Prasečí (mexická) chřipka

Prasečí chřipka je tématem, které naplňuje v posledních měsících sdělovací prostředky víc, než politické přestřelky či nezvyklé výkyvy počasí. Internetové médium je nejrychlejším kanálem přenosu všech informací, ale bohužel i dezinformací.

Pašíci dostávají na frak, i když za nic nemohou

Z nových internetových příspěvků na téma záhadné nemoci, lze zmínit technologicky vyspělý příspěvek ve stylu "mash-up", tedy elektronického křížence, jehož autor shrnul informace a dezinformace zprostředkované médii hlavně prostřednictvím televizní obrazovky až domů. "Pašíci tu dostávají pěkně na frak," konstatuje uživatel serveru YouTube, jenž sem píseň zavěsil. V případě tzv. prasečí chřipky ale rozhodně nejde o žádný výmysl a je třeba brát její výskyt zcela vážně.

O souhrnnou informaci aktuálního stavu jsme proto požádali MUDr. Ditu Smíškovou z 1. infekční kliniky 2. LF UK a FN Na Bulovce.

Jaká je historie objevení viru A/H1N1 a čím je charakteristický?

První lidská onemocnění vyvolaná novým typem viru prasečí chřipky H1N1 byla hlášena ze Spojených států a Mexika již počátkem dubna letošního roku. Případy se objevily v jižní Kalifornii a Texasu, v Mexiku byla zaznamenána první úmrtí na toto onemocnění. K 6. 5. 2009 bylo ve světě hlášeno více než tisíc případů, počty jsou aktualizovány každým dnem. 26 pacientů zemřelo, z toho 2 pacienti v USA, ostatní v Mexiku. Virus se již objevil ve více než 20 zemích, naprostá většina doposud hlášených případů měla lehký průběh s úplným uzdravením. Průměrný věk u doposud potvrzených případů je 16 let. V tuto chvíli není jasné, zda je úmrtnost vyšší, nebo stejná jako u běžných chřipkových virů. V České republice se doposud (do 6. 5. 2009) vyšetření podrobilo 50 osob, u nikoho zatím nebyl virus H1N1 prokázán.

Jaký je klinický průběh a závažnost onemocnění – například v porovnání se SARS a ptačí chřipkou?

U prasat virus chřipky A/H1N1 způsobuje horečku, apatii, dechové obtíže a kašel. Až doposud byl přenos viru na člověka vzácný. Nová varianta viru obsahuje kombinaci genů prasečí, lidské a ptačí chřipky, což zřejmě vede k snadnějšímu přenosu na člověka a také mezi lidmi navzájem. Virus se, stejně jako ostatní chřipkové viry, přenáší kapénkami při kýchání nebo kašli. Člověk je pro své okolí nakažlivý již den před prvními projevy infekce, nakažlivost poté trvá v průměru 7 dní. Inkubační doba je 8 dní.

Klinické příznaky se příliš neliší od klasické lidské chřipky. Patří k nim horečka, bolesti kloubů a svalů, bolest v krku, kašel, bolest hlavy. Někteří pacienti s prasečí chřipkou udávali také průjem a zvracení. Závažnou komplikací může být již v akutním stádiu zápal plic vyvolaný samotným virem chřipky, případně pozdější komplikací je bakteriální zánět. Léčba onemocnění je symptomatická, u těžších případů a rizikových osob je indikováno podání antivirotik. Virus je dosud dobře citlivý na novější antivirotika- oseltamivir (Tamiflu) a zanamivir (Relenza), amantadin a rimantadin jsou neúčinné. Doba nutná k přípravě a výrobě účinné vakcíny se odhaduje na několik měsíců.

Existuje ve světě v souvislosti s výskytem nového viru reálné ohrožení chřipkovou pandemií?

V současné době můžeme pouze spekulovat, zda dojde k celosvětové pandemii způsobené právě tímto virem. Pandemie chřipky se objevují v celkem pravidelných 20-30letých intervalech, poslední proběhla v letech 1968-1969. Další je tedy již několik let očekávána. Zatím se zdá, že mexická chřipka nemá vysokou úmrtnost, má spíše mírnější průběh, který se příliš neliší od běžných lidských chřipkových virů. Nicméně může postihnout velké množství osob, neboť populace nemá proti této nové variantě viru odolnost. Odborníci vidí největší riziko v možném rozšíření viru do regionů s endemickým výskytem ptačí chřipky H5N1. Ptačí chřipka je závažnější, rychle při ní dochází k postižení plic a selhání jater a ledvin. Úmrtnost je více než 60%. Doposud se nepřenášela mezi lidmi, ale tuto vlastnost by virus mohl získat právě sloučením s virem mexické chřipky.