Žilní trombóza a plicní embolie = trombembolická nemoc

Trombo-embolická nemoc vzniká na podkladě přítomnosti trombu (krevní sraženiny) v žilním řečišti, kde působí částečnou nebo úplnou překážku žilnímu toku. Stav se může komplikovat uvolněním trombu do plicních cév, vzniká plicní embolie.

shutterstock.com

Trombózy žil jsou nejčastěji lokalizovány v oblasti dolních končetin a pánve. Jejich roční výskyt je 160 – 200 případů (dle věku) na 100 000 obyvatel. Akutní komplikací může být plicní embolie, kdy trombus vycestuje do plicního řečiště. Chronickým následkem je přetrvávající uzávěr hlubokých žil s následným vznikem potrombotického syndromu. V takovém případě má končetina sklon k otoku, časem se objeví kožní změny a může vzniknout bércový vřed.

Při vzniku trombu jsou základní 3 faktory:

1. změny složení krve ve smyslu nadměrné tendence k jejímu srážení (např. při nádorových onemocněních či u sepse, někdy z důvodů vrozených abnormit jednotlivých faktorů v procesu srážení;

2. poškození žilní stěny (např. po vložení katétrů, při poškození chlopní žil,…);

3. nedostatečně rychlé proudění krve v žilách (jakákoliv imobilizace – pooperačně, fixace končetin po úrazech, ochrnutí,…). Často trombóza vzniká až kombinací jednotlivých rizik – např. chirurgická léčba pro nádor.

Hlavní rizikové faktory vzniku žilní trombózy (a plicní embolie)

Obecné faktory:

- věk

- obezita

- křečové žíly

- imobilizace / omezení práce svalů

- kouření

Specifické stavy:

- vrozené stavy s vyšší tendencí ke srážení krve (= tzv. vrozená trombofilie)

- chirurgické stavy / pooperační

- maligní (zhoubná) onemocnění

- gravidita, poporodní období

- hormonální léčba

- pokročilá onemocnění srdce a plic

- cévní mozková příhoda s poruchou hybnosti

- těžší infekce

- traumata

- onemocnění krve se zmnožením krevních elementů, některá onemocnění ledvin, neinfekční střevní záněty atd.

- autoimunitní onemocnění

Diagnostika žilní trombózy: klasické známky přítomnosti žilní trombózy jsou otok, bolest či napětí v končetině, případně změna barvy. Laboratorní diagnostika trombózy se opírá o vyšetření krve – stanovení D-dimerů (specifických produktů vznikajících při rozpadu trombu). Hlavní metodou průkazu trombu v žíle končetiny je ultrazvukové vyšetření. V některých situacích je nutno zobrazit žíly trupu pomocí CT (computerová tomografie) vyšetření.

Léčba žilních trombóz:

Doc. MUDr. Debora Karetová, CSc. z II. interní kliniky 1. LF UK popisuje možnosti léčby následovně: „Cílem léčby žilní trombózy je zabránit plicní embolizaci (vycestování trombu), maximálně žílu zprůchodnit (čímž bráníme vzniku potrombotického syndromu na končetině) a zabránit časné recidivě trombózy. Podáváme tzv. antikoagulační léky (heparin, warfarin nebo lék ze skupiny tzv. nových antikoagulancií) nebo trombolytikum. Vývoj léků k prevenci a léčbě trombembolismu v posledních několika letech je ve znamení zavádění nových perorálně účinných antikoagulancií, označovaných často zkratkou NOAC (new oral anticoagulants). Výhodou je možnost léčby i v akutní fázi tabletou bez nutnosti laboratorní monitorace (krevní odběry nejsou nutné).“

Každý nemocný s žilní trombózou smí chodit, ale měl by mít končetinu ošetřenu kompresivním obinadlem nebo elastickou punčochou.

Prevence vzniku žilního trombembolismu: Lépe než léčit již vzniklou žilní trombózu je jejímu vzniku předcházet – proto jsou propracované metody prevence zejména v oborech, kde je riziko vzniku vysoké, tedy zejména v ortopedii, velké břišní a hrudní chirurgii, neurochirurgii a v mnoha dalších oborech a stavech.