Původce onemocnění: Toxoplasma gondii. Parazit se složitým vývojovým cyklem a řadou morfologicky odlišných stádií. Infekčním stádiem je oocysta, která se vytváří pouze ve střevě nakažené kočky (event. jiných kočkovitých šelem) a je vylučována trusem.
Výzkumy posledních let odhalují, že mezi množstvím různých zdravotních problémů, s nimiž si lékaři nevědí rady, se poměrně často vyskytují ty, které způsobilo špatné fungování lymfatického systému. Většinou se jedná o různé otoky a z nich pramenící bolesti.
Co vlastně lymfatický systém je a jakou má v našem organismu úlohu?
Velice zjednodušeně bychom mohli popsat lymfatický systém takto: Všechny tkáně těla jsou prostoupeny tkáňovým mokem.Toho má dospělý člověk něco mezi pěti a šesti litry a zprostředkovává přenos kyslíku a výživy do buněk. Tento tkáňový mok se sbírá do lymfatických kapilár: V okamžiku, kdy se dostane do lymfatického systému, se stává lymfou.
Lymfatický systém je složen z lymfatických cév a lymfatických uzlin. Hlavním úkolem cév mízního systému je odvádět z tkání částice, které nemohou projít stěnou kapilár do žil. Uzliny zase slouží k filtraci lymfy. Zachycují mikroorganismy a toxiny, které se do těla dostaly skrze sliznice, a vytvářejí potřebné protilátky.
A kde je lymfatický systém v těle najdete? Stručně řečeno, všude. Jak už logicky vyplývá z jeho funkce, je celé naše tělo protkáno sítí lymfatických vlásečnic. Ty se ‒ podobně jako krevní vlásečnice ‒ spojují v silnější trubice, cévy, až nakonec jsou z nich silné kmeny. Kmeny společně tvoří takzvaný hrudní mízovod, z něhož se lymfa konečně dostává do žilní krve. Tato lymfa už ovšem musí být vyčištěna, přefiltrována, a to se odehrává v množství uzlin. O některých uzlinách dobře víme, protože jsou dobře hmatné třeba při chřipce nebo jiných infekčních chorobách, o jiných však nemáme ani tušení, zejména pokud dobře a bez problému fungují.
„Lymfatický systém je pro život zdaleka nejdůležitějším ekologickým systémem,“ řekl kdysi průkopník v poznávání a léčbě lymfatického systému, dánský lékař Emil Vodder. Ten se lymfou intenzivně zabýval od třicátých let minulého století. Od roku 1936 praktikoval takzvanou Vodderovu metodu lymfodrenáží a snažil se opakovaně upozorňovat odbornou lékařskou veřejnost na to, jak důležité je správné fungování lymfatického systému pro organismus.
Lymfedemu a příbuzným poruchám se intenzivně věnoval také populární německý radiolog a lymfolog profesor Horst Weisseleder: "Velké množství našich chorob ve skutečnosti pochází z mikroedémů v pojivové tkáni," řekl.
Je až neuvěřitelné, že přes všechny snahy Emila Voddera a jeho kolegů i přes evidentní důležitost lymfatického systému byla první "učebnice" na téma lymfy a lymfodrenáží vydána až v roce 1978. Dnes už ovšem naštěstí fungují v různých částech republiky takzvaná lymfocentra, na něž se může pacient s důvěrou obrátit. Mohou poskytnout užitečné rady i odbornou péči.
V pokračování článku se dozvíte o tom, co způsobí, pokud je činnost lymfatického systému narušena.
Setkali jste se někdy s tím, že lékař jako příčinu vašich potíží označil špatnou činnost lymfatického systému? Své příspěvky můžete poslat prostřednictvím diskuse nebo na mail redakce@ordinace.cz.
Přidat nový komentář