Profesor Jiří Raboch: Depresí trpí víc ženy, umírá kvůli ní ale víc mužů

Co moderní medicína nabízí pacientům s depresí?

„Za posledních dvacet let je pokrok v terapii enormní. Máme přístupy biologické a psychosociální. Biologický přístup spočívá především v podávání antidepresiv. Ale jsou i jiné metody – například elektrokonvulze, tedy klasické "elektrošoky", nebo novější metoda spočívající v magnetické stimulaci mozku. Nabízí se i hluboká nebo vagová stimulace. Staronově se zabýváme chronobiologickou léčbou, to znamená problematikou denních rytmů. Každý z nás má svůj denní rytmus, podle kterého se vylučují hormony, klesá výkonnost, řídí se spánek a bdění … Deprese tyto rytmu rozhodí. Za pomoci jasného světla a doby spánku se snažíme dostat vše do normálu a pacientům tak pomoci. Pokud chcete nějakou novinku, tak v poslední době se objevily velmi zajímavé údaje o vztahu depresivní poruchy a stravy. Studie ukazují preventivní a léčebný omega3 nenasycených mastných kyselin, které jsou například v rybách a středomořské kuchyni. Prevencí a vhodnou léčbou je také pohybová aktivita. Naprosto nejhorší je, když člověk zaleze do kouta a nedělá nic – a ta nemoc ho k tomu táhne… I se středně těžkou a těžkou depresí je možná a doporučená fyzická aktivita. Vraťme se ale k léčbě psychologickými prostředky a psychoterapií. U lehkých depresí jsou možná účinnější než léky, u těch středních jsou stejně účinné jako léky. U těžkých forem jejich význam diskutujeme, ale i v takových případech se hodí metody kombinovat.“

Objevilo se v posledních letech něco zásadního, co zcela změnilo pohled na vznik deprese, na její léčbu?

„Nových poznatků z oblasti biologické psychiatrie je enormní množství. Zatím je možná neumíme až tak přehrát do klinické praxe. V poslední době se hodně zabýváme již zmíněnou chronobioterapií, což je elegantní metoda. U nás na klinice máme vyspělou biochemickou laboratoř, ve které dokážeme, jako druzí na světě v oblasti psychiatrie, měřit aktivitu mitochondriálních enzymů. Mitochondrie dodávají buňce energii, díky které probíhá mnoho metabolických procesů. Enzymy to celé ovlivňují. Zjišťujeme, že u pacientů s afektivními poruchami je aktivita enzymů snížená či zvýšená - podle jejich stavu. Slibujeme si od toho, že budeme mít nějaký ukazatel pro tuto poruchu. Že bychom mohli díky němu i vybírat správnou léčbu. Ostatně o to jde moderní medicíně především – vybrat optimální léčbu.“

Zatím není léčba deprese optimální?

„Vysvětlím to. Nejčastěji se podávají psychofarmaka, kterých je celá řada a jsou všechna přibližně stejně účinná. Začnou působit za dva až čtyři týdny. To je ale hodně dlouhá doba, pokud přijde pacient s těžkou depresí, který prožívá hluboké utrpení. Za čtyři týdny může spáchat i sebevraždu. Navíc si nejsme po nějakou dobu jisti, zda jsme z celé palety vybrali pro konkrétního pacienta optimální lék, který bude fungovat. Proto je naším cílem mít způsob, jak vybrat tu správnou metodu a za krátkou dobu vědět, zda bude fungovat. Tedy perzonalizovaná léčba.“

Pochopila jsem správně, že někdy pacient přijde poprvé k lékaři až v hodně závažném stavu? Jak častá tahle situace je?

„Případů těžkých případů a těžkých s psychotickou poruchou je podle mého odhadu asi deset procent. V psychiatrických ambulancích se každý rok léčí asi padesát tisíc pacientů s depresivní poruchou, ale odhadujeme, že neléčených je ještě víc. Další skupina se léčí u svých praktických lékařů. Velká část nemocných s depresí se ale neléčí vůbec“

Je to tak, že pokud je lehkou depresi odhalíte a léčíte včas, že se z ní už nestane těžká deprese?

„Ne, tak se to říct nedá. Čím dřív zahájíme léčbu, tím pravděpodobněji bude úspěšná a tím pravděpodobněji bude úspěšná i celoživotní prognóza. Prokázalo se, že těžká depresi, nebo i lehčí opakovaná, vyvolává zmíněné změny v mozku – a ty zvyšují  pravděpodobnost, že se bude depresivní stav opakovat. Existuje skupina lidí, kteří po včasné a úspěšné léčbě prodělají jedinou depresivní epizodu za život a mají pokoj. Větší část pacientů to štěstí ale nemá.“

Vnímáte, že by se za poslední léta měnil pacient, jeho informovanost, spolupráce?

„Psychiatrie a duševní poruchy jsou spojené se stigmatem bláznovství, šílenosti, spáchání hříchu … Samozřejmě proti tomu bojujeme a jsem rád, že v souvislosti s depresí se nám to podařilo. Trpět depresí už není v současnosti již nic, zač by se lidé styděli. K léčbě deprese se přiznalo i mnoho slavných.“

Je správná obava, že pokud mám depresi, musím po celý život brát léky?

„Není to tak. Asi třicet procent lidí má to štěstí, že se po jedné zcela vyléčené depresivní epizodě vrátí do normálu a už se s ní nepotkají. Ovšem nutné je podtrhnout slovo vyléčené. Znamená to, že zhruba rok budou v naší péči a budou brát léky – i když příznaky mohou po několika měsících zcela zmizet. Jen nejméně roční medikace může zabránit návratu obtíží.“

Stává se často, že pacienti léčbu přeruší?

„Bohužel se to stává, protože mají pacienti dojem, že už jim nic není. A hrozí i další nebezpečí. Na začátku léčby je zvýšené  nebezpečí sebevražd, protože díky léčbě mají pacienti víc energie, ale pořád ještě nejsou psychicky v pořádku… Ve střehu musí být jejich okolí i lékař.“

Ženy jsou depresí postiženy častěji. Existuje rozdíl mezi léčbou mužů a žen?

„Těch příčin je určitě více. Např. specifikem žen je jejich hormonální vybavení, které je zcela jiné než u muže. U žen je větší riziko vzniku deprese ve chvílích změn nejen hormonálních, ale i životních. Protože to souvisí s hormonálním stavem ženy, používají se v léčbě častěji i hormonální přípravky. Zajímavé je, že depresí je víc u žen, pokusů o sebevraždu je mnohonásobně víc také u žen, ale dokonaných sebevražd je daleko víc u mužů. “

Máte osobní zkušenost s depresí a její léčbou? Napište nám do diskuse nebo na mail [email protected].