Inzerce

Úzkost

Ahojky, je to už rok a půl co jsem začala trpět občasnou úzkostí. Předcházel tomu dlouhodobý stres a těžký porod. Během dne mě zničeho nic začal přepadávat nesnesitelný strach, který byl doprovázen bušením srdce, zhoršením dýchání a pocitem na omdlení. Nejdříve jsem si myslela, že by to mohly být problémy se srdcem, ale po různých vyšetřeních jsem byla poslána k psychiatrovi, který stanovil diagnózu: panická úzkost. V současnosti beru Citalec a v celku už je mi dobře. Jen občas, když jsem ve stresu a začne mě to zase chytat, tak si musím vzít půlku Lexaurinu. Párkrát jsem měla takový záchvat, že jsem si myslela, že jsou to moje poslední minuty. Od té doby mám taky strašný strach ze smrti. Máte někdo podobné problémy? Zdraví Martika

Inzerce
Odpovědi
Baara

Zdravím všechny, úzkost a různé stupně deprese jsou dnes bohužel častější než si myslíme. Někdy jedu metrem a říkám si, proč zrovna já tohle musím řešit? A pak se podívám kolem sebe a řeknu si, kdo ví, kolik lidí okolo řeší něco podobného? Protože úzkost je především strach, je hrozně těžké ho překonat a vydat se k odborníkovi, ale je to většinou jediná cesta. Prášky samy na úzkosti málokdy pomohou...člověk musí změnit některé návyky, zjistit jak úzkostem předcházet, jak je řešit apod. a to za vás prášky neudělají. mohu doporučit spolupráci s terapeutem, která je sice náročná (musíte se pozorovat, mluvit apod.), ale odhalí vám spoustu nových pohledů a třeba i možností řešení. Chce to také pohyb, úpravu stravy apod. (málo kávy, alkoholu, nepřejídat se, nehaldovět...). Dobrou zkušenost mám s jógou v denním životě. Při první příhodě deprese a trvalých úzkostí jsem brala jen Cipralex a zbytek neřešila...a půl roku po vysazení byla úzkost zase zpět. Nyní měním Cipralex (pomohl na deprese, ale úzkost zůstala, i když nižší) na Apo-Parox (paroxetinum jako Remood), cvičím a jednou týdne chodím na terapii. Stále to není ideální, ale už se na to dívám jinak. Kdo trpíte úzkostí a smutkem, neházejte flintu do žita!!! Zajděte k psychiatrovi (nepotřebuje doporučení) a všechno detailně popište. řiďte se jeho radami a buďte trpělivý. Trpělivost je strašně důležité slovo a v našem případě opravdu růže přináší!

Reagovatpoděkovatnahlásit

9. března 2009, 11:46:17

Baara

Danuško, jděte k lékaři (rodiče to nemusí vědět, jste dospělá), všechno mu do detailu popište! Vůbec se nebojte nebo nestyďte, nemáte za co! Odborník vás vyslechne a nebude si o vás myslet, že jste blázen, nebojte. Terapie může pomoci, pokud si o tom nemáte s kým promluvit a nemáte v tomto ohledu zázemí. A léky mohou zahnat hodně strachů, které máte. Držím palce!

Reagovatpoděkovatnahlásit

9. března 2009, 11:53:12

Danuna

tak myslim ze je wse uplne na nic...byla jsem wlastne obednana k jedne doktorce a a ta na me kaslala pokazde si dawala dowolenou..ted sem presla k doktorowi a hadejte co..je to to same..uz 3 mi rekl at pridu ale neobednawa a taky uz me 3 odmitl ze nestiha..do ordinace chodi skoro prawidelne o hodinu pozdeji ale nenadelawa si ji..wytipowa howory ale kdyz sem bylajednou w ordinaci tak me w pulce reci wyrusil ze ma howor.. a to nemluwe o tom ze sme se na poprwe seznamowali a uz wedel ze mam jet na skupinowou terapi.. ted kdyz to wezmu zpetne mozna i lituju ze sem se do neceho poustela .. dnes sem tam mela byt a bohuzel nema cas.. takhle si praci nenajdu do konce ziwota a budu se neustale priziwowat na ostatnich...spat budu taky asi chodit na do smrti w 6 hodin rano ....Uz je mi i blby sem psat protoze uz mi pride jak kdybych ze sebe delala chudinku...Mozna to tak je a treba je w tom problem zajimalo by me jestli to proste neni zwyk ktery neowladam...myslim proste uz nauceny styl ziwota a nebo jsem treba jeste nedospela a sem nejak pozadu ja uz oprawdu beru w uwahu uplne wse...uz ani necekam ze se to zmeni protoze nic newychazi... a stim tatou je to problem protoze bydlim u nej a sestry se do toho s radosti michaji jelikoz ja nejsem ani na pracaku a narustaji mi tam dluhy:)) mam welice wtipnej ziwot ale uz aby skoncil... nemyslim to tak ze si neco udelam ale ani newite jak se tesim az umru..to je snad jedina wec ktere se nebojim

Reagovatpoděkovatnahlásit

9. března 2009, 13:10:05

Baara

Dano, odkud jste? S temi doktory jste mela velkou smulu, ale vsichni nejsou takovi, verte mi.

Reagovatpoděkovatnahlásit

15. března 2009, 14:32:26

Danuna

Já jsem ze Štětí .... To je na Litoměřicku!

Reagovatpoděkovatnahlásit

16. března 2009, 09:50:09

Danuna

poradi nekdo jak clowek pozna ze se lituje a jak to ma zmenit... sakra co ma clowek delat kdyz na nej psychiatri seru....uz me to stwe ja nechci bejt doma chci taky zit a bawit se normalne

Reagovatpoděkovatnahlásit

25. března 2009, 16:00:56

Janina

Mam dlouhodobe problemy s nervama .Chodim k psychyatrovi a ted beru frontin tak je mi dobre ale kdyz prestanu tak se vsechny problemy vrati .Beru rano 1mg a odpoledne pul davku se mi podari snizit na 2x pul.

Reagovatpoděkovatnahlásit

25. dubna 2009, 21:10:45

petruše

ahojky všichni.jsem ráda,že jsou tyto stránky,že se človek dozví jak a co.Já trpím též panickou uzostí.Včera me teprve moje psychiatricka napsala Citalex a Lexaurin.vzdy jsem lexaurin brala jen když na me prisel ten hnusný tav.Alë to se pak človek boji pak nekam jit nebo delat aby ho to nezastihlo trebav obchode nebo tak.Mám tři malé děti a chci normálne fungovat.manžel chce jet v léte na dovču,ale já se proste bojim nekam jet.Me delá problém i ta jizda v aute.hned se me udelá knedlik v krku spatne se me dýchá.Proste se bojim.Má nekdo také stejne príznaky jako já??mužete me napsat na meilik,že by jsme se podelilio co a jak pomáhá?já jsem teda prestala kourit uplne,nepiji kafe.nejim sušenky které jsem tolik milovala,Aspon ty kde je cokoláda.Chodim i k léčitelce,ale nevim nevim.Ta me asi z toho nedostane.Děkuji tomu kdo se se nou podelí.Zdravim vsechny a drzte se..já mám hruzu už jen pomyslení na to,že musim brát léky.Já je totiž nejim vubec bojim se že me bude jeste huř.Ale chci byt zdravá.Jen lexaurin me z toho nedostane.to neni lék na vyléčení...

Reagovatpoděkovatnahlásit

28. dubna 2009, 11:22:54

petruše

trpí nekdo také touto nemocí??mužeme si popovidat treba na isq nebo na meilu na skype..Písnete Petra já trpim asi 3 mesice.a bojim se moc toho..muj meil..Peca.b@email.cz pisnete ráda si popovídám..

Reagovatpoděkovatnahlásit

28. dubna 2009, 11:28:07

endynka

ahoj jak to tady tak ctu tak mame asi dost spolecneho posledni tyden sem zniceho nic zacala trpet strasnou uzkosti .. zacalo to po celkem tezke angine a ted se me to drzi .. zachvat mivam i nekolikrat denne .. hlavne nemuzu poradne dychat mam tres po celem tele toci se mi v hlave sem citliva na zvuky apod .. doktori to pripisuji tetani kterou mam uz asi dva roky ale je divne ze se mi nikdy takhle silne neprojevovala .. beru 6 tablet horciku denne a kdyz je nejhur tabletku na uklidneni ale ze by se muj stav nejak zlepsoval rict nemuzu .. nemate nejake rady jak tyto stavy zvladat ? je mi teprve 18 coz je docela problem protoze dojizdim do skoly skoro hodinu autobusem kde me tyto zachvaty prepadaji nejcastej.. dekuju za precteni a preju vsem hlavne zdravim

Reagovatpoděkovatnahlásit

29. dubna 2009, 13:06:04

Luciášek

Jak tak koukám je nás opravdu hrozně moc......nás co denně trápí úzkostí:-( Já jsem se s tím snažila bojovat rok sama....respektivě jsem nevěděla co se semnou děje až jsem se po všech vyčetřeních dostala k psychiatrovi a nasadil Coaxil máte prosím někdo zkušenost s tímto lékem???Moje váha je 45kg v 26 letech marně se snažím přibrat a nejde to ta úzkost mě nenechá...hned jak něco přiberu přijdou "dny hrůzy"a rázerm je vše pryč:-(Takže mám velmi nízkou dávku 1/2-0-1/2 beru je už skoro 14 dní ale kromě velké únavy nepociťuji nějaké extra zlepšení:-(jo a nemáte někdo radu jak se zbavit toho nepříjemného pálení na levé straně hrudníku??ze začátku jsem šílela strachem však to znáte ale po celkovém vyšetření srdce,které bylo o.k. jsem se uklidnila ale pálení nepřestalo..jen je to nepříjemné... Kdybych měla jen jedno přání...přála bych si aby jsme se mávnutím kouzelného proutku všichni probudili a žili ten stejný život jako předtím....už ani nevím jaké to bylo...ale určitě fajn....kdo tohle nezažil...nepochopí:-(Nám všem přeju ať z tohoto boje vyjdeme jako vítězové:-)

Reagovatpoděkovatnahlásit

4. května 2009, 17:19:56

Danuna

ahojky lidi tak od posledniho prispewku jsem byla u doktora nekolikrat a pokazde to same... nemel cas..snazila jsem se mu tedy poslat email ale take nic a tak tedy sem mu s tetkou wolala ze nutne budu potrebowat papir ze k nemu dochazi kwuli pracownimu uradua to co mi rekl mi az skoro wyrazilo dech...napise si ten papir sama s tetou a prijdte si pouze pro razitko tak to sem zwedawa co mi na to na pracownim urade reknou protoze mi ani nebyl schopny poradit co ze w tom papiru a byt za udaje atd... mno newim jak ste na to wy ale rada bych wedela was nazor zdrawi Dana

Reagovatpoděkovatnahlásit

14. května 2009, 23:23:10

Sannda

Ahojky,ráda bych se s vámi podělila o můj můj problém.Je mi 22 a trpím úzkostlivými stavy a panickou poruchou.Projevilo se to u mě v 16letech,když jsem odešla ve druháku na privát,bohužel přesně vím co to vyvolalo-byli to drogy,ale pouze tak +- půl roku.Od té doby jsem se z toho plně nedostala a to jsem od 17let čistá jak slovo boží.Tenkrát se to začalo projevovat ztíženým dýcháním,tlakem na hrudi,brněním rukou,svalovým napětím,strachem ze smrti,z kolapsu,z nemoci,...zrychlený tep,pořád mě to nudilo si tep měřit,hlídat se a pozorovat jestli je všechno v normě.Mívala jsem jakoby výpadky dechu a stav jako bych měla omdlít,vždycky jsem se oklepala a snažila jsem se udržet v klidu.Pozorovala jsem na sobě zhoršenou citlivost třeba na krku,takové divné brnění a pocit jako bych měla na pohmat krk oteklý.Párkrát to došlo tak daleko,že jsem skončila vyděšená v nemocnici vyšetření- krev,EKG,RTG,poslechy,neurolog ,plicní,ortoped,vše v pořádku.Dalo by se říct že i přes strach o nějaké nemoci,jsem věděla že je to psychika.Psychiatr ani psycholog mi nijak výrazně nepomohl,to že jsem brala prášky mě jen uklidnilo,ale nenacházela jsem v tom smysl pro vyřešení mého problému.Po čase jsem na doporučení navštívila Kynezioložku,od které jsem se dozvěděla,že blok,který u mě vznikl má počátek už v 6letech kdy jsem viděla nějaký film ve kterém někdo někomu ubližoval.Tyto informace jsou uchovavaný v části mozku,která má na starost dlouhodobou paměť a tělo s tím bohužel podvědomně pracuje,aniž by si to člověk pamatoval.Ze mě to vlastně dostala přes komunikaci svaly vs. podvědomí.Žádná chemie,pouze Bachovy kapky-esence z květin,stačí 3kapky do pití,ale opravdu to pomohlo.Upevnila mi auru a situace kterých jsem se nejvíc obavala mě nechala prožít beze strachu,chráněná takovou zonou za kterou nikdo nemůže.Ještě mě naučila nějaké cviky na dýchání a taky nebyli špatný. Ty moje stavy nakonec vyvolávali to ,že jsem měla strach chodit mezi lidi,jezdit vlakem ve kterým jsem se jednou složila,jakmile jsem vlezla do obchoďáku,byla jsem jak v jiným světě.Měla jsem obavy sníst nějaké jídlo,aby v tom nebylo něco co mi ublíží,natož třeba alkohol.I z léků jsem měla strach,děsně jsem se bála že mi všechno ublíží.Cítila jsem se nesoustředěná , ,,zabržděná´´,nekoncentro vaná,unavená,slabá...prost� � uplně mimo.v tu dobu jsem měla přes rok přílete,bylo mi něco málo přes 17let a bylo mi divné ,že když už jsem nic nebrala že to tam bylo furt.Chudáci nevěděli co se mnou,neustálý moje stěžovaní,lítání po doktorech,přítel se mnou musel sedět doma,...Postupně se to začalo zlepšovat a po rozchodu jsem to zlomila,otevřela jsem si víno,zakouřila jsem si,obrečela jsem to a bylo pořád líp.Lidi mi přestali vadit,jinak do tý doby mě to omezovalo i ve škole. Teď jsem tak 4roky relativně v pohodě,čas o času mám období,že se to vrácí,ale není to každodenní stav jako dřív.I přesto mám strach aby se to nevrátilo do starých kolejí.Do teď mi zůzal strach aby se mi něco nestalo,který mě omezuje například cestovat.Normální lidi si nepřipouštěj věci jako my s nějakou takovou poruchou.Lidi běžně neřeší každý píchnutí na hrudi ,zamotání hlavy nebo jakokoliv pro ně ,,maličkost´´.Já se pozoruju a všímám si toho a pokaždý mě to znepokojí a na mysl mi příjde že to může být něco vážného.Bojím se lidím například v metru,všechny ty atentáty a pod.Jízda autem,co když se vybouráme.Letadlem,co když to spadne.Pojedu na dovolenou a co když se mi tam něco stane.Co jsou jen samý otázky,co když se mi něco stane.Jsem sice schopná fungovat,pracovat,stýkat se s přáteli,zajít do hospody i popít,do měst...jen bohužel to není uplně normální fungování.Nejde celý život se bát strašně to omezuje.Jsou i dny a týdny kdy jsem uplně v pohodě ani si na nějký stavy nevzpomenu,ale pak se to za nějaký čas vrátí. Jak se toho mám nadobro zbavit???Navíc poslední dobou mi to připadá častější.Začne to tím že po nějaké podnětu znervoznim a už se vezu. Jinak přeju hezký zbytek víkendu

Reagovatpoděkovatnahlásit

7. června 2009, 00:18:45

kraka

zdravim.uzivatelce sannda muzu zrejme pomoci. stejny problem ze stejneho zazitku. bohuzel jiz pred 12lety. jardy@email.cz. pokud mas zajem napis

Reagovatpoděkovatnahlásit

19. června 2009, 11:34:28

KKK1 poděkování

Zdravím všechny, kteří tady píšou! Je moc fajn, že existuje takové fórum, aspoň v tom nikdo nejsme sami... Můj problém začal tak asi před třemi lety, udělalo se mi špatně v tramvaji a od té doby to začlo... Kolotoč, který nejde zastavit... Já ale na rozdíl od všech jsem nebyla ani u psychiatra ani u psychologa, ale trápím se s tím sama. Strávila jsem několik hodin čtením na internetu články o úzkosti, panické poruše atd. Vím, že to mám, stavy jsou nepopsatelné, přicházejí jen tak, bez upozornění, ve frontě v obchodě, v obchoďáku, v hromadné dopravě... Mám strach zůstat sama, jít někam sama, že se mi něco přihodí, že umřu. Mám skoro 1,5 letého chlapečka, sanžím se hlavně kvůli němu. Jak přijdou tělesné příznaky, tak to je hrůza. Já zase naopak nemívám bušení srdce ale pocit, že se mě zastavilo... Kdo to zná, ví o čem mluvím. Všichni chodí k lékaři, jezdí na pohotovost, ale já raději nejedu, protože mám strach, že mi třeba opravdu něco je... Mohla bych tady psát o tom do nekonečna... Přeji všem hodně štěstí ať to zvládneme a budu moc ráda, když mi někdo napíše a můžeme si dopisovat třeba přes mail! Tak hlavu vzhůru!

Reagovatpoděkovatnahlásit

21. července 2009, 09:54:08

Elsa1 poděkování

Zdravím všechny, kteří zažívají tyto hrůzy. Mám hodně podobné zkušenosti jako KKK. Najednou zničehonic se mi udělalo špatně, měla jsem pocit, že jsem se zbláznila. Doma jsem měla 1,5 roku staré dítě. Také tomu předcházela divná nevolnost v tram před několika lety. Ty dopravní prostředky v nás cosi divného vyvolávají. Bála jsem se jít k psychiatrovi. Hned druhý den jsem šla ke své obvodní doktorce, moc hodná ženská před důchodem, která mi z celé plejády zdravotnických pracovníků pomohla nejvíce a to lidskostí nikoliv prášky. Chodila jsem si k ní pro Neurol, který mi stejně nepomáhal, ale vždy se mi zeptala, jak se mi daří a dodávala mi naději, že se to brzy zlepší. No lepšilo se to mnoho let (!!!!), ale nezmizelo úplně. Snažím se všemožně "léčit" sama, protože u psychiatrů je to pouze o prášcích, ale my všichni máme bolavou duši z nějakého traumatu, o kterém víme či nevíme, a potřebujeme spíše lidskou podporu. Pokud má člověk podporu rodiny, zlepší se docela brzy. Ostatní, co jsou na to sami, mají problémy to zvládnout. Byla bych ráda, kdyby se mi ozvala slečna či paní KKK, jejíž příběh je mi hodně podobný. Mám email: elsa-elsa@seznam.cz. Vám všem ostatním držím palce a NEVZDÁVEJTE to. Život za to stojí, i když někdy se to vůbec nezdá. Já také bojuji, ale ještě jsem nevyhrála.

Reagovatpoděkovatnahlásit

5. srpna 2009, 09:42:01

satekkovalevka

Nikdy jsem nevěděl že mám nějaký problém. Vše bylo v pořádku... ale jak jsem nastoupil po škole na noční šichty v práci vše se změnilo. Po roce práce jsem začal spát čím dál tím míň ... začal jsem se třást i v práci ale říkal jsem si že jsem v poho... jednou během volna jsem dostal záchvat že jsem myslel že je semnou ámen.... ale jak dorazila sanitka co zavolala moje sestra s babičkou tak se mi najednou uvolnilo .... stačilo jen slyšet houkačku a byl jsem v klidu .... dostal jsem koňskou dávku magnésia a bylo mi skvěle .. pak to vymizelo ale občas jsem míval strach sám ze sebe aby se mi to nevrátilo ... vše šlo dobře ale poslední dobou jsem začal mít strach ... neměl jsem si s kým promluvit a jednou přišel na řadu alkohol jako pojistra před spánkem (již dělám denní a začal jsem mít strach ze spánku v noci) ... z prvu to byly jen pařby někde venku mezi přáteli ... ale pak to bylo jedno na spánek ... pajk najednou i dvě ... a víc ... Ten strach ze spánku mě dohnal až k pití ale snažím se bojovat. Poprvé vydím tyto stránky a uvědomuju si že nejsem jediný s takovými problémy. že je více lidí co si prožívají to co já ... Musím bojovat ... bojovat sám za sebe a né tomu podlehnout ... Děkuji za tuto diskuzi ...

Reagovatpoděkovatnahlásit

30. července 2009, 01:19:37

Hanka1 poděkování

Prosím Vás, je to někdo s kým bych mohla promluvit po mailu i třeba v nočních hodinách? Trpím šílenou úzkostí, strachem. Bojím se všecho, i vzít si léky, i toho, že si zítra budu hledat psychiatra a bude trvat než mě objedná, Dosud jsem byl zdravá, tyto úzkostné stavy mě trápí tak 3 týdny a je to čím dál horší. Strašně se bojím, že i obtěžuju své okolí, že rodičům a příteli přidělávám starost, úplně se klepu, strašně se to rozjjíždí, nemůžu nic sníst ....

Reagovatpoděkovatnahlásit

12. srpna 2009, 04:03:40

KLEOPATRA

Dobrý den.Četla jsem vaš příspěvěk.Pokud máte zajem o komunikaci semnou tak mě prosím kontaktujte.HANKABERKA@seznam. cz Rada poradím.Zkušenosti vece jak 5 let.Hezký den.Hanka

Reagovatpoděkovatnahlásit

18. září 2009, 18:32:15

Hanka

Prosim Vas, pokud je mozne si s nekym dopisovat i v nocnich hodinch, ozvete se mi na nadejednes16@seznam.cz. Prepadaji me silene uzkosti a strachy, nevim, jak dal. Budu moc vdecna za zpriznenou dusi. Je mi 34.

Reagovatpoděkovatnahlásit

12. srpna 2009, 04:23:07

Hanka1 poděkování

Ty strachy a uzkosti prichazeji vetsinou v podvecer, asi hraje velkou roli to, ze jsem nemela s kym dlohou dobu promluvit v praci, ale ten strach je nesnesitelny, kdyz vidim, ze zkousim veci, ktere nepomahaji a nezabiraji, uzkost se prohlubuje, citim slabost v koncetinach, i ted se citim jako tezky pripad, kdyz jsem zde zrejme v tutu hodinu sama, bojim se moc, neopodstatnene, bojim se i ze se budu bat, prosim Vas, poradi nekdo, byla bych moc vdecna, sama to nezvladam

Reagovatpoděkovatnahlásit

12. srpna 2009, 04:28:19

HANKA 21 poděkování

Ahoj Hanko, jmenuji se stejně jako Vy a když jsem si toto přečetla , myslím, že musíte být opravdu zoufalá , nedokážu Vám slíbit dopisování v nočních hodinách ale klidně mi napište přes den a určitě se to spraví. To co popisujete může potkat každého z nás , mě se tahle potvůrka zvaná panika a latentní tetanie taky nevyhnula , stres ,. spoustu problémů které se navršily za roky zpětně a bylo to , ale snažím se to zvládat a vím, že to zvládnu musím jako my všichni . Myslím, že by jste měla v každém případě navštívit lékaře a nechat si napsat AD u Vás to asi bez nich nepůjde já osobně jsem je taky měla 2 měsíce Mirzaten , ale ted už je neberu , snažila jsem se fungovat úplně normálně , někdy to taky nešlo ale když mě popadly takové podobné pocity jako Vás snažila jsem se vždycky něco dělat a myslet na úplně jiné věci . Mám doma 2 děti a je mi 37 let takže jsem taky na takové problémy ještě si myslím docela mladá , ale asi je to daň dnešní doby , pořád se něčím stresujeme a pak to tak dopadne , zkuste třeba někam vyrazit na kolo na dovolenou a uvidíte jak to půjde , Mě to moc pomohlo . Taky vedle sebe nemám až tak chápajícího manžela v tomhle směru , ale zase dokáže uznat že mi není nejlíp , asi to taky pro něj není jednoduché když příjde nějaký výkyv nálady , píšete , že máte pocit že obtěžujete okolí , vůbec ne jen prostě potřebujete s někým mluvit , otevřít někomu srdíčko a komunikovat a čekáte , že Vás pochopí , vždycky to tak není a proto jsou tyto stránky super , jsou tady lidičky , kteří to prožívají stejně a já jim i touto cestou přeju brzké uzdravení a pohodu opravdu všem . Takže hlavu vzhůru a těch nechápajících se nebojte hlavně budte v pohodě Vy a k tomu lékařik bych určitě zašla . S pozdravem Hanka

Reagovatpoděkovatnahlásit

25. srpna 2009, 12:42:58

Ondra1 poděkování

Hezký den vám všem. Podobně jako většinu z Vás i mě začaly trápit zhruba před měsícem občasné úzkostné návaly různé intenzity. Nevěděl jsem, co si o tom myslet, což vyvolávalo čím dál tím větší strach. Minulý týden jsem je již měl téměř pravidelně každý večer, dříve - na začátku to přitom bylo výjimečně. Před pár dny jsem narazil na tuto diskuzi, a když jsem zjistil, o co se jedná, díky příspěvkům vás všech - v mnoha z nich jsem se doslova našel, tak to mi nejvíce pomohlo a po několika dnech cítím, že je to na ústupu. Zbavil jsem se strachu z neznámé nemoci - ne nadarmo se říká - když se bojíte pavouků, šáhněte si na něj. Takže žádný doktor, žádné prášky - vysvětluju si to tak, že tu "nemoc" jsem si sám způsobil (hodně práce, velký stres) a sám se ji tedy také mohu zbavit, je-li psychosomatické povahy. Vyvodil jsem si z toho jedno - ve všem ubrat plyn a více odpočívat. Ten den, co jsem narazil na tuto diskuzi jsem později náhodou narazil na jeden citát či výrok, už ani přesně nevím v jaké souvislosti to bylo, ale to není podstatné, zněl nějak takhle: "Kladivo rozdrtí sklo, ale zpevňuje železo." Hádejte, co mi hned blýsklo hlavou - kladivo jsou ty nepříjemné stavy a my se musíme rozhodnout, jak jim budeme čelit, pokud přijdou - jestli jako sklo, či železo. Pokud tenhle příspěvek pomůže alespoň jednomu člověku, budu jen rád a zároveň tak splatím dluh, který vnitřně cítím, protože Vy jste mi pomohli "šáhnout na pavouka", když jsem to nejvíce potřeboval. Díky a všem přeji vše dobré, samozřejmě hlavně to zdraví.

Reagovatpoděkovatnahlásit

21. září 2009, 09:30:51

Lucka

Dobrý den, také mám diagnostikovanou úzkostnou panickou poruchu. Strach, že se mi něco stane (pálení a tlaky na hrudi,zhoršené dýchání, pocity na omdlení atp.), strach ze samoty (pořád někoho vyhledávám, abych nebyla sama, kdyby náhodou). Stavy jsou hrozné. Někdy až paralizující. Brala jsem serlift, uklidnilo se to a teď se to vrátilo a snažím se s tím bojovat. Ráda bych si psala s někým, kdo s tím také bojuje. Pomohlo by mi to více, než ten psycholog, ke kterému jsem chodila. Jestli máte někdo zájem se svěřovat a zkusit si tím pomoct tak se ozvěte na : hrunky@seznam.cz, budu ráda. Všem ostatním držím palečky a bojujte, i když někdy je to hodně těžké.

Reagovatpoděkovatnahlásit

29. září 2009, 10:56:22

Evulka

AHojte, nejdriv mi predepsal internista Asentru, protoze jsem mu prisla jako hypochondr, unavena, otravena, smutna. Bylo mi asi lepe, ale nebyla jsem to ja. Najednou me nic nerozcilovalo, zadne emoce, byla jsem zklidnena, ale vadilo mi, ze nejsem takova jako driv - impulsivni. Psychiatr mi to zmenil na Serlift - a to byla hruza. Nezadrzitelne zachvaty place, kdy s tim opravdu treba hodinu neslo nic delat. Brala jsem leky asi 3 mesice a vysadila jsem je. Zkousim to na uzkost s horcikem, medunkou, proste prirodni cestou. Je taky mnohem lepsi zajit si za psychologem a proste si pokecat, nez do sebe rvat leky a cekat a sledovat co bude. Mozna jsem mela jen lehci poruchu, mozna jsem mela zvysit davku. Mam sice ted stresy ze zkousek a obcas je mi smutno, ze jsem sama. Ale to je lidsky, to k zivotu patri. Preju vsem, co jsou na tom hur, at se t zlepsi. Jakoukoliv cestou. Najdete spravnou lecbu nebo proste jen smysl zivota a budte stastni.

Reagovatpoděkovatnahlásit

31. ledna 2010, 00:15:43

Evulka1 poděkování

AHojte, nejdriv mi predepsal internista Asentru, protoze jsem mu prisla jako hypochondr, unavena, otravena, smutna. Bylo mi asi lepe, ale nebyla jsem to ja. Najednou me nic nerozcilovalo, zadne emoce, byla jsem zklidnena, ale vadilo mi, ze nejsem takova jako driv - impulsivni. Psychiatr mi to zmenil na Serlift - a to byla hruza. Nezadrzitelne zachvaty place, kdy s tim opravdu treba hodinu neslo nic delat. Brala jsem leky asi 3 mesice a vysadila jsem je. Zkousim to na uzkost s horcikem, medunkou, proste prirodni cestou. Je taky mnohem lepsi zajit si za psychologem a proste si pokecat, nez do sebe rvat leky a cekat a sledovat co bude. Mozna jsem mela jen lehci poruchu, mozna jsem mela zvysit davku. Mam sice ted stresy ze zkousek a obcas je mi smutno, ze jsem sama. Ale to je lidsky, to k zivotu patri. Preju vsem, co jsou na tom hur, at se t zlepsi. Jakoukoliv cestou. Najdete spravnou lecbu nebo proste jen smysl zivota a budte stastni.

Reagovatpoděkovatnahlásit

31. ledna 2010, 00:15:44

nelly 1 poděkování

Ahoj všichni, též již několik měsíců se léčím na panickou poruchu. Kdo to nezažil, fakt neuvěří. Jsem moc ráda, že je tu spousta lidiček, kteří ví o co jde a jak neskutečně nám to ovlivňuje život. Úzkost se u mě projevila poprvé po těžké nemoci mého otce, do toho se rozváděl bratr a ještě jsem přišla o vymodlené miminko. Prostě hrůza, nechci tady popisovat všechny úzkosti, které z toho pramenily, protože je to opravdu hnus jen na to vzpomínat. Ale ať jsem absolvovala nespočet pohotovostí, lékařů a dokonce léčitelů, všichni si div neklepali na čelo, že mi nic není. Chtěla jsem jen napsat, že mi pomohl jedině psychiatr, který mi nasadil antidepresiva Citalon a také mi doporučil knihu - Agorafobie a panická porucha od Ján Praško. Tato kniha mi neskutečně pomohla, jako kdybych se v ní nalezla... Je tam i spousta praktických cvičení a návodů jak úzkost zvládat, moc na to dám a kdykoliv mě ta potvora přepadla, řídím se podle té knihy a myslím, že to skutečně zabírá. Moc ji doporučuji. Též jsem si pořídila psychowalkman, tak doufám, že i ten mi pomůže zase mít znovu plnohodnotný život. Moc Vám všem přeji hodně úspěchů při léčbě s touto poruchou a věřte, že to všichni zvládnem, nejsem v tom sami. Nelly

Reagovatpoděkovatnahlásit

15. dubna 2010, 17:33:56

Dudu

Ahojj všichni, mám bušení srdce od 25 let, měsíc po příletu do stávky Ruzyňských dispečerů.již na videu z letadla je vidět jak mám popraskané žilky v očích.Nikdo s námi nemluvli, v letadle letušky absolutně zticha, kap.letadla neudával výšku ani jiné přivítání, nedali nám noviny, my se vraceli z Řecka a mě selhal odvoz pro nás a mé kolegy.nevěděla jsem jak se dostaneme z Prahy na sever čech, takže nervy ještě před nástupem do letadla a pak to sotatní.Přistáli jsme a rovnou nás zaparkovali mezi hasičské garáže, pamatuju si že někdo začal křičet že nám hoří motor.A přitom stačilo aby nám kapitán řekl že je stávka, že letadlo je v pořádku a potřebují nás jen někam uklidit aby ostatní mohli přistát.Ty nastartované hasičské vozy blikající všude kolem nás nic příjemného nebylo.Měsíc na to a na roční výročí umrtí mého dědečka na kterého jsem byla fixovaná mě poprvé odvezli se srdeční tachykardií.Je mi 36 a nezbavila jsem se toho.Co mi ale ted dělá další starosti je omdlívání ve spánku.Cítím jak se propadám a přestávám dýchat, zmobilizuje mi to těloa ajá vylítnu, může se to opakovat i několikrát , před ránem usnu uplně vyčerpaná a vstávám zničená Chytá mě tto nečekaně, vždy v noci nebo spíše mezi 23h - 3hod ranní a paradoxně v době kdy žádné starosti nemám.Při stresu se mi to nikdy nestalo..Neberu nic.Chtěli mi nasadit léky už v 25 na srdce,ale taky mi řekli že bych nemohla otěhotnět.Mám 22měs. dceru a druhá se narodí za měsíc. Ztotožňuji se s odpovědíPETRY V R. 2005. Léky nejsou řešení, když to není nemoc a je to psychyka, je potřeba najít důvod a zbavit se jej. To je jediná cesta ven. Problém je v tom, že člověk neví jak a je mi jasné že někd na to nepřijde do konce života.Můj tatínek má bušení taky od25let, zřejmě jsou to vrozené dispozice,bojím se aby to neměli mé dcery.Hledám někoho kdo nad tím zvýtězil. Budu vděčná za každou radu a pozitivní příběhy lidí , kteří to dokázaly. Já věřím že to jde a pokud ne vymítit tak určitě omeizt potíže na minimum. Jinak já i otec máme skoliozu patéře, již mě napadlo zda to také nemá souvislost.Všem přeji hodně zdraví !!!

Reagovatpoděkovatnahlásit

15. června 2010, 00:15:42

anonym

Dobry den, rada bych se sverila se svym problemem.. Dnes jsem poprve zacala premyslet o projevech deprese a to z duvodu dlouhodobeho pocitu snad zvaneho uzkost. Pro vysvetleni: nemohu videt zadny zaber tyrani: tyrani zvirat, chov domacich zvirat v nedustojnych podminkach, dokonce i pri prochazeni kolem masen priviram oci, opustenost, nezajem druhych, to a mnohe jine me sklicuje, ta beznadej a nemoznost pomoci, zbidaceni, nasili, utrapenost ve tvarich, bolest, pocit ze nekdo trpi, umira v bolestech prave ted, pohled na cloveka bez domova, na postizene dite, ..to a mnohe dalsi me casto rozbreci, nekdy staci jen myslenka.. Zacinam se stranit, nemam snad zadneho kamarada s kterym bych byla pravidelne v kontaktu.. Tedy krome rodiny. Posledni dobou planuji, ale zapominam realizovat.. Cestovala jsem a tak spousta lidi si zvykla, ze byvam pryc.. Nicmene i kdyz se s nekym dostanu do reci, je to rozhovor povrchovy, netrva dlouho.. Pusobim jako osoba, ktera ma na druhe ruce jine pratele {jestli rozumite}, i kdyz zadni nejsou. Zdam se vyrovnana, atraktivni, suverenni, ale nekde uvnitr citim, ze tomu tak bohuzel neni.. Pr jsem pocitila nadech breku a to z toho, ze se zde sveruji.. Jsou to prosim znaky deprese? Znate reseni? ps: snad nejlepe se citim v blizkosti sveho psa :} Je mi 27let

Reagovatpoděkovatnahlásit

6. září 2010, 01:17:06

lUKYNEK

http://agorafobieuzkostideprese.717.cz/

Reagovatpoděkovatnahlásit

27. září 2010, 20:04:55

ANNA1 poděkování

Přistěhovali jsme se do Karlových Varů. Nejdříve jsem se registrovala ve KV ale …. . Dlouho jsem vybírala kam půjdu- v nemocnici mi doporučili ambulanci, kde pracuje MUDr. Freml :-)) kvalitní empatický, vratil mou důvěru v lékaře. Skutečně dělá svou práci dobře. Nejenže mne objednal dost rychle ale i mi poskytnul delší čas, terapii mi připravil individuálně a ještě mi ochotně vysvětlil vše co jsem potřebovala... poučil mě o nemoci a jejím průběhu a co mam dělat atd. Jsem šťastná, že jsem si vybrala ordinaci MUDr. Fremla byl hned sympatický a intuice mě nezklamala. URČITĚ Doporučuji ho každému!!!

Reagovatpoděkovatnahlásit

9. dubna 2011, 16:21:09

Lucie1 poděkování

Pročetla jsem si pár článků a ulevilo se mi,že v tom nejsem sama.Šleně se totiž za své pocity ve vzahu strachu ze smrti stydím.Nejhorší je,že tyhlle myšlenky nejdou zastavit.K psychiatrovi jsem e doteď bála,ale když jste to dokázali vy tak já také.Jen doufám,že mi případné léky nepřitíží.Máte zkušenost s njakými dobrými?

Reagovatpoděkovatnahlásit

6. února 2012, 01:06:09

HIV

Dr. DR Olorun je jediný, kdo někdy můj HIV AIDS vyléčit pomocí hláskování jeho léčbu Zkoušel jsem skoro všechno, ale já could'nt najít žádné řešení, na vzdory své nemoci, která se stane se mnou, mám tendenci trávit příliš moc. Koupit léky na HIV a užívání drog, mnoho nemocnic, některé z nich však žádná úleva, až jednoho dne jsem jen surfování na internetu, když jsem narazil na skvělé místo! Michelle! Pravda, že ona byla diagnostikována s HIV déle než týden a byl uzdraven díky pomoci dobrého doktora těchto výkonných Healing, Někdy si říkám, proč jsem mu říkat otec Olorun. Vím, že je to z důvodu velikosti a dokonalosti. Práce, která byla provedena na příčinu toho všeho. Tak jsem rychle ho kontaktoval a zeptal se mě na pár otázek a řekl něco, co jsem nikdy zapomenout na všechny lidi, kteří s nimi spojit! Často se s ním zacházeli nebo ji během pouhých šesti hodin po tom vše, co vás zeptat na to, tak jsem překvapen pokaždé, když jsem od něj slyšel, tak jsem si jen být viděn v jeden den. které řekl, že budu uzdravena. Všechna síla mě opustil před spuštěním zpátky a budu se velmi silný a zdravý, nemoc zabila téměř celý svůj život, protože jsem tak, já jdu do nemocnice na závěrečnou zkoušku.onemocnění a doktor řekl, že jsem HIV. Jsem velmi překvapen a rád o udržení Dr. Olorun mi od staré části Afriky můžete odeslat e-mailem, Olorunoduduwaspiritualtemple@gmail.com ho. Nebo volejte ho. +2348165219949. Díky za udržování mě od HIV. Morgan Matilda.

Reagovatpoděkovatnahlásit

23. září 2013, 15:44:31

Ajinka

Ahojky všichni.Je mi 27 a panický stav úzkosti se mi poprvé objevil před 4.5 roky.Můj tehdy 16ti letý bratr zemřel na neoperovatelný nádor mozku.Den po pohřbu jsem jela s půl ročním synem autobusem k rodičům.Už v autobuse se mi udělalo zle,bolest na hrudi,pálení celého těla,nemohla jsem se nadechnout,strašně jsem se potila.Bylo mi tak zle,že jsem si v tom autobuse musela normálně sednout na zem vedle kočárku..Pamatuju si,že bylo narváno..Překonala jsem sama sebe,nakonec vystoupila,bála jsem se omdlít,co by bylo s mým synem?!Došla jsem k rodičům a tam jsem se totálně sesypala...přidal se strašný třes.Myslela jsem,že mám infarkt.Rodiče mi volali záchranku,ti mě odvezli,dr.mi píchnul oblbovák a poslali mě domů.Pak mi moje dr.napsala prášky na nervy a doporučila mi při potížích s dýcháním,dýchat do papírového sáčku.Pamatuju si jen,že jsem byla 2 týdny úplně mimo.Nepamatuju si vůbec nic,jen jsem do sebe ládovala prášky,protože mi po nich bylo líp a jen jsem to prospala.Mamča už se na mě nemohla dívat,protože jsem nebyla schopná ničeho,zavolala příteli,at si pro mě přijede a odveze mě k nám domů,že to možná dělá i to prostředí.Přítel mě se synem odvezl domů,jeden den mě nechal tak,ale druhý den mi vzal prášky,profackal mě a řekl mi,že pokud nepřestanu jíst ty prášky a konečně se nepostavím na nohy,tak odejde i se synem.Byla to taková rána,že mě to okamžitě postavilo na nohy.Utvořila jsem si na těch práškách totiž totální závislost,že když jsem je neměla,okamžitě jsem začla panikařit.Přítel mě hodně držel nad vodou!Přemluvil mě at jdu za psychiatrem.Jenže moje paní neuroložka mě poslala jen k psycholožce.Ta mi dávala takové kapky,vůbec jsem si k ní nevytvořila důvěru,že jsem to vzdala.Sem tam se objevil malinký záchvat dušnosti,ale nic,co by nešlo zvládnout..Pak přišla další rána...mamči objevili rakovinu..Před 3,5 lety zemřela.Bylo to strašné,nechápu,že jsem to tentokrát ustála bez zhroucení :( Narodil se nám druhý syn a já byla pořád zaměstnaná dětmi,takže jsem neměla čas kolabovat...Před týdnem to začlo...bezdůvodný pláč,nervozita.Už 5 dní se mi točí hlava,jsem slabá,nízký tlak,vnitřní třes...Za 2 týdny jsou Vánoce a já mám strach,že nám je zkazím :( Kéžby to odešlo,tak jak to přišlo !

Reagovatpoděkovatnahlásit

11. prosince 2013, 12:08:01

Ondra1 poděkování

znam znam znam...:) pocity infarktu, mrtvice, tekani, spatne dychani, motani hlavy, cukani svalu, spatna mluva, unava, pichani az krece v hlave... mam to uz tri roky,jeden rok jsem bral cipralex a musim rict,ze mi pomohl,ale i presto jsem ho vysadil..zacal jsem vic sportovat,zdrave jist atd..a vratilo se mi to v podobe jako nikdy jindy, i presto jsem se rozhodl, ze nebudu brat prasky a radsi si poradne zarvu a bojuji s tim..je to unavujici,na konci toho stavu vzdy zivam...pri tom stavu si rikam,ze vse je normalni a ma to tak byt

Reagovatpoděkovatnahlásit

2. července 2014, 20:42:12

David

Ahoj všem nemáte někdo zkušenost s lékem Prosulpin, nevíte zda pomáhá na úzkost? Díky Všem za rady.

Reagovatpoděkovatnahlásit

8. února 2015, 12:40:41

Ivisek1 poděkování

Ahoj, to co tady popisujete, tak mam něco podobného.Mám pocit, že už jsem se zblaznila.Začalo to, pískáním v uších, tlakem v hlavě, pak se přidalo zvraceni, nechuť k jidlu, a teď tak 4 dny strašná bolest na hrudi, nemůžu ani polknout.Cely den jen přežívam, neziju.Večer nemůžu ani spát, tak jsem uz na prascich na spani zavisla.To je snad jediná chvilka, kdy mi je dobře.Už se dostávám i do takovych stavů, ze už se bojim, že to nevydrzim a neco si udělám.U psych.jsem byla, ale nic mi nepomohlo.Dívám se na ostatní lidi a říkám si, jak to dělají, ze jsou tak v pohodě.Otravuji s tim rodinu, každý den, ale nikdo nevi, jak mi pomoct, ani ja ne.Nemůžu se ani dívat na tv, nebo se soustredit na pc, jak mi tepe v hlave.Uz jsem zkiusela magn, vapnik, b12 a nic, bojim se, že už to nezvladnu.

Reagovatpoděkovatnahlásit

3. srpna 2017, 21:01:26

tereza

Dobrý den už měsíc mám pocit že mi slabě bije srdce pálí mně na hrudi a je mi na zvracení když si venu neurol tak mi to přestane byla sem na ekg a v pořádku byla sem na gastru a v pořádku a pořád mi hřeje na hrudi a když sem byla naposledy na pohotovosti tak mi doktor dál oxzazepan a bylo mi lip

Reagovatpoděkovatnahlásit

8. října 2017, 16:07:40

Petr

Mám takové stavy že si myslím že mě čeká konec (začně to ťím že si myslím že mi blbne srdce, potom brněním prstu u ruky,vyskočí mi krevní tlak, začnu se klepat, mám pocit že mi horkem praskne hlava, mám extrémni hlad, chce se mi na WC, 3 u mě byla ZZS 2x jsem byl odvezen 1x na JIP 1x na normál pokoj. Je to strašné :( Ale my to zvládnem. Všem přeji aby se vse dalo opět do normalu.!

Reagovatpoděkovatnahlásit

27. listopadu 2017, 05:17:59

Hany

Zkusila bych doplnit l-tryptofan, mně to pomohlo.

Reagovatpoděkovatnahlásit

22. prosince 2017, 16:34:15

Natálie

Zdravím. V 1.ročníku hotelové školy jsem měla hrozné stresy ze spolužáků. Začalo mi brnění a křeče v končetinách. Paní doktorka z cévní mi zjistila poruchu sympatiku (ledové a propocené končetiny). Nyní se mi přidalo tuhnutí kolen, lícní kosti, nad očima a na spánku. Byla sem odeslána na neurologii na magn. rezonanci nic se neukázalo. Momentálně podstupuji léčbu magnetickou. Jedna praktická lékařka mi napsala že se může jednat o tetanii neuronní nebo psychosomatickou. Poslední dobou když sedím v autě a zastavíme, mám takový pocit úzkosti, začne mi být zle a v autě nevydržím, vždy vylezu a pocit zmizí. Také pociťuji úzkost mezi davem, nebo ve výtahu s více osobami. Není to tak časté ale děje se to. Máte nekdo s tím zkušenosti? Myslíte si že moje potíže co se týče tuhnutí vzniká psychikou? Děkuji za rady.

Reagovatpoděkovatnahlásit

7. února 2018, 13:48:35

2345
Přidat nový komentář

 Neradi počítáte? Přihlášení uživatelé nemusí.

 [ pravidla diskuse ]
Inzerce
loading...
Nové články emailem
Inzerce
banner_voucher_ordinace_3.jpg

Chcete zdravě spát? Stáhněte si voucher s 10% slevou na zdravotní matrace a polštáře Magniflex a využijte jej při nákupu v Showroom Magniflex, Šaldova 1, Praha-Karlín, nebo v síti certifikovaných obchodních partnerů Magniflex po celé ČR.
Anketa
Co uděláte, když onemocníte chřipkou nebo virózou?
Zatím hlasovalo 385 lidí.
Inzerce
Inzerce
Inzerce
Aktuální diskuse
  • Daniel (Bechtěrevova choroba) 18. února 2018, 17:15:38

    Jste také v Praze v CCBR ? jestil ano, prosím napište, právě jsem v 2 roce a jsem na PLACEBu… Diskutovat

  • Anonymní uživatelka (Otestujte se: Trpíte depresí?) 13. února 2018, 09:41:03

    Mimochodem, test mi vyšel na 7 bodů. Diskutovat

  • Petr (Rivotril) 15. února 2018, 21:06:15

    Zdravim Alenko, zhruba 14 dnu pred a 14 dnu po vysazeni Rivotrilu jsem spal jako miminko cca 8-9… Diskutovat

Inzerce
Tato stránka využívá cookies pro vaše lepší procházení webové stránky. Tím, že na stránkách setrváte, souhlasíte s jejich používáním. Více zjistíte zde.