Příjem vitaminů při alternativním stravování

Na přelomu tisíciletí se zvýšil zájem veřejnosti o alternativní způsoby stravování, zejména o vegetariánství a makrobiotiku. Nejde o žádné nové směry ve výživě, jak bývají tyto způsoby stravování označovány. Vegetariánství jako způsob stravování se šíří již od poloviny XIX. století, zatímco za zakladatele makrobiotiky je považován Japonec G. Oshawa, který žil v letech 1893-1966. Oba směry výživy, jak vegetariánství tak makrobiotika, vylučují ze stravy v různé míře živočišné produkty. Přirozeným způsobem stravování člověka je však pestrá, biologicky vyvážená strava, obsahující jak rostlinné, tak živočišné produkty. Máme doklady o tom, že pravěký člověk se již v době kamenné živil smíšenou stravou. V historii si člověk opatřoval potravu nejen sběrem a pěstováním rostlin a plodin, ale i lovem a později i chovem zvířat. Charakter chrupu a trávicího ústrojí člověka je přizpůsoben požívání smíšené stravy.

Alternativní dietní postupy nelze hodnotit jednostranně pozitivně či negativně. Mírnější formy vegetariánství, laktoovovegetariánství, připouští spotřebu mléka a vajec a tak může zajistit nejen dostatečný přísun základních živin, ale i minerálních látek, vitaminů a stopových prvků, a to obvykle i při omezené spotřebě tuků. Laktoovovegetariáni konzumací mléka, mléčných výrobků a vajec získávají biologicky vysoce hodnotnou bílkovinu, která zajišťuje přísun všech nezbytných aminokyselin. Laktoovovegetariánství představuje tudíž vhodný alternativní způsob racionálního stravování, může být i základem úspěšné redukční diety a může sehrávat úlohu v prevenci kardiovaskulárních onemocnění. Je potěšitelné, že z šetření provedeném u naší populace vyplynulo, že převážná část vegetariánů u nás patří k laktoovovegetariánům.

Protipólem laktoovovegetariánství je veganství, které vylučuje požívání jakýchkoliv živočišných produktů. To vede k nedostatečnému přísunu řady nutričních faktorů, zejména železa, vitaminu B12, vápníku, zinku ale také vitaminu D a B6. Některé velmi přísné vegetariánské diety jsou spojeny i s nedostatečným příjmem bílkovin. Nedostatečný přísun železa a vitaminu B12 ohrožuje tvorbu červených krvinek. U veganů byl však zjištěn i snížený počet bílých krvinek (leukocytů), lymfocytů a krevních destiček. Veganství může zejména vážně ohrozit vývoj dítěte a zdravotní stav těhotné ženy. Veganská dieta je však spojena s větším přísunem vitaminu C, kyseliny listové, hořčíku, mědi a manganu. Vyšší konzumace vitaminu C napomáhá vstřebávání železa, což se příznivě uplatňuje při požívání převážně rostlinné stravy, u níž je využitelnost železa nižší. Studie prováděné ve Velké Británii prokázaly u veganů také nižší příjem jódu. V potravě veganů chybí s výjimkou řas významné zdroje jódu, jimiž jsou vedle mořských produktů mléko a mléčné výrobky.

Podobně jako veganská dieta je i makrobiotická strava provázena nedostatečným příjmem řady nezbytných výživových faktorů a je v řadě zemí považována za zdraví škodlivou. Vyšší stupně makrobiotiky jsou představovány výlučně obilovinami. Méně přísná makrobiotická strava povoluje vedle obilovin zeleninu, luštěniny, bílá masa a vejce. Taková strava pak nemusí být spojena s projevy deficitu nezbytných nutričních faktorů. Tato méně přísná a tudíž pestřejší makrobiotická strava se současným zdůrazňováním pomalého jídla a řádného rozžvýkání potravy může sehrát pozitivní úlohu v prevenci civilizačních chorob. Na druhé straně je třeba odmítnout neopodstatnělé návrhy na léčbu nádorů pomocí makrobiotické stravy.

Alternativní výživa a vápník

Někteří propagátoři makrobiotické stravy šíří rovněž nesmyslné představy o schopnosti organismu transformovat vápník z jiných prvků při jeho nedostatku v potravě či o schopnosti těla syntetizovat vitamin C při jeho nedostatečném přívodu potravou. Vzhledem k tomu, že makrobiotika nepředstavuje jen alternativní způsob výživy, ale i alternativní životní styl vycházející z budhistického zenismu, představuje její vyznávání pro řadu lidí dnes únik ze současné konzumní společnosti. Není však překvapující, že makrobiotika má podobně jako jiné dietní systémy své příznivce především mezi ženami, které obvykle vyhledávají "diety" s cílem "udržet si postavu" či zhubnout. Z průzkumu vyplynulo, že 4% naší populace se živí makrobiotickou stravou. Bylo by jistě zajímavé zjistit, jaká část vyznavačů makrobiotiky u nás dodržuje zdraví škodlivé vyšší stupně makrobiotiky a kolik z nich věří pověrám o transformaci prvků a vitaminů v těle.

V evropských zemích 75% příjmu vápníku ve stravě pochází z mléka a mléčných výrobků. Rostlinné zdroje vápníku jsou podstatně méně vydatné než zdroje mléčné. Rovněž biologická dostupnost vápníku z většiny rostlinných zdrojů je menší a je ovlivněna obsahem oxalátů a fytátů, které zhoršují vstřebávání vápníku. U veganské a makrobiotické stravy se proto doporučuje pití nápojů obohacených vápníkem, či podávání vápníku ve formě tablet. 300 mg takového vápníku pak představuje stejné množství, které poskytne jedna sklenka (cca 1/4 l) mléka. Vápníkovou rovnováhu v organismu při alternativních způsobech stravování je třeba posuzovat i s ohledem na výši příjmu soli a bílkovin, neboť ty zvyšují vylučování vápníku močí. Vliv kofeinu na vylučování vápníku močí je méně významný.