Lékaři Olze odhalili vzácnou a někdy velmi závažnou nemoc kosterních svalů – myozitidu
Charakteristickým rysem léčby akné je mnohdy velmi dlouhý a úporný průběh, vyžadující pravidelnou péči o postiženou pleť. Pokud zalistujeme v učebnici Praktická dermatologie z roku 1937 a porovnáme tehdejší znalostmi s dnešními, potom s určitým překvapením zjistíme, že mnohá doporučení zůstávají dodnes aktuální.
Profesor Trýb, tehdejší přednosta Dermatologické kliniky Masarykovy univerzity v Brně, ve své knize napsal: „ jest nutné uvědomiti si složitost příčin a podmínek a zamítnouti od počátku domněnku, že existuje jakási zázračná mast nebo tinktura, která nemocného v krátké době všeho zbaví“. Již tehdy bylo obtížné přesvědčit léčeného o nutnosti komplexní a trpělivé léčby, která jedině může vést ke zlepšení a zhojení. Neboť jak autor ve zmíněné učebnici dále uvádí „ nemocní zpravidla mastičkaří nebo se dávají ozařovati různými světly a teprve značné, zdlouhavě léčitelné změny pleti je přesvědčí o marnosti toliko místní, kosmetické léčby“.
Hledání příčin onemocnění bylo a je složité. Pokud stanovíme příčinu chorobného stavu, lépe můžeme zvolit vhodný a dostatečně účinný lék. Mnohé, dříve velmi oblíbené léčebné postupy patří již do historie, například oblíbené a často doporučované „časté mytí vodou a omývání přetučnělými mýdly“, naproti tomu jiné starší metody přetrvávají do dnešní doby, mezi ně patří aplikace salicylové kyseliny, přípravků s obsahem síry, ichtyolu.
Bezesporu významným zvratem v terapii bylo nasazení antibiotik, využívaných zejména k léčbě celkové ve formě tablet. Antibiotika se podávala dlouhodobě, ve vysokých dávkách, obvykle po dobu mnoha měsíců. Současně se soudilo, že je zapříčiněno v prvé řadě nadměrným množstvím baktérií. S postupným narůstáním komplikací antibiotické léčby, kdy kromě jiného docházelo ke zvýšenému výskytu bakteriální rezistence, tedy stavu, ve kterém jsou baktérie schopné přežívat a množit se i přes podání antibiotik. Doporučení pro celkové podávání antibiotik se ustálila na definované, těžší a zejména zánětlivé formy . Stoupl význam antibiotik podávaných ve formě lokálně aplikovaných přípravků, ať již krémů, mastí či roztoků. Ale i při tomto způsobu léčby je doba aplikace časově omezena pro možnost vzniku rezistence, projevující se nejvíce snížením účinnosti léku.
Zásadním a moderním terapeutickým momentem v léčbě je takzvaná kombinovaná terapie, tedy současné použití dvou a více terapeutických postupů, optimálně se doplňujících ve svém účinku. Protože místě užívané antibiotika účinkují jen povrchově a do míst, kde zánět vzniká, pronikají jen s obtížemi. Ke zvýšení účinku je potřebné dopravit je do místa, kde se tvoří zánět, tedy do nitra mazové žlázy. V tomto okamžiku optimálně pomáhá lokální retinoid (Differine gel, Airol roztok, Retin A krém), který kromě jiných mechanismů účinku pomáhá antibiotiku proniknout na místo největšího nahromadění baktérií.
Retinoidy , užívané v dermatologii několik desítek let, doznaly značného rozvoje, ten nejnovější – Differine gel, se vyznačuje sníženými nežádoucími průvodními jevy, kterými se vyznačovalo retinoidy starší generace, a to zarudnutí, výraznější olupování pokožky, přesušení pleti. Zcela jednoduše řečeno, místně aplikovaný retinoid je ve vhodné indikaci lékem základním. Ke zvýšení jeho účinku je vhodná kombinace s léčebným přípravkem z jiné skupiny, vybraného podle charakteru a typu . Tuto základní terapii vhodně doplníme speciální kosmetikou, určenou k ošetření pleti se sklonem k akné, například jemnou čistící emulzí Cétaphil Cleanser Lotion , který pokožku zklidní.
Moderní léčba vytlačuje dříve běžně doporučované léčebné postupy. Pokud bychom se vrátili k citátu v úvodu, tak si uvědomíme, že některé postřehy zůstávají stále v platnosti, alespoň úvaha týkající se nutnosti dlouhodobé léčby, neboť i přes velmi moderní postupy, stále neexistuje zázračný preparát, který zhojil během krátké doby.
Foto: Jiří Zahradník
Přidat nový komentář