Ahojdy,
Asi také trpim panickou uzkosti.... Zacinam o tom vazne uvazovat. Dnes jsem mi bylo opet "blbe."
Trva to uz, tak nejak, od brezna. Ohodnotila bych se, že funguji na 30 procent. Mam vsechny priznaky ktere jsem vycetla + jeste nejake navic. 'Dnes, když mě to z niceho nic opet prepadlo, jsem si dokonce poprve napsala poznamku: Bolest na prsou, kolem klíčních kostí, mžitky před očima, zpotila jsem se po celém těle, hlavne pravé chodidlo.
To jsem si napsala proto, protože když mi je relativne dobre a ličím své neprijemne stavy nekde u doktora, doktorky, tak je nedokázi popsat. Uz jsem takova, ziji pritomnosti.
Ano, je to pravda, i dnes se mi to prihodilo na miste, z kterého se neda uteci. Byla jsem sama v obchode, bez moznosti vystridani kolegyni, bez moznosti zamknout a odejit...
To same mívám kdyz musim byt sama se svým ditetem (5 let, ještě mám príma syna 22 let, ale uz nebydli s nami). Desí me predstava co by se stalo, kdybych pred nim zkolabovala a vydesila ho, nemumí ani ještě vytočit tel. číslo....... Jak se to vsude pise, desim se, co by kdyby....proto uz nechci letet sama na dovolenou s ditetem, vlastne bych nerada zkazila dovolenou ani mému mužovi, desím se Vánoc a nákupu s ním spojených. Už jsem v jedné světlé chvilce nakoupila pod stromeček holčičce tašku do školy atd., nechci aby na to byl můj muž sám kdyby...... Někdy s vypětím sil připravuji na druhý den věci do školky, myji nádobí, vše pouklízím před spaním... nutím mého muže aby i on neodkládal některé své povinnosti až na ráno, co kdyby se něco stalo??!! ( myslím tím se mnou, aby potom stihnul školku a všechny své povinnosti).
Mám to ale trochu komplikovane. Vloni v červnu mi odoperovali štítnou žlázu. Na endokrinologii jsem prý OK a dál se se mnou o mých stavech doktorka už dvakrát odmítla bavit. Prý si to všechno moc beru, moc se sleduju, at jsem rada, ze vsechno dopadlo tak jak to je...Další kontrola mě čeká až v únoru. Mám si prý najít psychologa. Zkoušela jsem si i ubrat hormon štítné žlázy do doby, co jsem se cítila relativne OK....nepomohlo... radeji opet beru doporucené davkovani, ale nektere priznaky vypadaji jako z predavkovani.Tlaky na mozku, padaji mi nyni vice vlasy, sucha kuze, uzkostné stavy...Zkousela jsem se preobjednat jinam, ale nikde neberou nove pacienty, mám být ráda, že jsem tam kde jsem....
Pred operaci jsem byla fakt v "poho" Ty hrozne stavy zacaly az letos na jare. Jeste me zlovb krk. Zlobil měl i před operací a já to přičítala tomu, že mi ve štítné žláze roste "uzel" a po operaci vše zmizí. Vázne mi jidlo v krku, tlaci me ohryzek, vypada to, jako kdyz skrti rolak a kdyz se predklonim, tak mi tepe v krku a citim, jako bych mela na krku zavazi. Mluveni me strasne vycerpava, ohryzek skrti, svira....
V Motole mi rekli, ze mam hlasivky v poradku, nekourim a tak neni predpoklad, ze bych mohla mit rakovinu. Vysetreni by pry bylo slozite a pod narkozou.
Nedavno jsem byla na rentgenu jicnu. Nic se tam nepotvrdilo. Prakticka doktorka mi nechala udelat nejake rozbory krve a jinak jsem zadna vysetreni nepodstoupila a neumim si o zadna jina požádat a sama prakticka lekarka mi rekla take abych si nasla psychologa, ze me nemuze stale posilat na vysetreni (jsem jich snad tolik zatim nemela???) Ani nevim o jaká vyšetření bych zadat mela??? Byla jsem na mamografu a pravidelne gynekologic. prohlídce.
Jo, ještě jste mi v uvodnim clanku pripomneli (uz nevim čím), že když musím jít po ulici, tak si predstavuji, že jdu lesem a brodim se listím.... na to jsem přišla včera, pomohlo mi to. Ale jen jsem dorazila domů s holčičkou ze školky, tak mě přepadla neuvěřitelná zimnice. To se mi stalo poprvé.
Jo, ještě v létě mi pomáhalo, že jsem vzala kolo a jela se projet, nebo rotoped, těšila jsem se na večer, až si naliju sklenku vína, mé oblíbené rychloprocházky už ani nápad, točí se mi hlava a cítím se dezorientovaná, Chci říct, že už postupně nemám žádný únik, bojím se cokoliv. podniknout....
Chci si užívat své děťátko a obyčejný život. Jsem celkem skromný člověk a spokojím se s málem. Mám vše, co potřebuji ke spokojenému životu. Jen kdyby na mě nepřicházely skoro každodenně ty děsně vyčerpávající stavy.
Na únor jsem objednaná na neurologii, kontorola na endokrinologii (ale tam to bude o ničem). Měla bych ještě podstoupit nějaké vyšetření???? Jestli to je ale panicka ataka, nechci brát zádné preparáty, neberu ani antikoncepci a ted musím brát hormon stítné zlázy a to jsem odpůrce prášků.... to mi staci. Jak se z toho dostat???
Kdysi jsem trpěla depresemi, ale dostala jsem se z toho sama tím, že jsem se začala učit německy, chodit do fitka a vytáhlo mě z toho kolo. Nyní to nějak nejde, nemám energii a když jdu např. na brusle, je mi potom hůř.....
JaKas, 43 roků.
Přidat nový komentář