Rakovina plic

U lékaře

Lékařskou kontrolou by měl projít každý kuřák nad 50 let věku. Pokud u Vás lékař vyslovil podezření na nádor plic, podrobujete se celé řadě vyšetření. Nádor je nutné spolehlivě prokázat, určit jeho velikost umístění a přístupnost léčbě. Důležité je i posouzení vašeho celkového stavu a zdatnosti k podstoupení případného operačního zákroku.

Nejdůležitějšími metodami vyšetření plic jsou rentgenová vyšetření a bronchoskopie. Kromě rentgenového snímku hrudníku se používá vyšetření technikou CT (počítačová tomografie) – přesnější zobrazení Vašich tkání pomocí rentgenových paprsků. Vyšetření je pro Vás stejně nenáročné jako obyčejný rentgenový snímek – jediným požadavkem lékaře je známe: „Nadechnout se a nedýchat.“

Bronchoskopie je tzv. endoskopická vyšetřovací metoda umožňující prohlédnout Vaše průdušky pomocí dlouhého ohebného kabelu. Vyšetření se provádí buď při vědomí po lokálním znecitlivění hrtanu speciálním sprejem, nebo po celkovém uspání. Vyšetření zároveň umožňuje odebrat vzorky podezřelé tkáně a spolehlivě tak prokázat zhoubnost plicního postižení. Po zahájení léčby se provádějí pravidelné kontroly její úspěšnosti.

Ke stanovení diagnózy zhoubného plicního nádoru je vždy potřebné odebrat tkáň k cytologickému nebo histologickému vyšetření. Histologické vyšetření znamená laboratorní vyšetření speciálně zpracované tkáně pomocí mikroskopu i jiných metod. Cílem je jednoznačně rozhodnout, zdali vyšetřovaná tkáň splňuje kriteria zhoubného nádoru. Je to prakticky jediné vyšetření, pomocí něhož může být potvrzena nebo vyvrácena diagnóza zhoubného nádoru.

Pokud je rakovina plic prokázána, měla by být léčba zahájena co nejdříve. Léčba plicního nádoru závisí na histologickém typu a rozsahu nádoru. Důležitým faktorem je skutečnost, zdali je nádorem postižena jen plicní tkáň nebo jestli došlo k rozšíření nádoru do mízních uzlin nebo ke vzniku nádorových ložisek ve vzdálených orgánech – tzv. metastáz.

Chirurgické odstranění plicního nádoru je stále nejúčinnější metodu pro dlouhodobé vyléčení. Chirurgicky je možné odstranit i nádory, které metastazovaly do blízkých mízních uzlin. Podle velikosti a umístění nádoru se provádí buď odstranění části plicního křídla nebo celé jedné plíce.

Nádorové buňky je možné ničit i pomocí radioaktivního záření. Tento postup se využívá především v případech, kdy není možné nádor odstranit v celém rozsahu chirurgicky. Léčebné záření je možné aplikovat zevně, kdy se zářič nachází mimo Vaše tělo. Léčebné kůry probíhají obvykle denně, přičemž samotná doba aplikace jedné dávky trvá pouze několik desítek vteřin. Celý cyklus trvá obvykle měsíc. Účinků radioaktivního záření lze využít i ke zmírnění bolestí způsobených nádorovým onemocněním.

Dalším způsobem záření je tzv. brachyradioterapie. Tato metoda spočívá v zavedení radioaktivního zářiče do plic co nejblíže k nádoru. Zářič se zavádí do průdušek pomocí bronchoskopu. Samotné ozáření trvá jen několik minut. Výkon je možné opakovat v intervalu jednoho či několika týdnů.

V některých případech – podle typu a rozsahu nádoru, rozsahu chirurgického výkonu a celkového stavu pacienta – se zahajuje léčba pomocí cytostatik. Cytostatika jsou léky působící toxicky na buňky nádorové tkáně. Na rozdíl od chirurgické léčby a radioterapie mají cytostatika schopnost zahubit všechny nádorové buňky v těle. Při preventivním podávání je snahou zabránit vzniku dalších nádorových ložisek po úspěšně odoperovaném plicním nádoru. Cytostatická léčba se většinou opakuje v několika týdenních cyklech.