Šedý zákal (katarakta)

Už na to prostě nevidím

V dětství mi tatínek přivezl tričko z Argentiny s obrázkem vodopádů a nápisem „Cataratas“. Až když jsem začala pracovat jako oční lékařka, zjistila jsem, že nápis označující vodopád má společný slovní základ s odborným termínem pro šedý zákal (katarakta). Ale nejen to. Šedý zákal z pohledu lékaře někdy opravdu vypadá jako peřeje vodopádů, které jsou umístěné v lidské čočce. A tyto „peřeje“ zabraňují dobrému vidění.

Šedý zákal patří k velmi častým onemocněním starších lidí. Asi padesát procent lidí starších šedesáti let má určitý stupeň šedého zákalu. V počátečních stádiích ještě vidění nebývá zhoršeno. U lidí nad 75 let je téměř pravidlem, že alespoň jedno oko má již alespoň mírně zhoršené vidění v důsledku šedého zákalu.

Zhoršování zraku s věkem bylo po dlouhá století považováno za přirozený proces stárnutí. Již ve středověku se lékaři zabývali léčbou této choroby. Prováděla se tehdy takzvaná reklinace čočky. Byla to velmi nešetrná operace, při které se ostrým předmětem (kopíčkem) propíchlo oko a čočka se odstrčila dozadu do oka, pryč ze zorné osy.

Asi polovina očí po této operaci oslepla úplně pro zanícení oka. Druhá polovina očí viděla alespoň mlhavě. (oko bez čočky potřebuje brýle +10 dioptrií). Operace se prováděla až ve stádiu úplné slepoty, kdy byl šedý zákal již přezrálý a u pacientů byla zornička vyplněna zcela, doběla zakalenou čočkou.

V minulém století nastal rozvoj oční chirurgie a v devadesátých letech přímo obrovský rozvoj techniky operace šedého zákalu. Tím se samozřejmě operace zrychlila, komfort pacienta při operaci i po operaci se zvýšil. Proto se také zvýšil počet operací katarakty.

Operace katarakty je nejčastěji prováděnou operací u lidí ve věku nad 65 let. V průběhu svého života podstoupí operaci šedého zákalu alespoň na jednom oku asi čtvrtina obyvatel naší země.