Zácpa, obstipace

Zácpa je obtížné vyprazdňování tuhé stolice, případně až nemožnost spontánního vyprazdňování. Počet stolic v průběhu týdne není tolik rozhodující. Pro někoho jsou ještě normou 3 stolice týdně, pro jiného je to již zácpa. V tom, co lidé označují za zácpu, je tedy značná subjektivní složka.

Vyprazdňování stolice označujeme odborně jako defekaci (z latinského faeces - stolice). Při defekaci jsou z organismu odstraňovány nestrávené a nestravitelné složky potravy, střevní bakterie a odumřelé buňky střevní sliznice, odcházejí též střevní plyny.

Významnou složkou stolice, která rozhoduje o její konsistenci, je voda. Poměrně malé změny v obsahu vody zřetelně mění hutnost stolice. Tuhá, formovaná stolice obsahuje asi 75% vody, měkká stolice má asi 80% vody, kašovitá 85% a při obsahu vody 90% je již stolice velmi řídká, vodnatá. Větší přísun tekutin do organizmu konzistenci stolice většinou neovlivní. Voda se vstřebá v tenkém střevě a vyloučí se močí. Avšak při nedostatečném přísunu tekutin získává organizmus vodu zvýšeným vstřebáváním vody v tlustém střevě a stolice se tak zahušťuje.

Čtěte také: Za vaši zácpu může i třídní učitelka

Mnozí lidé mají mylnou představu, že stolice musí být denně, že střevní obsah může působit toxicky. U normálního střeva tomu tak není. Množství stolice nemusí odpovídat množství požité stravy. Množství stolice záleží na skladbě stravy,Příčiny zácpy: 1. Zácpa může být krátkodobou poruchou, např. při cestování, při změně stravovacích zvyklostí - akutní funkční zácpa. 2. V řadě případů může zácpa provázet jiné chorobné stavy a pak zácpu chápeme jako příznak. Nejzávažnější je organická zácpa při zúžení střeva nádorem nebo zánětem. 3. Zácpa může vznikat též jako příznak u chorob nepostihujících střevo. Jde o tzv. druhotnou, sekundární zácpu. Např. vředové chorobě je zácpa častá v době žaludečních obtíží nebo při užívání celé řady léků. 4. Zácpa jako samostatná nemoc. Nejčastější je zácpa návyková (habituální), která vzniká útlumem až vyhasnutím defekačního reflexu. Dochází k ní vědomým potlačováním spontánního nucení na stolici a též nevhodnou skladbou stravy. Jednou z forem onemocnění, které nazýváme dráždivý tračník, je tzv. spastická zácpa. Jde o poruchu nervové regulace funkce tlustého střeva, případně i jiných úseků trávicí trubice. V zásadě se jedná o tzv. orgánovou neurózu. Na rozdíl od prosté, návykové zácpy, u které nebývají významnější potíže, má tato forma zácpy bohatší paletu příznaků. Kromě obtížného a málo častého vyprazdňování stolice bývají konstantně v břiše bolesti křečovitého rázu. Stolice bývá kouskovaná, někdy ve formě pentlíce (stužkovitá stolice).

Existují však ještě jiné, mnohem méně časté příčiny zácpy, které spočívají v poruchách nervového zásobení stěny tlustého střeva, v křečích svaloviny pánevního dna a v dalších okolnostech.

Léčba zácpy:

a) v pravidelném režimu dne, zejména v jídle.
b) Dostatek tělesné aktivity.
c) Stravu obohatit dostatkem nestravitelné vlákniny (otruby !).
d) člověk trpící zácpou by měl pít nejméně 2 litry tekutiny denně, při horku a zvýšeném pocení ještě více.
e) Nácvik defekačního reflexu,
f) Projímadla jsou nevhodná, ba často přímo škodlivá. Nepomohou - li uvedená jednoduchá opatření, je vhodné konsultovat lékaře, dříve než se pacient rozhodne koupit si projímadlo.