Prof. Arenberger: Vyberte si doktora stejně pečlivě jako auto

Novinka s velkou budoucností - tak by se dala označit možnost si legálně připlatit za výběř špičkového lékaře. Alespoň tak to vypadá poté, co si vyslechnete argumenty profesora Petra Arenbergera. Je jedím z těch, kteří stojí u zrodu tohoto nadstandardu. Zatím jsme představili názory těch, kteří byli spíš proti, takže se jistě hodí znát podrobně i názor druhé strany.

"V zahraničí je naprosto běžné, že si pacient zaplatí za to, že jde ke špičkovému lékaři. Zpravidla do jeho privátní ordinace. Ostatně za první republiky to šlo i u nás. Péče o platící pacienty je pro lékaře prací navíc - a za tu by měl dostat zaplaceno. I proto si mnozí špičkoví lékaři otevřeli někde mimo nemocnici svou vlastní praxi, kde vybírali přímé platby. V důsledku se tedy dá říci, že systém již funguje, ale zatím mimo nemocnice - a to je škoda."

Dalo by se tedy čekat, že tuto možnost budou lékaři radostně využívat, ale jejich ohlasy o tom nesvědčí...

"Taková reakce mne nepřekvapila. Myslím si, že to bude trvat dlouho, než si na tu myšlenku zvyknou a přijmou ji. Ti, kterým tato možnost velmi chyběla, si již otevřeli soukromé praxe... Navíc si myslím, že pokud jsme nabídli tuto možnost, měli bychom k tomu doplnit i nějakou soukromou pojišťovnu, která za pacienty bude tento nadstandard platit. V zahraničí to funguje tak, že pacient dostane od lékaře fakturu, kterou zaplatí ze své kapsy. Jako klient má tím pádem možnost si překontrolovat jednotlivé položky a ujistit se, zda platí za to, co se s ním opravdu dělo. Fakturu pak odnese do privátní pojišťovny a ta mu, podle rozsahu jeho pojistky, zaplatí část, nebo všechno. Lékař peníze rozdělí podle nákladů na platy lidí ve své privátní ordinaci, za nájem, pronájem sálu a podobně a zbytek je jeho výdělek. Přehledné a jasné. U nás vybere peníze nemocnice a není zcela jasné, kolik dostane samotný lékař."

Co tedy chybí, aby se systém rozjel podobně, jako je to v zahraničí?

"Privátní pojišťovna, která bude služby privátního pojištění financovat. Také možnost, aby si pacienti mohli odečíst tyto platby od daňového základu stejně, jako si odčítají běžné zdravotní pojištění. V neposlední řadě musíme přizpůsobit metodiku plateb přímo v nemocnicích. Jak jsem řekl, zatím jsou lékaři nejistí v tom, jak to bude fungovat, kolik na ně zbyde."

Proč jsme tedy nepřevzali již fungující model ze zahraničí?

"Musíme se přizpůsobit naší realitě. Spousta skvělých a zkušených lékařů ví přesně, jak operovat, ale už nemá žádné zkušenosti s tím, jak si zařídit soukromou praxi. Nedovedou si představit všechnu tu administrativu kolem, hlídání peněz, daní... Proto si myslím, že tuto možnost ocení až nová generace lékařů. Možnost vybrat si lékaře je pro mne kvalitní službou pro pacienty. Na začátku iniciativy jsem se sešel i s prezidentem Svazu pacientů České republiky, panem Olejárem. Tenkrát jsme se shodli na to, že výběr z ceníku a platba v pokladně je důstojnější, než zjišťovat po kamarádech částku "všimného" a "nenápadné" předávání do kapsy lékaře."

Jsou stanovené částky z Vašeho pohledu dostatečnou motivací pro lékaře?

"V této souvislosti uvádím příklad porodníka, který se zaváže, že za deset tisíc bude u konkrétního porodu. Ten se ale nedá naplánovat - takže se uvazuje k tomu, aby byl zhruba měsíc stále v dosahu, musí se hlídat, aby si nedal s přáteli sklenku, protože ho kdykoli mohou odvolat. Nesmí do zahraničí, bude odmítat kongresy... Porovnávám to s prací právníka. Myslíte si, že by to za deset tisíc udělal pro svého klienta, aby měsíc ve dne v noci čekal na telefonu na chvíli, kdy ho půjde obhajovat k soudu? A pak dal ještě polovinu advokátní kanceláři, která mu tento "bezva kšefr" dohodila? Nechci srovnávat zdraví s čímkoli jiným, ale jen vysvětlit to, proč může špičkový porodník velmi váhat se k něčemu podobnému upsat.

Jak má ale pacient poznat, kterého lékaře si vybrat?

"Musím hlavně zdůraznit, že v republice máme kvalitní vzdělávání lékařů před promocí i po ní. Znamená to, že všichni pacienti mají velmi dobrou péči. Jde ale i o to, aby si pacient se svým lékařem padli do noty i jinak - pacient nepotřebuje jen léky a operaci, ale i důvěru. Ten pocit může mít prostě u někoho víc - pak bychom mu neměli bránit, aby se k takovému lékaři dostal, i kdyby za příplatek - ideálně co nejdříve uhrazený privátní pojišťovnou."

Jako pacient mám ale otázku - jak poznám lékaře, za kterého se vyplatí si připlatit?

"Na to neexistuje univeerzální odpověď. Samozřejmě, že přednostové a primáři jsou ve své funkci právě proto, že mají bohaté zkušenosti, jsou ve svém oboru špičkou - to je dobrý základ. Vím ale, že existují i lékaři, kteří takovou pozici nemají, ale naprosto vynikají ve své užší specializaci. Někdo operuje celý život například slinivku a je v tom nedostižný. Jako pacient bych šel raději k takovému praktikovi - bez ohledu na to, že není primářem. Poradit by vám mohl váš praktický lékař, dobré je poslouchat a číst ohlasy pacientů. Chápu, že jde o zdraví, ale proč to nepřirovnat k nákupu auta - také nemusím být automechanik, abych se nejdřív nevyptal, co je to za vozidlo, co umí, jak je bezpečné atd. Pokud nejsem kaskadér, také neusednu bezmyšlenkovitě do nějaké šunky, přece mi tu jde také o zdraví i život."

Radu, jak si vybrat kvalitního lékaře, najdete zde.

Dejte nám vědět, zda uvažujete o výběru doktora za poplatek. Napište nám na mail [email protected] nebo piště prostřednictvím diskuse.