Světový den spánku a poruchy biologického rytmu

Více než 30 % populace je ohroženo poruchami spánku. Týká se to jak dospělých, tak dětí.

Jednou z nejvýznamnějších spánkových poruch je porucha cirkadiálního rytmu. Tento rytmus u lidí ovlivňuje nejen spánek, ale i chování, hladinu hormonů, tělesnou teplotu či metabolismus.
„Cirkadiální rytmus je určován centrálními biologickými hodinami člověka a jejich činnost pomáhá řídit denní světlo,“ vysvětluje přední odbornice prof. MUDr. Soňa Nevšímalová, DrSc. Po setmění začíná lidské tělo vylučovat spánkový hormon melatonin, který je určující pro rytmus spánku. Ten je signálem, že je vhodný čas ke spánku.

Čtěte také: Špatně spíte? Je na čase navštívit lékaře.

Poruchy cirkadiánního rytmu

Poruchy cirkadiánní rytmicity vznikají odlišným „načasováním“ naší vlastní biologické rytmicity, případně její desynchronizací s biorytmicitou požadovanou zevním okolím (astronomickým střídáním dne a noci). Nejznámější poruchou cirkadiánní rytmicity je syndrom změny časových pásem označovaný jako jet lag syndrom, který vzniká časovým posunem při interkontinentálních letech. Naše vnitřní biologické hodiny nejsou schopny se ihned přizpůsobit časovému posunu a obtíže s adaptací mohou trvat i několik dnů.

Přes den bývá pociťována únava, malátnost až ospalost, nechutenství, občas i bolesti hlavy, v noci naopak insomnie, pocit hladu, žízně apod. Adaptabilita na časový posun se s věkem snižuje. V produktivním věku se setkáváme často s poruchou spánkového rytmu navozenou směnným režimem. U 50 - 65 % pracovníků směnného provozu jsou pozorovány přechodné poruchy usínání a kontinuity spánku provázené zvýšenou ospalostí během dne.

Stav se zpravidla zlepší či zcela upraví několik dnů po skončení nočních směn, v mírné formě však mohou obtíže přetrvávat i dlouhodobě a být provázeny poruchami pozornosti, sníženou výkonností i somatickými obtížemi. Na špatné toleranci směnného provozu se podílí 3 základní faktory: narušená cirkadiánní rytmicita, deficit spánku a časté následné konfliktní situace. Je známou skutečností, že někteří lidé snášejí směnný provoz dobře, jiní ne. Čím větší je u jedince každodenní potřeba spánku, tím hůře je zpravidla noční provoz tolerován. Odlišnosti jsou pozorovány i u různých biologických typů a adaptabilita na noční směny klesá se stoupajícím věkem. Řada pracovníků, kteří po celý život tolerovali směnný provoz bez výraznějších obtíží, tuto schopnost ztrácí, dosáhnou-li věkové hranice 50 let.

Kromě porušené chronobiologické rytmicity spánku mohou být důsledkem směnného provozu i některé somatické obtíže - poruchy zažívacího traktu včetně vředové choroby, vyšší je i riziko kardiovaskulárních příhod a zjištěna byla i vyšší incidence nádorových onemocnění, u žen zejména karcinomu prsu. Popisována je i vyšší léková a alkoholová závislost. Určitá časová preference doby spánku i maximální výkonnosti během dne je geneticky zakódována v každém z nás (večerní či ranní typ). Při patologickém vystupňování této preference jsou naše biologické hodiny posunuty buď ve smyslu zpoždění, případně se časově předcházejí.

Pro zpožděnou fázi spánku je typické usínání v noci kolem 2 -3 hodiny, často i později, a probouzení v pozdně dopoledních až poledních hodinách. Manifestuje se nejčastěji v adolescenci a přetrvává do dospělosti. Diagnóza je jednoduchá již při anamnéze a zaznamenávání rytmu spánku a bdění ve spánkovém kalendáři, poruchu můžeme objektivizovat aktigrafickým monitorováním. Nejúčinnější léčbou je podání večerní dávky melatoninu. Synchronizaci rytmu napomáhá i ranní ozáření intenzívním světlem a injekční aplikace vitamínu B12 .

Opakem je předsunutá fáze spánku, ke které inklinují starší lidé. Usínání je posunuto do časně večerních hodin (mezi 18-20 h), probuzení do nočních hodin (01-03 h). Vhodná je úprava režimu s odpolední tělesnou aktivitou, doplněnou dle možnosti intenzívním osvitem (slunce, případně intenzívní ozáření). Další poruchou biologických hodin je nepravidelný 24h rytmus, který je charakterizován vymizením cirkadiánní rytmicity. Ačkoliv množství spánku za 24 h zpravidla odpovídá věkové normě, spánek není uspořádán do celku, ale je rozčleněn do 3 i více časově variabilních úseků (o průměrném trvání 2-3 h). Nemocní tak imitují jak noční insomnii, tak zvýšenou ospalost během dne. Tato porucha provází řadu organických onemocnění CNS a je častým projevem i některých psychiatrických onemocnění.

Čtěte také: Máte problémy se spánkem, veďte si deník.

Na spánek má vliv hormon melatonin

Vzhledem ke svým účinkům na spánek, správný cirkadiální rytmus i stav celého organismu, je melatonin v centru pozornosti odborných výzkumů. Laboratorní i klinická pozorování ukazují, že melatonin ovlivňuje oběh krve, krevní tlak, tělesnou teplotu, metabolismus cukrů, tuků i bílkovin. Ovlivňuje také produkci pohlavních hormonů, imunologické reakce organismu, průběh stárnutí, chování a má ochranný vliv při vzniku metastáz nádorových onemocnění.

Lidé, kteří mají nedostatek melatoninu, nebo je u nich tento hormon vylučován v nesprávnou dobu, mohou trpět dlouhodobými problémy se spánkem nebo třeba zvýšenými obtížemi při cestování a střídání časových pásem. U dětí pak chronická spánková deprivace může způsobovat absenci školní docházky, zvýšenou denní spavost, poruchy nálady a chování, sklon k depresi či k obsesivně-kompulzivní poruše.

S rostoucím věkem se vylučování melatoninu snižuje u každého člověka.
"To je jeden z důvodů nespavosti ve stáří," uvedl profesor Karel Šonka. Melatonin lze doplňovat uměle, v řadě zemí je dostupný ve formě doplňku stravy. České zákony to ale zatím neumožňují, problematický by mohl být i jeho dovoz pro osobní potřeby.

Čtěte také: Syndrom spánkové apnoe je třeba odlišit od pouhého chrápání

Komerční sdělení

Od založení společnosti Magniflex v roce 1962 právě uplynulo 60 let. Toto významné výročí oslavuje nejen vznik společnosti, ale také výjimečnou značku, jejímiž silnými stránkami jsou poctivé řemeslo a neustálá inovace.