Při vzniku viróz horních cest dýchacích není chlad hlavní příčinou
Mohou mrazivé dny skutečně přispět ke zvýšenému výskytu problémů, označovaných jako „nemoci z nachlazení“?
Přestože je vznik virózy stále dáván do souvislosti s prochlazením organismu, není to tak docela pravda. Člověk ani nemusí nachladnout, mnohem podstatnější je styk s vyvolávajícím virem nebo baktérií. V minulosti, ještě předtím, než bylo známo, co toto onemocnění skutečně způsobuje, lidé prostě vypozorovali souvislost mezi výrazným prochladnutím nebo uhřátím a vznikem zápalu plic. Chlad ale působil jen jako spouštěč, základem byla přítomnost infekčního agens a oslabený imunitní systém.
V podstatě se tedy jedná o respirační infekci, která se manifestuje stejně tak vystavením člověka chladu, jako stresové situaci nebo jiné nemoci. Dá se tedy říci, že jedinou skupinou chorob, způsobenou opravdu jenom prochlazením, jsou choroby z přímého účinku chladu – omrzliny, oznobeniny nebo celkové prochladnutí..
Antibiotika nemají být u viróz první volbou
Častou chybou při léčbě viróz bývá neodůvodněné nasazení antibiotik. Ta totiž nezahubí virové agens. Proto jejich užívání u virového zánětu hrtanu a průdušnice (laryngotracheitidy) nebo zánětu průdušnice a průdušek (tracheobronchitidy) smysl nemá a pacienti by se jich neměli dožadovat.V takovýchto případech jsou obvykle doporučována antipyretika (např. paralen) nebo různá mukolytika (léky ulehčující vykašlávání).
Antibiotika mají význam pouze tam, kde je riziko možné bakteriální superinfekce, tedy u lidí, kteří mají například sníženou imunitu na podkladě jiného základního onemocnění nebo absolvovali transplantaci a užívají tzv. imunosupresiva (jejich podávání je nutné k potlačení imunity organismu, který se přirozeně brání přijetí transplantovaného orgánu). Totéž platí pro stav, kdy se už superinfekce projevila a je třeba ji potlačit (např. stoupne horečka nebo se objeví hnisavé sputum).
U astmatiků, jejichž stav se v průběhu virózy zhorší tím, že trpí více vyjádřeným zúžením průdušek (bronchospazmem), často i s výrazným zhoršením dechových funkcí a okysličení krve, je na místě především intenzivní bronchodilatační léčba (tj. terapie, která napomáhá rozšíření průdušek).
U běžné nekomplikované virózy postačí samoléčba
V akutní fázi chřipky většinou stačí několik dní pobytu na lůžku. Po ústupu akutních potíží může ještě několik dní přetrvávat kašel jako důsledek devastace sliznice respiračního traktu virem. Vedlejší příznaky, jako bolesti kloubů, zimnice, zažívací obtíže, bolest hlavy aj., jsou jen důsledkem manifestace viru v jiných tělesných systémech.
Příčinu chřipku tedy vlastně neléčíme (tj. nejedná se o kauzální léčbu). Praktický lékař také zpravidla nedoporučí nic jiného, než aspirin nebo paralen, mucosolvan, nosní kapky apod.
Opravdu protivirová léčba antivirovými léky je indikována jenom u těch lidí, kteří mají sníženou imunitu nebo jsou celkově v těžkém zdravotním stavu.
Chřipku můžete dostat stejně tak v zimě, jako v parném létě
Přesto, že je výskyt chřipkových onemocnění mnohem častější v zimě, můžeme virózou onemocnět prakticky kdykoli v průběhu roku. Proč je ale zimní období obecně rizikovější? Je to dáno tím, že v tomto ročním cyklu obvykle jíme méně čerstvého ovoce a zeleniny, čímž se snižuje přísun vitamínů a více se kumulujeme ve vytápěných prostorách, kde je přenos virů snadnější. Rizikovými místy jsou proto veřejná hromadná doprava, kina, divadla, různé společenské akce apod. V zimě je také méně slunce a hrozí i větší výskyt depresí, které oslabují náš organismus.
Očkování jako účinná prevence
U rizikových skupin (především při chronických onemocněních jako např. diabetes nebo astma, při oslabené imunitě a u seniorů) je indikováno očkování, a to ještě před začátkem chřipkové epidemie – nejlépe už od poloviny září do konce listopadu. Je třeba myslet na to, že dostatečná imunitní odpověď se vytváří zhruba po 10 až 15 dnech po očkování.
Očkovat ale lze i v období trvalého výskytu chřipky, je ovšem třeba, aby se očkovaná osoba vyvarovala kontaktu s touto infekcí minimálně po dobu 14 dnů od očkování. Pozdní očkování nemá vliv na účinnost vakcíny a nezvyšuje ani riziko nežádoucích účinků. Vzhledem k nestabilitě chřipkového viru je samozřejmě nezbytné každoroční očkování vakcínou, která je pro daný rok doporučena Světovou zdravotnickou organizací a schválena Státním ústavem pro kontrolu léčiv.
autor: Jaroslava Sladká
