Inzerce

PANICKÁ PORUCHA

AHOJ JE MI 30 LET A RÁD BYCH SI POSÍLAL S NĚKÝM NĚJAKÉ SMS OHLEDNĚ VŠECH TĚCH POCITŮ A LÉČBOU A TAK DÁLE......TRPÍM TÍM UŽ PŘEZ ROK ALE NEVĚDĚL JSEM CO TO VŮBEC JE A MYSLEL JSEM ŽE POMALU BLÁZNÍM A NIKOMU JSEM NIC NEŘÍKAL.....TED BERU MĚSÍC PAROXETIN A JE MI MNOHEM LÍP....TAK UVIDÍM JAK TO BUDE DÁL.....CJCI BEJT ZASE NORMÁLNÍ....všechny vztahy se všema mám divný...jakoby z mé strany falešný...ač mě maj ostatní rádi moc tomu nevěřím a někdy ani sám sobě.....ale jak říkám,začíná se to zlepšovat a jsem spokojenější......jinak jsem Gay a taky duchovně založenej....což doporučuju všem...knihy od Osha a jinych.....

Inzerce
Odpovědi
ERR1 poděkování

ČUS,,....d_e_t_a_i_l@SEZNAM.CZ NAPIŠ.........VAŠEK 30LET

Reagovatpoděkovatnahlásit

1. března 2007, 17:21:20

Tom2 poděkování

Je mi 20 let a ataku jsem měl asi před 2 měsíci,seděl jsem prostě u počítače a najednou jak kdyby mě někdo chytl zezadu za hlavu,začal jsem se třást a začala se mi strašně motat hlava,prudce se mi zrychlil tep,měl jsem strach,že mám infarkt nebo co,tak jsem si zavolal sanitku,dojeli během 5 minut když jsem jim popsal co mi je,změřili mi tlak - měl jsem 170/120,proto mě odvezli na pohotovost,kde mi ovšem bylo dobře,prostě to doma přišlo z ničeho nic a jak to přišlo tak to i odešlo.Na pohotovosti mě udělali rozbory krve a řekli mě,že je vše v pořádku..říkal jsem si,bože snad nejsem blázen!!!Jen jsem ale dojel z pohotovosti domů,opět se to vrátilo a to v mnohem silnější formě,bylo mě hrozně na zvracení a hlava se mi motala,jakobych vypil 10 piv!!Rozhodl jsem se jit k doktorce,ta mě poslala na infekční a tam mi udělali rozbory na klíště a různy nemoci...vše v pořádku,udělali mě různý rentgeny a vše naprosto v pohodě...musím podotknout,že se mi ataka vrátili asi 5x a to vždy,když byli rodiče pryč a já byl doma sám..můj stav se zhoršil a začal jsem mít teploty - né vysoký,max. 37,5°C,proto mě hospitalizovali na infekčním,kde jsem ležel týden a přes různý neurologický vyšetření a CT mě nakonec poslali k psychologovi,kterej naznal že mám panickou ataku,a i ta může zvýšit teplotu,já si myslel,že teplota se psychikou zvýšit nedá a ono ejhle...už 2 týdny beru Remood,je to nový lék a je hodně šetrný,musí se ale brát min. půl roku a vyplavuje prý hormon štěstí,no a když ta ataka příjde tak mám Neurol,který mě zazdí tak,že jdu okamžitě spát...víte,neříkám že je deprese v pohodě,ale nejhorší u té ataky je to,že se vlastně bojíte ničeho,nebo spíš další tý ataky,snažím se na to nemyslet,chopdím s kámošema na pivo a na pařby a dá se říct,že už mě ataka nezastihla víc jak 3 týdny...je to hrozná věc,ale pokaždý když to přjde tak si vzpomněte na ty yšetření a že vám řekli,že je to všechno v pořádku a uleví se vám,já tvrdím to,že je lepší nasranost,než beznaděj,takže pokud to příjde,naštvěte se a jdete se třeba projet na kole...každopádně je fajn,pokud vám psychiatr napíše nějakej dlouhodobej lék,protože neurol a lexaurin je jen na to,když ta ataka příjde,nedá se to brát furt,je to droga!!

Reagovatpoděkovatnahlásit

10. července 2007, 20:03:36

radul1 poděkování

ahoj, mně je třicet tři let a trpím panickou poruchou od svých 16let, znám přesně to , co popisuješ, taky jsem si jednou nechala zavolat záchranku, někdy mám dva roky, který jsou pekelný, nedá se to vydržet, ataky každý den, někdy i víckrát za den. byl pro mě problém vyjít vůbec z bytu, snažila jsem se to překonávat, musela jsem, chodila jsem do školy a pak do práce, jindy je to trochu lepší. prášky žádné neberu, nějaký čas jsem brala defobin, ale pomáhal jen trochu. asi v pětadvaceti jsem si musela pořídit auto, protože jsem nebyla schopná dojet někam - do neznáma mhd, potřebovala jsem mít pocit, že se mám kdyžtak kam schovat, prostě jsem měla strach, že to zase přijde. teď jsem nejšťastnějsí člověk na světě, moc si toho vážím, neměla jsem už ataku rok a už jezdím i mhd a nemyslím na to. asi se mi to zase vrátí, ale už přece jen vím, jak to trochu překonat. věř tomu, že bude líp, alespoň si toho vážíme, co ostatní berou jako samozřejmost, i když bych se bez toho samozřejmě radši obešla.

Reagovatpoděkovatnahlásit

14. listopadu 2007, 18:47:28

Ivka5 poděkování

Ahoj všichni, ve zkratce - panickou ataku mi spustila jedna konkrétní situace (nevěděla jsem co to je a volala se i záchranka, klasika=) Prostě mě to vyděsilo. Občas se mi to vrací, když vím, že mám někam cestovat, strach z nemoci, a další nesmyslné podněty, jak to asi všichni znáte. CO MI POMÁHÁ - Nejjednodušší a zároveň nejsložitější je situacím, které ve vás vyvolávají panické stavy čelit. Bála jsem se někam jet, tak jsem tam jela a hle, nic se nestalo=). Vždy to ale není tak, uvědomila jsem si ovšem, že utéct nebo se schovat můžu vždycky. To ale nepomáhá, naopak. Podkopáváte si tím sebevědomí, je nutné si ho zvyšovat tím, že do svého strachu skočíte po hlavě. Děkuju všem, kdo přispívají na toto fórum. Pomáháme si navzájem.

Reagovatpoděkovatnahlásit

25. března 2015, 13:31:59

mirka

Ahoj,nevím zda se jedná o ataku,či deprese,ale asi tak před pěti lety jsem začala mít ze všeho strach...létání,rychlá jízda...atd...postupně jsem začala mít strach i z nemoci a smrti...a najednou se mi z ničeho nic udělá špatně,buší mi srdce,těžce se mi dýchá,někdy i brní končetiny,mám pocit,že mám infarkt...nikomu,kdo je vedle mě nic neřeknu aby si nemyslel,že jsem blázen,ale už se mi stalo i,že se mi udělalo takto zle na čtyřsedačce na lyžování,že jsem z té bezmoci chtěla vyskočit,i přes to,že jsem si uvědomovala,že se můžu zabít...objevuje se to tak jednou měsíčně,a je to hnus..

Reagovatpoděkovatnahlásit

31. března 2016, 23:39:03

Jean

nejspíš je to chlamydie, dej se vyšetřit !

Reagovatpoděkovatnahlásit

1. dubna 2016, 06:24:26

Markéta1 poděkování

To samé se stalo i mě asi před rokem a půl.Hrozně mě mlátilo srdce,potila jsem se a bylo mi zle.Šla jsem k doktorovi na prohlídku a všechno mu řekla. Dělali mě ekg,a měla jsem zrychlený srdeční tep,Tak mě doktor poslal na ultrazvuk srdce,ale tam mě nic nenašli.Doktor si musel myslet že jsem blázen,že si vymýšlím,tak mě tam radši poslal, i když řekl,že si myslí,že mi nic není.Jsou to hrozné pocity,jako bych umírala

Reagovatpoděkovatnahlásit

21. března 2014, 10:50:53

JANA

PANIKA

Reagovatpoděkovatnahlásit

14. prosince 2007, 09:12:03

markéta1 poděkování

jak tu to čtu tak to asi bude to co mě přes půl roku trápí :/ byla jsem na všech vyšetření a vše mám v pořádku :/ začalo to tím že se mi v práci udělalo tak špatně že jsem myslela že mám infakt odvezla mě sanita ale zjistili že mám vše v pořádku po kolapsu mi bylo týden hreozně strašně se mi točila hlava . Pak jsem musela nastoupit do práce .. stavy se vrátily bušení srdce, pocení, motání hlavy, sucho v ústech bolest na hrudi je to hrozný hrozně mi to omezilo normální život do práce jezdit musim a je mi pořád špatně .. autobus a metro mi zničeho nic začlo hrozně vadit to samé i nákupy :( bojím se někam chodit sama ..ještě jsem s tím u psychiatra nebyla .\,mám ho navštívit , bojím se začít brát prášky na nervy :/

Reagovatpoděkovatnahlásit

18. ledna 2014, 21:39:33

radek1 poděkování

Ahoj, je mi 26let,jsem gay a trpím panickou poruchou od svých 10let.Dříve jsem vůbec netušil,co se se mnou děje.Vím přesně,co znamenají ty stavy,které popisujete.Skončil jsem v péči kardiologa,protože jsem si myslel,že ty náhlé stavy bušení srdce znamenají něco vážného,ale nic mi nenašli,ani na ECHO,jen zvýšený tlak.Jenže ten mám vždycky zvýšený,když jsem u lékaře,takže syndrom bílého pláště. Nejhorší pro mě je někdy překonat ty stavy,kdy je člověk v davu,nebo stojí někde ve frontě.Někdy je to v pohodě,ale někdy zažívám opravdu nepříjemné situace,hlavně mám na sebe zlost,že "to" zase přišlo,otázky typu "proč zrovna já",nejvíce se u mě projevuje motání hlavy,slabost v dolních končetinách,pocity nereálnosti okolí a tak.Za chvíli to přejde,potom několik dní třeba nic a pak zase.Nejhorší je,že okolí nic netuší,myslí si,že si vymýšlím,občas člověk má chuť se někomu svěřit.Jednou mi doktorka předepsala oxazepam,ale příliš jsem ho nebral. Vůbec jsem netušil,že tolik nás touto poruchou trpí.Ostatní si třeba myslí,že Vás nic netrápí,ale opak je pravdou.Na první pohled se toto nepozná.Jenže člověk musí jezdit do práce,jezdit metrem,chodit na nákupy,stát ve frontách,chodit k holiči když nemáte známého a tak dále.Chtěl bych,aby to přešlo,ale nevím mnohdy,jak dále.Protože člověk mimo tento problém musí řešit další osobní věci,jako třeba práci,studium a má své povinnosti.Jsem rád,že existují takové blogy či diskuze,protože jsem donedávna vůbec netušil,kolik nás touto poruchou trpí a kolik z nás se ptá,jaká je vlastně příčina.Protože věřím,že mnoho z nás,ať už trpí jakoukoli formou této poruchy,tak nám dost znepříjemňuje život.

Reagovatpoděkovatnahlásit

5. května 2008, 01:25:41

Lupoo3 poděkování

Ahoj Radku, ja jsem taky gay a ma tyhle problemy uz cca 2 roky, jsem uz z toho taky totalne vystresovany,nekdy je dobre nekdy blbe, treba dneska jsem musel nakoupit a tak jsem zkusil zajit do obchodaku, no nakup byl polovicni, jelikoz po 10 min, tam jsem se mi zacala motat hlava, zacalo mi byt jako by na zvraceni a cekal jsem kdy tam sebou seknu.Prezil jsem to jen tak tak a nakup cital asi 4 polozky, vice jsem nestihnul:-)) no fakt hruza.PAk jsem dosel domu a mam snad zavrate uz i doma i kdyz sedim u PC.MA to taky nekdo?Dostal jsem od doktora citalec a buspiron, ale po dvou dnech uzivani jsem z nich zkolaboval a mel jsem pocit, ze je po me, tak jsem se vybodl na leky a i psychiatra a snazim se toho zbavit sam, coz nevim jestli pujde.Co myslis?pomahaji ti ty prasky?ja po tom kolapsu uz mam strach jako blazen....

Reagovatpoděkovatnahlásit

23. května 2008, 20:48:23

radek1 poděkování

Ahojky Lupoo, díky za reakci,kterou jsi napsal,dlouho jsem zde nebyl na stránkách a tak nevím,zda si ještě napíšeme.To,co popisuješ,taky dobře znám.Ale já v současnosti žádné léky neužívám,jen je mám "při sobě" jako pojistku,kdyby to na mě přišlo,jestli mi rozumíš.Ale nakonec si je nevezmu.Je to určitě nepříjemné,co se Ti přihodilo v tom obchoďáku,to znám taky.Pokud člověk nežije na venkově,velkým davům lidí se neubrání.Já sám například dojíždím denně osobákem do Prahy do práce a mohu Ti říci,že v těch natřískaných vlacích je to mnohdy velmi těžké.Vždycky si člověk říká,že je to v pohodě,že to zvládneš,ale někdy to přijde úplně znenadání.Každý z nás máme svoje problémy a potíže.Ale štve mě,že člověk musí řešit jiné problémy k tomu,osobní,finanční,pracov ní,řeší bydlení,protože ho nemá,v rodině jsou problémy,trápí ho osamělost a K TOMU VŠEMU SE JEŠTĚ MUSÍ ZABÝVAT TĚMITO NEPŘÍJEMNÝMI POCITY A STAVY.Připadá mi to nespravedlivé,alespoň z tohoto pohledu.Měj se hezky.DRŽÍM TI PALCE,ABY JSI TO ZVLÁDL,abychom my všichni,co nás to trápí,krůček po krůčku,se z toho dostali.Ahoj.

Reagovatpoděkovatnahlásit

2. července 2008, 21:46:57

Jess

Ahoj, to samé jsem udělala i já, šla jsem k lékaři, protože jsem si myslela, že dostávám infarkt, nebo mám něco se srdcem, neboť mi v určitých okamžicích bije tak silně, že to vidím i pohledem...jako kdyby se chtělo prodrat ven...je to hrozný. Někdy mám pocit, že bych nejraději už zemřela... byla by to určitě úleva... Nevím, co s tím, má na to někdo nějaký zaručený typ? Prášky nechci... V práci jsem kolikrát skor celý den mimo...nedá se to...snažím se... jessicamade@centrum.cz

Reagovatpoděkovatnahlásit

6. června 2013, 15:54:28

1 poděkování

Nevím, co vám všem k tomu říct. Máme tuto poruchu v rodině a nebylo lehké si to přiznat. Myslela jsem, že jsem dost silná na to, abych to zvládla sama nebo s podporou mé rodiny. Ale tato nemoc je nevyzpytatelná, vždy vám všechno vrátí ve zlém, snad i dvakrát tak hůře, než byste očekávali. Nečekala bych už na to, až se z toho dostanu sama, ale vyhledala bych co nejdříve pomoc. Dopadla jsem totiž tak, že jsem se ocitla v psychiatrické léčebně, a to se dalo celkem očekávat, protože jsem byla fyzicky vyčerpaná, několik dnů jsem nejedla, nepila, nespala.... Úzkost jednou přišla a už nechtěla odejít. Bojovala jsem s ní statečně a měla jsem kolem sebe lidi, pro které stálo za to bojovat - manžela a tříletou dceru. Pobyt v léčebně jsem sama sobě odpustila, vztah s manželem se upevnil, miluju ho za všechno, čím si se mnou prošel. Děsím se jen, že má dcera bude mít tuto nemoc po mě. Mám ji moc ráda a chci pro ni to nejlepší. Tři roky se léčím, jsem v pohodě, chodím do práce, nikdo o mé nemoci neví. Dokonce jsem usoudila, že mi byla přínosem,musela jsem si tím vším projít proto, abych byla ŠŤASTNÁ. Musela jsem se odrazit ode dna, abych pochopila, kde je mé místo.

Reagovatpoděkovatnahlásit

30. června 2008, 23:31:12

iva

Náhodnou četbou článku o této problematice jsem usoudila,že mám určité syndromy této nemoci či poruchy.Nejsem na tom asi zas tak špatně,jako ostatní,kteří tu píší. Tyto stavy,které popisujete mě přepadají,když jsem doma sama.Myslela jsem si,že to patří k ženským potížím mého věku,tudíž přechod.Jenže vše je vpořádku a stavy pocení,bušení srdce,bolesti pod lopatkou a brnění rukou mě dostaly do nemocnice na interní odd. a to ne poprvé.Vždy zjistili,že jsem vpořádku a nic mi nechybí. Usoudilo se většinou,že je to od páteře,ale od páteře se člověk nechvěje úzkostnými představami až panikou. Budu ráda,když mi někdo odpoví,jak v těchto případech postupovat a kde případně vyhledat odborníka na tuto poruchu.Děkuji a držím všem palce ať je tato nemoc,co nejdříve opustí.

Reagovatpoděkovatnahlásit

8. července 2008, 11:00:13

Irena

Jsem zhruba ve stejném věku jako Vy a trpím touto poruchou asi 4 roky. Tak jako píší všichni tady, to přišlo znenadání, bušení srdce, závratě, špatné dýchání, tlak na hrudi, brnění rukou. Skončila jsem na interně, vše bylo v pořádku, po kapačce všechno ustoupilo, pak se to během 10 dní opakovalo všechno ještě 4x. Na interně už na mě byli hnusní.Nakonec jsem za týden zhubla 7 kilo. Pak se mi udělalo špatně rovnou v čekárně mé praktické dokrotky, ta mi píchla lexaurin a když to zabralo, tak mi řekla, že jsem jasná. Napsala mi Cipralex, beru ho už přes 3 roky a jsem naprosto v pohodě. Trvalo ale skoro rok, než se to srovnalo. Nosím stále u sebe lexaurin a když mě něco rozhodí, tak si ho klidně loupnu. Cipralex patří do skupiny lehkých antidepresiv a ze začátku mi strašně vadilo, že mám otupělé emoce. S postupem času jsem si na to zvykla a naopak mi to vyhovuje. Nemám výkyvy nálad, nemám přemrštěný strach o nikoho a o nic, ovšem ani neoplývám přemrštěnou radostí. Prostě žiji!!Cipralex doporučuji všem, kteří ho budou snášet. Držím všem palce, ať se z toho dostanete tak jako já.

Reagovatpoděkovatnahlásit

13. května 2010, 20:35:33

babule

ahoj všem vím přesně co všichni prožíváte, já to mám již 5 let a začalo to z ničeho nic, jenom toho na naší rodinu bylo dost.V té době jsme se stěhovali , prostě starosti.Kdyby nebylo mé kamarádky, která se s panikou léčí již několik let tak bych vůbec nevěděl o co jde.Od lékaře jsem dostal seropram , ale než zabral tak to bylo jěště horší.Užíval jsem ho rok a pak pomalu vysadil a asi to byla chyba. chvíli byl pokoj , ale pak to začalo nanovo a mnohem hůř.tlaky do hlavy, pocit sevření vzadu na krční páíteři, stoupající krevní tlak, bušení srdce, špatně od žaludku, nevonost, průjem, nechut k jídlu, hubnutí, strašná únava a vbyčerpání. nejhorší jsou pocity pálení na hrudi, pálení na ramenou pocení a brnění končetin.Několikrát jsem se nechal odvézt s podezřením na infarkt do nemocnice.vyšetření negativní.nejhorší na tom je, že na to neustále myslím, kdy se to dostaví znovu a tak žiju pořád ve strachu kdy to přijde a je to strašné.ted znovu najíždím na seropram, ale zatím to vůbec nezabírá naopak je mi mnohem hůř.Můžete mi prosím někdo odepsta zda taky trpíte nevolností, hubnutím a nucením na stolici? Nejhorší je, že kdo to nezažil tak neuvěří.Přeji všem at se toho zbavíme protože je to hrůza.

Reagovatpoděkovatnahlásit

14. září 2008, 20:21:04

Hanka1 poděkování

Ahoj, trpím panickou poruchou už pátým rokem......................... ........je-li tu někdo, kdo má chuť to rozebrat, ozvěte se, budu ráda.Hanka 26 let

Reagovatpoděkovatnahlásit

9. října 2008, 18:00:52

babule

Ahoj Hanko budu rád když to se mnou rozebereš, jsou to hrozné stavy, celý den je člověk v napětí, kdy to zase přijde, píchá mě ve spáncích mám už i zvýšený krevní tlak ráno se vůbec nemůžu dát dohromady snažím se proti tomu bojovat ale moc mi to nejde

Reagovatpoděkovatnahlásit

17. října 2008, 22:04:34

pavla

jsem z Prahy a poprvé jsem to měla před týdnem prosím udělejme nějakou skupinu kde se budeme scházet a povídat si o tom, dostala jsem na to prášky ale po třech dnech co je beru je mi snad ještě hůř...777786886

Reagovatpoděkovatnahlásit

31. října 2012, 09:00:07

panicka porucha

zdravim, niekde na fore som cital ze mame podobny problem....ak vam to nebude vadit, mozem par otazociek? matomx@azet.sk

Reagovatpoděkovatnahlásit

22. května 2013, 21:16:04

JOZEF

AHOJ JE MI 28 LET A TRPIM STOU HRUZOU UZ SKORO TRI ROKY BIDLIM V IRSKU A BOJUJU STIM KAZDY DEN NEKDI SI MISLIM ZE UZ SEM STOHO VENKU ALE ONO TO NEPUSTI PRIDE TO ZNICEHO NIC JE TO ZIVOT KTERI SI CLOVJEK NEZASLOUZI BBERU TABLETKY KTERY MI PREDEPSAL PSICHYJATOR TRVALO TO ROK A PUL NEZ MI PRISLI NA NEJAKY TABLETKY KTERY MI POMUZOU . JE TO TROSKU LEPSI ALE FURT CITIM TEN NEPRIJEMNEJ POCIT .MAM TREBA POCIT ZE ME NEKDO SLEDUJE NEBO ZE NEKOMU FUT VADIM NEBO NEMUZU DO SPOLECNOSTI MAM CHUT NEKOHO NAPADNOUT NEBO MI TREBA VSECHNO VADI NAPRIKLAD MOJE VLASTNI TRI DETI KDIS SI NA VSECHNO SPOMENU CITIM SE JOKO BLAZEN .NO DOUFAM ZE TO VSECHNO PREJDE , V TETO NEMOCI JE NEJLEPSI KDIS CLOIVJEK JE OSAMOCENY A MA SVUJ VLASTNI KLIDEK,JINAC VSEM PREJU HODNE STESTI S [POZDRAVEM JOZEF.

Reagovatpoděkovatnahlásit

17. března 2009, 04:50:35

T

Zdravim.. Pro vsechny kteri ztraci nadeji jako ja drive.. Je mi dvacet tri a drive jsem trpel panickou poruchou a depresemi.. nekolikrat jsem se pokusil o sebevrazdu a hodne dlouho trvalo nez se muj stav zacal zlepsovat.. lecil jsem to intenzivne necelej rok a vyhybal jsem se mistum kde se mi udelalo zle.. dnes jsou to dva a pul roku po nemoci a musim rict ze uplne sto procentne v poradku nejsem ale ziju uz naprosto normalni zivot.. obcas je mi blbe.. ale komu ne? dostal jsem se z toho a vy se taky dostanete.. ! hodne zdaru preju

Reagovatpoděkovatnahlásit

3. května 2009, 22:09:04

michal

ahi,je mi 31,mám tuto poruchu už asi 8let,ale dá se říct ,že podle toho jak to bývalo žádně problémy již nejsou,Přes dva roky jsem nebyl schopen chodit do práce,průběh jsem měl dost silný,jako hodně tady z vás,4-6 a taků denně,Tohle všichni znáte,nemá cenu abych to tu opakoval.Hlavně chci napsat věci které mi pomohli.V první řadě to byl pravidělný sport,plavání,odstranilo mi nadměrné psychické ůnavy a bolesti na hrudi z ůzkosti.Do dnes stále sportuji,mé tělo se pak lépe vyrovnává s těmi tělesnýmy projevy.Dále relaxační jednoduché techniky,na to nedám dopustit,to je opravdu pecka jak vás to změní,stačí v sedě pomalu dýchat ,zaplnit celé plíce a při výdechu cítit uvolnění svalů,třeba i zadržet dech,a nebo v leže ,říká se tomu dechová vlana.Toto když mám natrénováno a příde to na mě v autobuse začnu pomalu a dlouze dýchat,hlavně abych při výdechu cítil uvolnění svalů jak jsem psal,toje asi nejdůležitějšía je to pryč.A za třetí,mi velmi pomhla četba a studování různých naučných knih,to mi zlapšilo soustředěnost a udržuje mysl hbytou.Tak jo,nejhorší je asi to nechat být a nic s tím nedělat,měl jsem opravdu roky kdy jsem hodně často brečel s toho jak je mi stále zle, a můj otec si myslel ,že to jen filmuju ,protože se mi nechce dělat,a to jindy normálně nebrečím.mějte se fajn michal

Reagovatpoděkovatnahlásit

20. května 2009, 09:18:12

Lenka

Zdravim vsechny, je mi 24 a PP trpim od 12 a lecim se s ni 8 let. Vyzkousela jsem ruzne prasky, ted beru Olwexya 75 a na ataky Xanax 0,25.Ze zacatku se zdalo, ze mi ty prasky zabiraji, ale po pul roce bylo zase vse pristarem, denne nebo kazdy druhy den se ataky objevuji, vzdy mam strach, ze umru, ze mam infarkt nebo ze se udusim a nekdy mam pocit, ze uz je ze me blazen, uz asi milionkrat jsem ci chtela zavolat zachranku, ale ani jednou jsem to neudelala, protoze jsem vedela o co jde, ale i tak mam pokazde sileny strach. Mam oporu u pritele, ale i pro nej je to nekdy tezke a obcas ty ataky nezvlada, bo vidi, ze jsem v pohode a pritom jako nejsem. Chodim 4 roky na ruzne terapie a zatim zadny pozitivni vysledek. Uz jsem z toho unavena a vycerpana. Chceme dite a tak se bojim co bude v tehotenstvi...Uz nevim jak dal.....:-(

Reagovatpoděkovatnahlásit

8. srpna 2009, 01:19:19

bětka2 poděkování

NA UZKOST A PANICKE ATAKY PRY TEMER STOPROCENTNE ZABIRA A TRVALE LECI lINDENOVA METODA! LEKY NERESI PRICINU. PODSTATA TECHTO STAVU JE VE STRUKTURE MOZKU ZVANE AMYGDALA. JSTE TRVALE NALADENI NA VYSSI UZKOSTNE ROVINE. je az neuveritelne, jaky maly krucek staci k uzdraveni. psychiatri nas klamou a nebo nic nevi.TENTO CLOVEK-CHARLES LINDEN, SI TIM PROSEL, KDYZ UZ NIC NEPOMAHALO,SAM PRISEL NA METODU,KTERA HO Z TOHO DOSTALA.NYNI JE UZ 12 LET BEZ POTIZI A POMAHA LIDEM S UZKOSTMI Z CELEHO SVETA. SPOLUPRACUJE S PSYCHOLOGY A PSYCHIATRY. DIVIM SE, ZE TO K NAM JESTE NEDORAZILO!! http://www.youtube.com/watch?v=kUCPVx3hieg

Reagovatpoděkovatnahlásit

11. května 2010, 00:30:09

Berenika

Prosím o radu... Já beru, 4roky ATD, poslední rok Wellbutrin 300mg denně, do toho občas Lexaurin 3mg, zaberou mi až dvě taplety, teď jsem dostala rivotril, účinek necítím. Chci z těchto léků pryč, zapomínám slova, zkoušky jsou ktastrofa,.. Nemůžu se koncentrovat na učení. Do toho ale stále stresová situace, neskutečné problémy doma, s partnerem, celkem 25zkoušek... a už fakt nevím, jak dál... Mám pocit, že nezabírají AD, když je nejhůř, musím si vzít lexaurin... Jsem teď v psychické sitauci takové, že denně brečím. Problémy hromadně začaly nějak před 14 dny, mám pocit, že AD nezabírají, nevím, co dělat. Prosím všechny o radu... rumova.pralinka@klikni.cz

Reagovatpoděkovatnahlásit

28. ledna 2012, 23:56:32

Irena1 poděkování

Ahoj, jmenuji se Irena a je mi 17 let. Panickou poruchu mi zjistili pred rokem..Je to hrozný pro mě, protože nemůžu na diskotéky a ani někam kde je moc lidí což jsem dřív úplně milovala, prasky uz neberu. Mám strach že už se toho nezbavím ..Jsem z toho špatná ...Protože občas na mě přijdou chvíle kdy mám strach že umřu a nebo že se zblázním ...Opravdu to není nic hezkého a hlavně lidé v mém okolí když s nima jsem někde na výletě apod. to vůbec nechápou. A když se mi takhle udělá špatně tak mě mamka jen seřve ...

Reagovatpoděkovatnahlásit

9. července 2013, 17:35:21

Radka

Ahoj.Jmenuji se Radka a je mi 35 let.Mám panickou ataku asi 6 let.A jsou to šílené stavy.Chtěla bych se jen zeptat jak řešíte tu šílenou únavu a ospalost.

Reagovatpoděkovatnahlásit

7. února 2014, 17:36:32

Ivana3 poděkování

Ahoj Radko, mám mnoholetou zkušenost s Pporuchou, jsem s ní na 1.ID, ALE: normálně pracuji, sportuji, starám se o vnučku, keramičím...s únavou opatrně, učila bych se navnímávat své fyzické tělo vícekrát za den a podle toho upravovat program.Jde to a půjde to......je to JEN o tom, změnit ten kolotoč.....stanovit si prioritu-a přes tu vlak NEJEDE. ANI vlastní dítě ne-zkrátka: když nebudete OK Vy, stejně nic nezmůžete v péči o dítě v tu chvíli.Jde o to : sednout a dýchat protipanicky-to Vás jistě učili.I v době, kdy se Vám chce spát.....to se tělo toti ž zavírá ....a to není dobře. A pak mu -tělu- stanovit Vědomě hranici: tak teď spát nebudeš, ale odpoledne si dáme tak hodinu....dvě.....zkrátka cíleně.....A mezi prací dávat pauzy, kdy si sednete a budete např.,5 min protipanicky dýchat,i když ataka není.Preventivně....a pak zas pracovat......tak jsem se dostala z 2-3 každodenních Patak-se sanitkou, a ztrátami vědomí - 2 měsíce v nemocnici-klasické -na kapačce-atd.až k tomu, že FAKT NORMÁLNĚ ŽIJU.Silná ataka ,kterou neukočíruju, bez sanitky a nem.-tak 1 za čtvrt roku.......SUP/ER....chce to sílu aVIRU v sebe...:-)Iva

Reagovatpoděkovatnahlásit

20. února 2014, 20:12:48

Radka1 poděkování

ahoj ivanko.vis sotva rano vstanu jsem unavena a neschopna fungovat normalne pak se donutim a musim.do prace chodim ale je to utrpeni.nikdo me nikdy nevysvetlil jak se chovat pri zachvatu jen si procitam komentare abych byla o neco chytrejsi.chtela bych zase zit normalne ale nejak mi to nejde.radka

Reagovatpoděkovatnahlásit

27. února 2014, 06:37:04

Radek2 poděkování

Ahoj lidi (vlastně kolegové). Když jsem zjistil, že mám panickou ataku, hodně mě to vzalo a začal jsem brát antidepresiva. ALE! ty prášky jsou tak hrozně škodlivý, že je vlastně horší brát prášky než být bez nich, protože se řeší jenom následky, ale ne příčina. A věřte mi, všichni do jednoho to máte z nějakého důvodu. Já jsem na doporučení kamarádky zašel k člověku, který mě z toho dostal! Jestli chcete s tou hnusnou ataku jednou pro vždy skoncovat, dám vám názvy stránek, kde se k němu můžete objednat. Nechci to psát sem, tak si o to napište na mail a klidně vám i napíšu více podrobností: tazaryoot@seznam.cz . Je to léčitel a pomohl už spoustě lidem. Jde jen o to se rozhodnout a jít do boje a vyhrát..! Není co ztratit. Mluvím z vlastní zkušenosti. Hodně zdraví a hlavně dobré volby v rozhodování..

Reagovatpoděkovatnahlásit

5. března 2014, 10:21:59

Petr

Zdravím všechny panikáře :-) panickou ataku jsem dostal poprve v 15 letech, kdy jsem si s kamarádama zahulil trávu, od té doby když jsem si na ten okamžik vzpoměl tak jsem si ho i sám přivolal a dostal sem znovu panickou ataku, panická ataka má vždycky nějaký spouštěč který ji vyvolá(místo, událost,vzpomínka) a člověk se začne kontrolovat a tím si přivolává další a další..mě pomohlo se na to přestat soustředit, sportovat, chodit mezi lidi, najít si nějaký koníček prostě něco co vám odpoutá pozornost..nějaký způsobem proti tomu bojovat a zároven se odreagovat. Pomohlo mi také čelit tomu, tak že když jsem dostal ataku na určitém místě, na to místo jsem se vracel a když se ataka nedostavila tak bylo vyhráno :-) přeji vytrvalý boj..já jsem ataku neměl rok a zvládám to bez prášků, jde to jen to chce tomu čelit !!

Reagovatpoděkovatnahlásit

27. května 2014, 11:04:24

Petr

Navíc možná atace mohu poděkovat, protože mě přirozeně dovedla k teoriím které uznává například Jaroslav Dušek, nebo kdysi uznával Osho, je to taková trošku duchovní věc, ale každý si na to může udělat obrázek sám, každopádně tyhle knihy a názory mi dodaly hodně sebevědomí a pomohli mi se cítit lépe tím pádem se zbavit ataky, jedna z těchhle knih se napříklat jmenuje Štěstí jež vychází z nitra. Ataku mají většinou lidé s menším sebevědomím tím pádem i smutkem než ostatní :-) tyhle knihy mi pohohly se na svět a na lidské problémy se dívat trochu jinak

Reagovatpoděkovatnahlásit

27. května 2014, 11:15:02

Etmet

Panickou poruchou trpím 10 let, nevím jestli silnější, než u autorů komentů nademnou, ale měl jsem dostatek času zjistit, že s tím v ten moment nejde nic dělat, prostě jako osud nebo epileptickej záchvat,kdy v těle něco přecvakne a jdeme na cestu do pekel, takže trapný bláboly typu ..kniha,sebepoznání,sebevědomí jsou uplně zcestný,náhled na svět určitě může pomoct, ale né při panické poruše, takže "Péťo ty máš maximálně úzkosti" kterýma trpím taky a kdyby to zůstalo u nich tak se za ně budu do smrti modlit, při silné, panické atace si člověk není schopnej srovnat jedinou myšlenku natož uvažovat o nějakým náhledu nebo operovat se sebevědomím.Laicky"když nám pomáhá chemie,pivo,neurol, tak je to vyloženě chemickým defektem, mě nikdo nikdy netýral, měl jsem krásný dětství...panika mě chytne i při krásnejch příležitostech, nemá na to vliv moje pozitivní nebo negativní myšlení, ani ta nejfantastičtější zpráva mě z toho nevyseká, je to jedině neurol=chemie...a teď obrátím list, i přes moji pesimistickou povahu si myslím, že existuje způsob jak z toho ven i bez prášků, ale spousta psychiatrů si uvědomuje, že bez pacientů nebude práce, nedovedete si představit kolik v tom lítá peněz...navíc mi někdo ukažte psychiatra, kterej zažívá PP , představujou si to jako lehký brnění po těle, jednu minutu tvrdýho ataku bych přál každýmu psychiatrovi a bohužel i vědcům, do roka by jsme měli metodu jak se zbavit PP, aloha děcka :(

Reagovatpoděkovatnahlásit

3. července 2014, 02:26:14

Slavek

Nevím jestli to je panická porucha ale po otřesu mozku mám pocit jako kdybych byl falešný nebo bych mněl brzo umřít. Nevíte co to je ? Prosím poraďte .

Reagovatpoděkovatnahlásit

26. září 2014, 21:01:09

Slavek

Už to trvá celé prázdniny

Reagovatpoděkovatnahlásit

26. září 2014, 21:03:25

Karel

Ahoj,u mě se PP projevila poprvé v 19ti letech kdy mě táta odvezl na pohotovost, kde mi naměřily tlak téměř 200 na 160 při všech popsaných příznacích,mi byla zavolána na pohotovost sanitka která mě rychle převezla do nemocnice a doktor který mě dostal nastůl mi po vylíčení příznaků a přeměření tlaku,dal Kalciovou injekci na uklidnění,v ten moment mě polilo obrovské horko a dostavila se neskutečná úleva.Řek mi ať co nejdříve navštívím psichyatra že je to od nervů. Od té doby beru léky a pravidelně navštěvuju psichyatra.Po 11ti letech s touto chorobou+smíšená porucha osobnosti jsem dostal invalidní důchod 1.stupeň,Dnes je mi 34 let a celkem jsem musel být s PP 13krát hospitalizován poněvadž sám jsem na to nestačil.Nejdéle bez projevu PP jsem vydržel 5 let jindy 2 roky,tak jak je tomu i teď kdy jsem opět v léčebně.Dlouhodobě beru 3x20mg CITALEC,1x150mg LAMICTAL,1xCHLORPROTHIXEN30mg.

Reagovatpoděkovatnahlásit

9. července 2015, 15:44:58

Markéta

Ahoj, beru par mesicu AD Elicea na panickou poruchu spolecne s oxazepamem. Od mala jsem byla vzdy hubenoucka a po lecich jsem zacala hrozne pribirat. Byla jsem zoufala, doktorka mi zmenila AD na Brintellix, ma s nimi nekdo zkusenost, prosim? Co se delo s vahou a pomohly vam tato AD? Maji jinou ucinnou latku, uzivam je teprve druhy den, je mi trochu nevolno, ale stejne pak jim a jim a kynu a kynu. Budu rada za reakce, nikdo nikde neodpovida. Prikladam svuj mail mnauketka4@gmail.com Dekuji

Reagovatpoděkovatnahlásit

25. října 2016, 22:45:35

Markéta

Ahoj, beru par mesicu AD Elicea na panickou poruchu spolecne s oxazepamem. Od mala jsem byla vzdy hubenoucka a po lecich jsem zacala hrozne pribirat. Byla jsem zoufala, doktorka mi zmenila AD na Brintellix, ma s nimi nekdo zkusenost, prosim? Co se delo s vahou a pomohly vam tato AD? Maji jinou ucinnou latku, uzivam je teprve druhy den, je mi trochu nevolno, ale stejne pak jim a jim a kynu a kynu. Budu rada za reakce, nikdo nikde neodpovida. Prikladam svuj mail mnauketka4@gmail.com Dekuji

Reagovatpoděkovatnahlásit

25. října 2016, 22:46:12

anonym

máš to marný, léč si chlamydie

Reagovatpoděkovatnahlásit

26. října 2016, 17:26:29

Přidat nový komentář

 Neradi počítáte? Přihlášení uživatelé nemusí.

 [ pravidla diskuse ]
Inzerce
loading...
Nové články emailem
Inzerce http://www.doktorvkapse.cz/astmainfo/
Anketa
Jak řešíte u svých dětí popraskané a bolavé koutky úst?
Zatím hlasovalo 78 lidí.
Inzerce http://www.mamlupenku.cz
Inzerce
Inzerce
Aktuální diskuse
  • Linda (Klasická léčba (chirurgická operace, ozařování, chemoterapie)) 2. prosince 2016, 21:52:53

    Lucie, nevím co napsat. Prožíváte hroznou dobu, jen čas to trošku obrousí. Děkuji vám moc… Diskutovat

  • ŽIVOT (darování orgánů) 3. prosince 2016, 06:03:53

    Zdravím. Chtěla bych ještě mít plnohodnotný život s dětmi a k tomu potřebuji ledvinu.… Diskutovat

  • Suchi (darování orgánů) 5. prosince 2016, 13:00:51

    Rad bych ti pomohl Diskutovat

Inzerce
Tato stránka využívá cookies pro vaše lepší procházení webové stránky. Tím, že na stránkách setrváte, souhlasíte s jejich používáním. Více zjistíte zde.