Zánět žil

U lékaře

Nejste-li v ohrožení života, lékař s vámi nejdříve sepíše tzv. anamnézu. Znamená to, že se vás zeptá na všechno možné. Bude jej zajímat, jestli se ve Vaší rodině někdy vyskytla žilní trombóza či dokonce plicní embolie. Dále se Vás zeptá na tzv. rizikové faktory a situace. Lékař bude chtít vědět, jestli jste v poslední době nepodstoupili operaci, nebyli jste upoutáni na lůžko a nemáte-li křečové žíly.

U žen bude další dotaz směřován nejspíš na hormonální antikoncepci. Lékař se Vás také zeptá na Váš zdravotní stav, jestli se například neléčíte dlouhodobě se srdcem a jestli nekouříte. Všechny tyto otázky jsou velmi důležité, neboť lékaře nasměrují na možnou příčinu Vašeho stavu, kterou je někdy možné odstranit.

Následně Vás lékař řádně vyšetří. Při vyšetření bude posuzovat zejména otok Vaší končetiny. Nejspíše změří také její obvod, a to v různých místech a výsledky porovná se zdravou končetinou. Potom Vám prohmátne lýtko a vnitřní stranu stehna a bude hodnotit, jak bolestivě na to reagujete. Pro jasnou diagnózu žilní trombózy svědčí přítomnost otoku, bolestivosti, zmodrání, zvýšené žilní náplně a nález kolaterál, nutné jsou nejméně tři příznaky.

Lékař Vám musí také odebrat krev na laboratorní vyšetření. V krvi se zjišťuje hlavně přítomnost látky zvané D-dimer. Je vyzkoušené, že při jeho negativitě je přítomnost trombózy prakticky vyloučena.

Není-li diagnóza trombózy stále jasná, lékař Vám provede ultrazvukové vyšetření pomocí tzv. Dopplerova detektoru. Ten umožňuje zjišťovat průchodnost hlavních hlubokých žil na dolní končetině. K nejpřesnější metodě však v dnešní době patří tzv. duplexní ultrazvuk, který trombózu odhalí až ve 100% případů.

Méně přesná je metoda měření odtoku krve z dolní končetiny pomocí pletysmografie. Velmi dobře nám také zobrazí žilní systém v dolní končetině metoda rentgenové flebografie, při které se do žíly vstříkne kontrastní látka. Jednodušší je izotopová flebografie. Její výhoda je v tom, že současně při jednom vstřiku látky označené izotopem je možné zobrazit si i prokrvení plic a tak vyloučit plicní embolii.

Léčba se liší u zánětu povrchových žil a hluboké žilní trombózy. U zánětu povrchových žil je nejdůležitější stáhnout postiženou končetinu obinadlem nebo elastickou punčochou. Pacient musí při tom chodit. Z léků se používají protizánětlivé léky (Ketazon) a to i ve formě mastí, jestliže má pacient teplotu pak je třeba nasadit antibiotika. Je-li zánět rozsáhlý, lékař Vám nasadí léky proti srážení krve.

Naopak v léčbě trombózy je v prvních dnech velmi důležitý klid na lůžku, neboť poloha vleže se zdviženou končetinou umožňuje lepší odtok krve z postižené končetiny. Ke zrychlení odtoku přispívá také stažení končetiny obinadlem nebo elastickou punčochou. V dalších dnech je třeba, aby se pacient hýbal, neboť pohyb zrychluje tok krve v žilách a brání tak narůstání městku.

K léčbě hlubokých žilních trombóz se používá lék heparin v infúzi do žíly. Ten se podává asi 5-7 dnů, pak se podávají léky proti srážení krve v tabletách (Pelentan, Warfarin). Po odeznění akutních příznaků se tyto léky podávají ještě 3 měsíce. U pacientů, kteří prodělali plicní embolii je třeba je užívat až 6 měsíců.

Jsou-li trombózou postiženy velké žíly (např. žíla stehenní) nebo došlo-li k plicní embolii, je třeba urychleně městek rozpustit. K tomu se užívá streptokináza, urokináza nebo tkáňový plasminogenový aktivátor v infúzi do žíly. Tyto léky se podávají 2-3 dny. Následuje opět léčba heparinem a léky proti srážení krve v tabletách.

Dochází-li u pacienta k opakovaným plicním emboliím, zavádí se do dolní duté žíly filtr, který případné městky zachytí a zabrání jejich proniknutí do plic. Poslední možností je chirurgická léčba, ke které se přistupuje jen při velmi rozsáhlých trombózách postihujících hlavní kmeny hlubokých žil.