Postižení ledvin u diabetu

Postižení ledvin v důsledku onemocnění cukrovkou probíhá velmi dlouhou dobu skrytě, bez větších obtíží a stává se dramatickým až v konečné fázi, až při selhání ledvin. To je možná jeden z důvodů, proč je diabetická nefropatie zmiňována méně často, než postižení očí (diabetická retinopatie) nebo nervů (diabetická neuropatie), které se projeví konkrétními příznaky mnohem dříve. Tomuto dramatickému konci se většina diabetiků vyhne, pokud jsou dodržovány základní principy léčby cukrovky.

Je každé poškození ledvin důsledkem cukrovky?

Ne každé poškození ledvin u diabetiků musí mít primární příčinu v cukrovce. Příčinou mohou být opakované záněty močových cest, které jsou u diabetiků poměrně časté, stejně jako hypertenze nebo ateroskleróza, rovněž postihující ledviny. V těch případech nejde o specifickou diabetickou komplikaci, diabetickou nefropatii, která postihuje kolem 30 % diabetiků a kterou zde stručně popíšeme.

Příčiny diabetické nefropatie

Příčinou této cévní komplikace diabetu je mikroangiopatie, tedy poškození drobných tepének a kapilár v ledvinových klubíčkách, glomerulech, kde se filtrací krve tvoří moč. Úkolem těchto klubíček je zadržovat v krvi bílkovinu a propouštět vodu, minerály a odpadové produkty látkové přeměny. Proto prvním projevem postižení těchto klubíček je průnik bílkoviny z krve do moče, zprvu nepatrného množství albuminu. Objevuje se mikroalbuminurie, kterou dnes umíme speciálním vyšetřením rozpoznat mnohem dříve, než se běžným vyšetřením objeví bílkovina v moči. Až v mnohem pozdějším stadiu choroby se uplatní porucha očišťovací funkce ledvin, jejíž nejběžnějším a nejčastěji měřeným projevem je zvýšení hladiny kreatininu v krvi. Tento nález už znamená počínající nedostatečnost ledvin. Glomeruly se začínají vazivově přeměňovat, krevní kapiláry zanikat a postupně klesá funkce ledvin.

Kdy dochází k poškození ledvin

Proč a jak dochází k mikroangiopatii a k diabetické nefropatii je objasněno jen částečně. Je nepochybné že zásadní význam má chronická hyperglykémie se všemi svými důsledky jako je glykace bílkovin a tkání včetně vlivu na různé buňky.

Bílkoviny mají schopnost samovolně vázat glukózu. Pokud tento děj probíhá nadměrně, tak jak je tomu u špatně kompenzované cukrovky, bílkoviny se poškozují a mění se jejich vlastnosti. Čím větší je životnost bílkoviny, tím více je poškozena glykací. Bílkovinou, která má velmi dlouhou životnost, je kolagen. Kolagen je nejdůležitější bílkovinou vaziva a je přítomen všude v kloubech, ve svalech, v cévách, ale také ve všech vnitřních orgánech, v kůži. Navázáním glukózy se kolagen nezvratně poškodí a stává se navíc i odolnějším vůči odbourání. Tak dochází i k narušení funkce orgánů, v nichž se kolagen nachází. Odtud je už jen krůček k některým pozdním komplikacím cukrovky.