceňujte to s nadějí, že problém časem sám zmizí.
Zbytečná“ návštěva u dětského psychiatra je lepší volbou než čekat a promeškat vhodnou dobu k zahájení léčby. Ideální začátek terapie je ještě před nástupem do školy, dříve, než dítě získá špatnou zkušenost ze školního selhávání a často také nálepku „problémové dítě“. S postupujícím věkem se k neléčenému onemocnění ADHD mohou přidružit poruchy chování, které jsou léčebně mnohem hůře ovlivnitelné.
ADHD často pozná velmi dobře i laik, ale pouze dětský psychiatr je kompetentní stanovit diagnózu ADHD a navrhnout přiměřenou léčbu, na které se pak mohou podílet další odborníci. Komplexní léčebný přístup, který má největší naději na úspěch, zahrnuje farmakoterapii, psychoterapii a režimová a výchovná opatření. Cílem léčby je pomoci dítěti s ADHD zvládnout celodenní režim. Dobře léčené dítě se dokáže nejen lépe učit, ale zlepší se i chování a citové prožívání ve vztahu s rodiči nebo odpoledne při kroužcích a hře s dalšími dětmi.