tak si čtu vaše připomínky k léčbě Avonexem a jsem ráda, že nekteří mate výborné zkušenosti. u mě se projevila RS po porodu třetího dítěte,ale lékaři přímo nepotvrdili,že by to bylo z toho. je mi 53 let a nikdo na mě nic nepozná. na Avonexu jsem od roku 2000,což je 12 let a jsem spokojená. nějakými příznaky po vpichu se nezabývám, lékař mě doporučil brufen před a po vpichu a tak se tím řídím a nedělám experimenty. je pravda,že jsem dostala asi 4x za tu dobu podpůrné kapačky,ale mělo to krátkodobý účinek,spíš mi bylo hůř,nesnášela jsem to dobře. loni mi dělali MR a stav je stabilizovaný. měla bych se šetřit,ale když můžu,tak se pouštím do všeho jako zdravá.potom mě ale bolí nohy,jako by mě neunesly,musím si lehnout a pomalu cítím,jak se mi vrací život do těla.kdybych se víc šetřila,tak si myslím,že bych ani žádné potíže neměla. dlouho jsem to svým dětem neřekla,až před rokem,nechtěla jsem je zatěžovat,ale pani doktorka mi vynadala,že to není správné. DĚTI KOUKALY,ALE KDYŽ NA MĚ NEVIDÍ přímé příznaky,chovají se jako dřív a jejich pomoc není vůbec zvýšená. asi dělám špatně,ale já to jinak neumím.v poslední době mívám velké poruchy stability a musím se při chůzi hodně kontrolovat.nejraději jdu s někým,koho se můžu držet.mám strach,že se mi to zhoršuje,ale je taky pravda,že tyhle stavy jsem už měla a vždycky se to srovnalo,tak doufám.pracuji v kanceláři a to je veliká výhoda.není to fyzicky náročné a to mě vyhovuje. nejhorší je, že bydlím ve městě/ asi 10000 obyvatel/ a ví to jen má praktická lékařka a přísně jsem dětem a mužovi zakázala o tom s někým mluvit.lidi jsou v těchto věcech neznalí a považují to za nemoc, která je šílená. Když to někdy poslouchám,tak bych je fackovala. věřím tomu,že kdyby se to lidi kolem mě dozvěděli,zařadili by mě do kategorie ani to nechci pojmenovat. nejdřív by byla lítost ,ale po straně takový to-ta to dlouho nevydrží,to bude hrůza,stejně skončí na vozejku,a taky začne blbnout. Aspoń tak jsem to z reakcí lidí vytušila. a tak si hlídám soukromí, když je mi zle a to je většinou z nějakého stresu, protože si všechno beru, tak se vybrečím a ono to povolí. snažím se o sebe dbát, pěkně se oblíkat a ve společnosti jsem veselá a rozdávám dobrou náladu. Ale nevydržím dlouho, jsem pak unavená, ale to už znám a tak se podle toho zařídím.Přeju všem, které tahle nemoc postihla,aby si řekli, že by si z těch šílenejch nemocí stejně nevybrali a kde je psáno, že musíme být všichni zdravi. Během léčby jsem taky poznala spoustu lidí,se kterýma bych se nikdy neseznámila a mám je moc ráda. O lékařích a sestřičkách ani nemluvě. Léčím se v Hradci a tam tomu dávají úplně všechno. tak jsem se vypsala a je mi krásně. Třeba někdo odepíše nebo zareaguje. Budu moc ráda.
Přidat nový komentář