Inzerce

ataka

Trpím panickou úzkostnou atakou už tři roky.První ataka na mě přišla krátce po škole,co sem nastoupila do práce.Bylo to hrozný,přešla přeze mě černá vlna,která to všechno spustila.Měla sem návaly pocení,dýchací potíže,třáslo se mi tělo,bylo mi na zvracení,motala se mi hlava,černo před očima a dušení.Měla sem panický strach a nevěděla co se semnou děje....naprostá hrůza.Když sem se nějak domotala k obvodnímu lékaři,předepsal mi neurol,po kterém se to vše sklidnilo.ale ne nadlouho.Zalehla sem,a když sem se probudila a přemítala ranní situaci,říkala sem si.."už je to pryč" a vyrazila sem s přítelem nakupovat.ale v jednom krámu se ranní hrůza začala vracet.Potom už jsem měla strach někam chodit a zůstávala jsem raději doma,též strach být o samotě.Psychiatr mi napsal lexaurin,který mě trochu utlumil,ale pohyb mezi lidmi byl pro mě přesto noční můrou,měla sem pořád strach.Brala sem ho dva roky,ale vysadila sem ho dřív,než si na něj úplně navyknu.Takže už nic neberu.Trčím doma už rok a mám strach vytáhnout paty z domu.Bojím se i léků,protože z některých sem měla stavy.Můžete mi někdo něco poradit co mám dělat....prosííím!

Inzerce
Odpovědi
Tom1 poděkování

Je mi 20 let a ataku jsem měl asi před 2 měsíci,seděl jsem prostě u počítače a najednou jak kdyby mě někdo chytl zezadu za hlavu,začal jsem se třást a začala se mi strašně motat hlava,prudce se mi zrychlil tep,měl jsem strach,že mám infarkt nebo co,tak jsem si zavolal sanitku,dojeli během 5 minut když jsem jim popsal co mi je,změřili mi tlak - měl jsem 170/120,proto mě odvezli na pohotovost,kde mi ovšem bylo dobře,prostě to doma přišlo z ničeho nic a jak to přišlo tak to i odešlo.Na pohotovosti mě udělali rozbory krve a řekli mě,že je vše v pořádku..říkal jsem si,bože snad nejsem blázen!!!Jen jsem ale dojel z pohotovosti domů,opět se to vrátilo a to v mnohem silnější formě,bylo mě hrozně na zvracení a hlava se mi motala,jakobych vypil 10 piv!!Rozhodl jsem se jit k doktorce,ta mě poslala na infekční a tam mi udělali rozbory na klíště a různy nemoci...vše v pořádku,udělali mě různý rentgeny a vše naprosto v pohodě...musím podotknout,že se mi ataka vrátili asi 5x a to vždy,když byli rodiče pryč a já byl doma sám..můj stav se zhoršil a začal jsem mít teploty - né vysoký,max. 37,5°C,proto mě hospitalizovali na infekčním,kde jsem ležel týden a přes různý neurologický vyšetření a CT mě nakonec poslali k psychologovi,kterej naznal že mám panickou ataku,a i ta může zvýšit teplotu,já si myslel,že teplota se psychikou zvýšit nedá a ono ejhle...už 2 týdny beru Remood,je to nový lék a je hodně šetrný,musí se ale brát min. půl roku a vyplavuje prý hormon štěstí,no a když ta ataka příjde tak mám Neurol,který mě zazdí tak,že jdu okamžitě spát...víte,neříkám že je deprese v pohodě,ale nejhorší u té ataky je to,že se vlastně bojíte ničeho,nebo spíš další tý ataky,snažím se na to nemyslet,chopdím s kámošema na pivo a na pařby a dá se říct,že už mě ataka nezastihla víc jak 3 týdny...je to hrozná věc,ale pokaždý když to přjde tak si vzpomněte na ty yšetření a že vám řekli,že je to všechno v pořádku a uleví se vám,já tvrdím to,že je lepší nasranost,než beznaděj,takže pokud to příjde,naštvěte se a jdete se třeba projet na kole...každopádně je fajn,pokud vám psychiatr napíše nějakej dlouhodobej lék,protože neurol a lexaurin je jen na to,když ta ataka příjde,nedá se to brát furt,je to droga!!

Reagovatpoděkovatnahlásit

10. července 2007, 19:44:50

Kacka

Ahoj vsichni, taky to bohuzel znam a musim rict, ze prvni setkani s atakou me strasne vydesilo. To, ze puvodem vseho je psychika me ani ve snu nenapadlo. Myslela jsem, ze mam infarkt, brnely me konecky prstu, busilo srdce, traslo se mi cele telo, nemohla jsem ani sedet na miste jen chodit po byte sem a tam s tim, ze urcite kazdou chvili omdlim. Prvni na co jsem prisla bylo, ze mi pomuze otevrit okno a zhluboka se nadechnout nekolikrat cerstveho vzduchu. Pomohlo to, ale jen na chvilinku po par minutach ataka vratila v jeste vetsi sile. Neovladatelny tres celeho tela, litani na zachod, pocit na omdleni.. strach co mi je... brneni konecku...a tady prichazi bna radu druha vec, ktera mi pomohla. Zavolala jsem kamaradce a ona se mnou mluvila a mluvila a najednou mi bylo lepe a lepe. Nakonec se mi podarilo usnout,ale vsechno tohle trvalo skoro tri hodiny. Po case jsem si rekla, ze je to ok a pekne jsem se spletla. Po mesici nastalo peklo znova s tim, ze uz jsem volala sanitku (bydlim jen se 4letym prckem)Pani v tlf. me uklidnovala a rikala, ze to neni infarkt ze je to psychicke. No neverila jsem. Nakonec jsem do nemocnice nejela a opet jsem volala tentokrat nejakemu cloveku z internetu co byl zrovna online a ja ho pozadala,zda mu muzu zavolat. Vubec jsme se neznali,ale hrozne moc mi pomohl. Teprve druhy den jsem se od sestry dozvedela,ze ona timhle trpi take a ze je to Panicka ataka atd,,,nikdy by me to ve snu nenapadlo. Lekarka mi dala Xanax a zatim jsem ho pouzila naposledy vcera,kdyz citim ze uz ataku od sebe jinak neodzenu. Nekdy s mi podari ji potlacit driv nez se rozjede. Co mi pomaha: otevrit okno a nadychat se vzduchu z venku, sestre zase pomaha dychani do papiroveho pytliku, vzbudit partnere a pokud jste sami tak nekomu zavolat a mluvit s nim. Nebo atace predejit a hne djak citite, ze to na vas jde vzit si nejaky lek na nervy. Musim rict, ze je to opravdu hrozne moc neprijemny stav :(((((

Reagovatpoděkovatnahlásit

15. června 2010, 10:12:23

Anna3 poděkování

Dobrý den, s panickou poruchou mám taky zkušenosti, ale povedlo se mi jí dost rychle zbavit, takže myslím, že Vám můžu i poradit. Ty hrozné příhody znáte a nebudu ani vyprávět, co sjme zažila, už jsem skoro nemohla ani na ulici. Způsobila jsem si to sama-vadí pití alkoholu-vyplavuje se serotonin-takže pozor. Byla jsem méně na slunci-přestěhovala jsem se v práci do temného rohu a navíc to bylo po zimě. Hlavně jsem držela dietu, byla jsem po chřipce, v obrovském stresu v práci před změnou místa, no a pak jsem na večírku vypila docela dost alkoholu a den na to se mi to stalo poprvé-takže tudy ne přátelé:))Jedna věc je chemie-takže doplnit, co Vám chybí, hlavně magnézium. Také léky, které podporují tvorbu serotoninu. Potom je dobré slunce a vhodná strava,omezit stres a snažit se se vědomě uklidnit a myslet na to, jestli nejste zbytečně napjatí-jsem dost často mimochodem. Dobré je zkusit relaxaci. A pak hlavně psychika, teď Vám řeknu, jak jsem se toho zbavila: někde jsem četla diskuzi,že se spousta lidí trápilo celé roky touto nemocí. Na to jim nějaká slečna odpověděla, že také tím trpěla, dokud si neřekla, že je to nesmysl...tedy nesmysl,že jí bude špatně, a začala jsem to dělat jako ona. Když na mě šel pocit, že se mi udělá kdekoliv špatně, řekla jsem si je to blbost, pak mi tohle samé v podstatě potvrdil i psycholog. Ten mi mimochodem řekl, že jsem se toho zbavila tak rychle, že můj případ je skoro na to napsat o mě nějakou studii. Trvala mi ta nemoc asi 3 týdny.Zkuste to, funguje to! Teď asi po 3 měsících mám občas jen třeba úplně nepatrný lehký pocit, že by se mi mohlo někde, např. v přeplněném horkém autobuse zle...a to je vše, pomůže śi jen říci, je to blbost. Další "blbost" je začít zrychleně dýchat, dojde tím k hyperventilaci-tak na to také pozor. Držím Vám palce!

Reagovatpoděkovatnahlásit

29. srpna 2007, 00:30:06

PP

To o cem mluvite je velice divne. Rekl bych ze to ze si rikate ze je to v poradku nesouvisi se zlepsenim a pokud to psychiatr podporuje asi Vam lze protoze by nemelo cenu Vam to vysvetlovat. Bohuzel PP nejde lecit samotnym sebepresvedcovanim a podobne. Protoze PP vznika diky nedostatku serotoninu v centru mozku(limbicky). Kognitivni mozek(vedomy,rozumovy) totiz nedokaze ovlivnit limbicky mozek ktery mame vyvinut od sameho pocatku. Mame ho shodny s plazy a se zviraty ktere sou tu uz miliony let. Kdybychom ho mohli ovlivnit dokazaly bychom si treba zastavit srdce nebo dychani. Proto v zadnem pripade nemuzete ovlivnit ataku pouhym uvedomenim! Proste brat prasky. Nevidim na tom nic spatneho kdyz mate chripku tak si taky vemete paralen nebo kdyz mate cukrovku tak berete inzulin. Nechapu proc to lidi neberou kdyz maj PP a raci se budou trapit. Lidske telo je za ty roky uz "zdegenerovane" a v dnesni dobe to bez prasku leku atd proste nejde, uvedomte si to!

Reagovatpoděkovatnahlásit

11. března 2009, 13:43:25

Liska

Verim ,Anne,sice beru cipralex zatim jen 2 mesice,ale myslim ze nejen antidepresiva ,vse vyresi,je mi sice lip,ale to co tady popisuje Anna,s tim souhlasim,kdyz na me prijdou mdloby ,vetsinou to mam venku,v kramech,tak si pocitam,a rikam ,si,po vsech vysetreni mi nic fyzickeho nenasl,i.tak je to ,jen,psychika,nic mi neni,musim dal...po tabletach uz aspon usinam,driv me to bralo skoro denne,a to mrtveni koncetin,duseni,zavrate,,atd.. .kolikrat jsem si myslela ze umru.A je pravda,kdyz jsem rychle dychala.stupnovaly se zavrate,a vsechny poptize...

Reagovatpoděkovatnahlásit

16. září 2007, 19:05:36

---

Panická porucha se u mě objevila po skončení puberty spolu s depresemi a shcizoidně- paranoickými stavy. Řešila jsem to alkoholem, pak antidepresivy v kombinaci s alkoholem a chvilku to pomáhalo. Nakonec se to ale ještě zhoršilo a k tomu závislost na alkoholu, takže jsem podstoupila protialkoholní lěčbu. teď abstinuju, deprese a paranoia jsou fuč, ale ataky se objevují častěji. Brala jsem hodně druhů všelijakých antidepresiv a antipsychotik, většina moc nezabírala. začla jsem brát seropram, čekám na účinky, zatím jsou jenom ty vedlejší (nausea, poruchy zažívání, třesy, nespavost). Dostala jsem taky xanax 0,25, zatím jsem ho ještě nepoužila, i když už k tomu párkrát nebylo daleko. Psychická onemocnění jsou hnus, rozháže vám to úplně celej život, člověk se bojí kamkoli chodit, a ovlivňuje to taky dost i fyzický zdraví. Připadáte si jak hypochondr, doktoři si většinou neví rady, pošlou vás na milion různejch vyšetření a nic z toho. Jenom ten strach z nemoci a blbý pohledy okolí, když to na vás přijde. když se mi to stane doma, celkem rychle se uklidním, ale venku je to děs. Dlouho jsem si myslela, že mi fakt fyzicky něco je, protože ataka se objevuje i když je člověk relativně psychicky v pohodě. Nikdy mě nepřestane udivovat, co všechno si dokážeme vsugerovat. Nejlepší je to prostě ignorovat, ale ono se snadno řekne a hůř udělá. a nečtěte si v příbalových letácích psychofarmak vedljší účinky, nebo se u vás zaručeně objeví.

Reagovatpoděkovatnahlásit

18. října 2007, 13:06:58

mon

O těch nežádoucích ůčinkách na příbalových letákách něco vím.Taky jsem je četla a ejhle neklid a další podnět jak to vše vyvolat...

Reagovatpoděkovatnahlásit

31. ledna 2008, 23:49:11

Iva

Právě dnes a ne poprvé zažívám podobný stav, zrovna mi není dobře, ale snažím se to přebít činností. Mně loni náhle zemřel muž, zůstala jsem sama s pětiletým synkem, do toho starosti, jak se uživit, táta na vozejku, mamka s nádorem na operaci, takže jaký div, že to na mě taky přišlo. Poprvé dokonce až pár měsíců po mužově smrti, vezla mě záchranka s podezřením na srdíčko, neb beru léky na zvýšený tlak a mám často i zrychlený tep. Ale EKG i vše ostatní docela o.k., krev taky, takže podobné, jako to tu popisují mnozí přede mnou. Prý to mám od nervů. Ataka začne většinou v pohodě, když se nic zlého nedeěje. Má rychlý nástup, během asi minuty dvou se vystupňuje nevysvětlitelná úzkost, strach, panika, srdce začne tepat rychle a i nepravidelně a tlak vyletí šíleně vzhůru, aby pak rychle klesl a zase stoupl. Cítím jehličky v prsou, jdou do hlavy i rujou a já se bojím, že omdlím. Navštívila jsem psychiatra, Neurol mě krásně zklidnil, ale třeba dnes to přišlo, i když ho beru. Je prý návykový, asi to chce zvýšit dávku, což zas nechci já. Remood i Citalec u mně právě úzkost vyvolávaly, musela jsem je přestat brát. Teď mám brát Argofan, ale už se bojím předem, že zas naopak můj stav zhorší a já musím fungovat, jsem na malého sama. Mám taková období, pár měsíců klid a pak cca 2-4 týdny těchto hnusných stavů, kdy to přichází nečekaně i víckrát za den, či obden. V období klidu se raduju, že jsem z toho venku a pak bác a zklamaání a strach, zda zvládnu normálně žít a malého vychovat. Je na mně tak závislý, že by se složil i po pár dnech odloučení(kdybych musela do nemocnice na pozorování), mám totiž teď nově k tomu hlavně v novi pocit, že srdce přeskakuje-prý jsou to extrasystoly(nepříjemné ale ne nebezpečné). Má někdo podobnou zkušenost? Mně se zatím nedaří říct si, že je to blbost-čili zvládnout to silou vůle.

Reagovatpoděkovatnahlásit

12. února 2008, 15:30:12

eva

CHci jen ještě reagovat na tebe Ivo moc tě chápu a kdyby jsi si chtěla popovídat a navázat kontakt jsem ti k dyspozici papa a drž se mysli na malého,že tě potřebuje já vím,že to néní jednoduchý .Bydlíš sama s malým?Přeju ti mnoho síli.Eva

Reagovatpoděkovatnahlásit

14. února 2008, 22:35:39

L.

Brala jsem argofan cca pet let kvuli poruse emoci a depresim, nyní ho vysazuje a zrejme z vysazení mam panické ataky. Hodně spatne se vysazuje po dlouhé dobe.

Reagovatpoděkovatnahlásit

31. července 2014, 11:58:11

Lenka

Beruško jak zvládáte? Hrozně moc Vám držím palce, mám to podobně. Lenka

Reagovatpoděkovatnahlásit

21. listopadu 2014, 12:36:56

eva2 poděkování

Ahoj všichni přečetla jsem si vaše články a musím se také podělit o zhrocení mého života.Před 9 lety jsem našla mého tátu mrtvého na záchodě a tím se vše odstartovalo:A z holky ktérá se dokázala bavit se rázem stal nékdo jíný!Začali my noční ataky probouzela jsem se z tlukotem srdce špatným dýcháním,brnění v konečkách prstu a motání hlavy.S techto ataků jsem měla ještě ke všemu strach,že umřu.Budila jsem přítele,ale ten to nedokázal pochopit co se děje.A přitom dnes už vím ,že není dobrý zůstavat sám v té chvíli.Že prostě potřebujete někoho kdo s vámi bude a bude si povídat ,aby to z vás spadlo.No a ,aby toho nebylo málo začala jsem mit takový stavy vpráci až mě z práce vyhodili a trpěla jsem doma a o to to bylo horší nechtěla jsem si připustit,že trpím ňákou psichickou nemocí.Když už jsem na tom byla hodně špatně šla jsem k praktickému lékaři a nechala si udělat veškeré vyšetření které bylo negativní kardiologie,neurologie a interna na které my teda zjistili vysoký tlak,který byl už následkem mých stavů.Tak na mě čekalo poslední psichiatr to kam jsem za žádnou cenu nechtěla!Dnes jsem ráda,že jsem tam byla suprová doktorka které jsem se vypovídala a která mě chápala.Předepsala my Cipralex a při depresy a ataků my doporučila Neurol.Jsem docela v pohodě někdy to přijde ,ale zase odejde.Dnes mám 2 děti a opět žiju skoro normální život a doufám,že už neprožiju to peklo které kdo nepozná nepochopí.

Reagovatpoděkovatnahlásit

14. února 2008, 22:28:21

sona

potrebovala bych moc pomoct nevim estli jsem zralana psichiatrii nebo mi nekdo poradi jsem strasne ybusna kdyz se semou manzel ada rozmlatim poazde co mi pride do ruki jako kdyz semi setmi pred oima a topak je hruza peu se snim jakchlap nedavno jsem mu vyrazilazub jiny to jou pesti pak kdyz vse roziu a jeho vyhoim tak se za deset minut proeru z tech zachvatu a ydim tu hruu co jsem napachala muj mejl je miki2626 zavinac seznm.cz za radu buu moc vdecna

Reagovatpoděkovatnahlásit

4. dubna 2008, 12:51:03

Jaroslav1 poděkování

Já trpím ataky od svého prvního infarktu. Taky hrozný záchvat, srdce se mi sevřelo temno před očima. Teď mám stimulátor ale ty ataky pořád ještě nepominuly. Nejhorší je, že nedokážu rozeznat, jestli se jedná o ataku nebo další infarkt a tak se to vzájemně umocňuje a ničí mi život.

Reagovatpoděkovatnahlásit

26. dubna 2008, 12:59:45

Babu

Myslíš, že ty tvoje ataky přichází jako nějaká konkrétní forma strachu? Třeba strach z dalšího infarktu? Nepomohla by ti terapie? Podle mne jsou stimulátory hodně spolehlivý a ten stimulátor by tě měl uchránit před infarktem. Kvůli tomu ho máš.

Reagovatpoděkovatnahlásit

26. dubna 2008, 17:15:33

Jaroslav

Ano, skutečně se jedná o strach z infarktu. Ale já vím racionálně, že by to mělo být pořádku. Ale není. A to je fakt. Na terapii jsem chodil, nijak zvlášť nepomohla. Dostal jsem nějaké léky, ale ty jsem špatně snášel.

Reagovatpoděkovatnahlásit

26. dubna 2008, 18:41:22

psichi

si byl u špatnýho doktora. Páč srdce dělá kardiolog a ne psychouš.

Reagovatpoděkovatnahlásit

27. dubna 2008, 21:01:24

Kmet

Si mimo jak borová šiška v bukvovym lese. Jak by mu asi tak pomoh? Tam ti daj budíka a jednou za půl roku deš na pozorování.

Reagovatpoděkovatnahlásit

28. dubna 2008, 16:54:21

Dave

Fotřík má na to domácí monitoring Biotronik. To je právě že nemusí se tak hlídat a vono to přeposílá info o srdci i budíku k doktorovi a tak ani nechodí na kontroly. Co si tak vysílá tak je celkem v pohodě.

Reagovatpoděkovatnahlásit

29. dubna 2008, 12:19:31

Jaroslav

Promiňte, ale mohl by jste mi více upřesnit funkci tohoto přístroje?

Reagovatpoděkovatnahlásit

30. dubna 2008, 15:50:20

Dave1 poděkování

sure. Je to celkem jednoduchy. Prostě má budíka. Ten budík si počítá údery a stav baterky a tak. A to co zjisti pošle přez monitoring kamsi, kde to zpracujou a dyby to šlo nějak šejdrem, tak pošlou SMS jeho doktorovi. A počítám, že ten by to už ňák pořešil.

Reagovatpoděkovatnahlásit

13. května 2008, 21:40:40

Zucká

Dobrý den, četla jsem, že domácí monitoring je dokonce schopen dopředu předpovědět příchod srdečního selhání. Myslíte si, že je něco takového opravdu možné? Děkuji za odpověď. Zucká Jarmila

Reagovatpoděkovatnahlásit

14. května 2008, 16:19:53

Z.Kratina

Paní Zucká, já nejsem zdravotník, ale co tak vím z techniky, tak bych řekl, že monitoring je nastavený tak, že má uvedeno jaký je normální rytmus srdce a jakékoli odchylky od něj vyhodnotí coby defekt a vyšle zprávu. A myslím, že srdce funguje na stejném principu jako cokoli jiného, tudíž skutečnému selhání předchází období, kdy se objevují menší výchylky. A ty by měl monitoring odhalit.

Reagovatpoděkovatnahlásit

16. května 2008, 14:47:44

Lukin

Trefils to. Otec má monitoring a co říkal tak přesně tak to funguje.

Reagovatpoděkovatnahlásit

18. května 2008, 10:33:00

šneček

Dost dobře nechápu, proč se tady namáháte vymýšlení bůhvíjakých teorii namísto aby jste se koukli na stránky Biotroniku, kde je to popsaný.

Reagovatpoděkovatnahlásit

19. května 2008, 16:27:30

Lenka1 poděkování

Ahoj, ja trpim depresemi deset let, v podstate od puberty. Pred rokem jsem se zacala lecit. Deprese ustoupily, ale zustala mi uzkost, ktera se v okamziku vetsiho stresu promenuje na ataky. Vsichni asi vime, ze je to hnus. Mam ale vlastni metodu, jak to prezit. Zaprvy si pripustim, ze na me ataka jde. Zadruhy se neprepinam. Zrusim vsechny akce {kdyz je mi hodne zle, vezmu si i dovolenou - vetsinou staci jeden den). Pak zustanu na miste, kde je mi prijemne a kde je klid - vetsinou u sebe doma:) Poustim si relaxacni muziku, odpocivam a kdyz je mi trochu lip, delam lehky domaci prace. Pusti me to tak za tri, ctyri hodiny.Dulezitej je taky nesidit spanek a hlavne - vyhejbat se vsem stimulantum - alkoholu, cerny kave a horky cokolade. Snad vam to taky pomuze..

Reagovatpoděkovatnahlásit

19. června 2008, 08:32:28

jarin51 poděkování

Také mám panickou ataku,prošel jsem vyšetřeními na embolii srdce plic a dokonce v Praze na monitorovacím pokoji kde Vás kamera a počítač sleduje 24 hodin denně i jídlo máte v posteli,odpojení je pouze na wc.Vprostřed týdne mi dali dokonce vyvolávací injekci na epilepsii,samozřejmě bez účinku mám prostě panickou ataku,jsem v plném invalidním důchodu,a stavy co mám jsou opravdu hrozné,snaha bojovat sám je nasmyslná,chce to DOBRÉHO psychiatra,také jsem je vystřídal,jak uvidíte že si dlouho ujednocuje data nebo dokonce má pochybnost o některém příznaku,nebo střídá léky častěji jak po 6 měsících hledejte nového,ale pokud to bude jen trochu možné,snažte se dostat do Prahy na ten monitorovací pokoj,týden se to dá vydržet a i ten psychiatr se dozví hodně a vy že to není forma epilepsie,ta totiž zásadně mění život,ještě maličkost,až budete mít pocit že se blíží záchvat,vemte přiměřený igelitový sáček a dýchejte do něj,tím se mozek záhy odkysličí a může zmírnit průběh,také mi to poradil pacient a u mě to funguje,chorobu mám víc jak 3 roky a řadu zkušeností i záporných vlastně jenom záporných,tak se můžete i poptat.J

Reagovatpoděkovatnahlásit

28. listopadu 2008, 09:25:29

scatha

Je mi 25 let, před více než rokem jsem začala mít pocit, že mě "tlačí srdce"... pak v práci přišel první "infarkt" a dál už to znáte... skončila jsem v krizovém centru a z nejhrošího mě poměrně záhy dostaly léky a intenzivní terapie. Sama jsem si naběhla několikaletým kouřením marihuany, rovněž alkoholu mohlo být míň. Stále beru léky s postupným uvloňováním (argofan 70) a ač žiju už bez úzkostí, bojím se je trochu vysadit. Také vím, že si na sebe musím dávat pozor, tzn. lepší životospráva, sport, žádný alkohol. Doufám, že obluda jménem PP zalezla a bez léků zase zpět nevyleze...

Reagovatpoděkovatnahlásit

7. května 2009, 12:24:20

scatha

Trochu mě udivuje, kolik lidí tu píše, že bere neurol či lexaurin. To je přece jen krajní řešení, vlastně ani ne řešení, jen odklad, a každý dobrý psychiatr to ví, čili by měl předepsat jiné nenávykové léky.

Reagovatpoděkovatnahlásit

7. května 2009, 12:30:52

kroci01

dobrý den chodim paní psycholožce beru lexaurin 3 2 dvakrát denně dle potřeby a sertralin ratiopharm 1 tabletu denně pomuže mi to?

Reagovatpoděkovatnahlásit

18. května 2009, 00:42:36

nada

Ahoj.Mam deprese uz 4roky a porad je to stejne i kdyz beru leky.Jsou to osklive stavy mam paleni tela a pocit tuhnuti koncetin je to fakt neprijemny pocit kdo to nezazil nepochopi.Kdyz atak prijde tak potom myslim porad kdy se objevi znovu a tak se pozoruji a nevnimam co se deje okolo nekdy si rikam jestli by nebylo lepsi se dat nekam zavrit.Nevim jak se s toho dostat chtela bych byt normalni.

Reagovatpoděkovatnahlásit

3. ledna 2010, 16:46:09

Kacka

Ahoj vsichni, taky to bohuzel znam a musim rict, ze prvni setkani s atakou me strasne vydesilo. To, ze puvodem vseho je psychika me ani ve snu nenapadlo. Myslela jsem, ze mam infarkt, brnely me konecky prstu, busilo srdce, traslo se mi cele telo, nemohla jsem ani sedet na miste jen chodit po byte sem a tam s tim, ze urcite kazdou chvili omdlim. Prvni na co jsem prisla bylo, ze mi pomuze otevrit okno a zhluboka se nadechnout nekolikrat cerstveho vzduchu. Pomohlo to, ale jen na chvilinku po par minutach ataka vratila v jeste vetsi sile. Neovladatelny tres celeho tela, litani na zachod, pocit na omdleni.. strach co mi je... brneni konecku...a tady prichazi bna radu druha vec, ktera mi pomohla. Zavolala jsem kamaradce a ona se mnou mluvila a mluvila a najednou mi bylo lepe a lepe. Nakonec se mi podarilo usnout,ale vsechno tohle trvalo skoro tri hodiny. Po case jsem si rekla, ze je to ok a pekne jsem se spletla. Po mesici nastalo peklo znova s tim, ze uz jsem volala sanitku (bydlim jen se 4letym prckem)Pani v tlf. me uklidnovala a rikala, ze to neni infarkt ze je to psychicke. No neverila jsem. Nakonec jsem do nemocnice nejela a opet jsem volala tentokrat nejakemu cloveku z internetu co byl zrovna online a ja ho pozadala,zda mu muzu zavolat. Vubec jsme se neznali,ale hrozne moc mi pomohl. Teprve druhy den jsem se od sestry dozvedela,ze ona timhle trpi take a ze je to Panicka ataka atd,,,nikdy by me to ve snu nenapadlo. Lekarka mi dala Xanax a zatim jsem ho pouzila naposledy vcera,kdyz citim ze uz ataku od sebe jinak neodzenu. Nekdy s mi podari ji potlacit driv nez se rozjede. Co mi pomaha: otevrit okno a nadychat se vzduchu z venku, sestre zase pomaha dychani do papiroveho pytliku, vzbudit partnere a pokud jste sami tak nekomu zavolat a mluvit s nim. Nebo atace predejit a hne djak citite, ze to na vas jde vzit si nejaky lek na nervy. Musim rict, ze je to opravdu hrozne moc neprijemny stav :(((((

Reagovatpoděkovatnahlásit

15. června 2010, 10:13:38

Leni

Ahoj, Užívám AD téměř 20 let. Prozac užívám od začátku a k tomu lexaurin,když je nějaká náhlá úzkost. Jenže prozac už tak 4 roky zpátky není tak účinný, nezbavuje mě potíží jako dříve a o to víc jsem užívala lexaurin,takže te´d jsem na něm už patrně závislá. Asi před třemi týdny jsem se propadla do těžší deprese a tak mi doktor přidal asentru. Je to o něco lepší,ale stále nejsem úplně v pohodě, mám úzkosti.... chci zeptat, jestli máte někdo s tak dlouhodobým užíváním AD zkušenosti, jestli vám také přestalo třeba po čase určité AD zabírat a museli jste hledat jiné nebo přidávat další? A cítím že se mi i zhoršuje paměť, mám jakoby prázdnou hlavu - špatně reaguji třeba v diskusi, nevybavuji si souvislosti, nenapadají mě témata k hovoru....myslíte, že to může souviset s AD? Díky za jakoukoliv reakci.

Reagovatpoděkovatnahlásit

15. června 2010, 13:49:45

Mišu1 poděkování

Ahoj, Měla jsem stavy, kdy jsem se v noci z ničeho nic probudila, měla jsem střevní potíže, polejval mě studený pot, třáslo se mi celé tělo (třeba i 20 minut), bušilo mi srdce a hučelo v hlavě. Pořád jsem netušila co to je a proč se mi to stává, jeden čas to bylo docela časté a stávalo se mi to jen v noci..pomohlo mi, když mě přítel hladil po vlasech. Teď už jsem to dlouho neměla. Je možné, že je to panická ataka?

Reagovatpoděkovatnahlásit

6. února 2011, 22:01:47

Olinka2 poděkování

Ahoj všichni,chápu vás co prožíváte za hrůzy,já to mám od malinka a dnes mi je už přes 50 let a nemůžu se toho zbavit.Jsem na práškách,někdy je lépe a někdy je moc špatně,ale musím se s tím naučit žít,ale nějak to nejde.Mám deprese,strach,třes,tlak v hlavě a očích a někdy mám pocit,že to nezvládnu.Čím víc starostí,tím to mám silnější a častější,ale jak chcete být v dnešní době v klidu,to snad ani nejde.Závidím lidem kteří tuto nemoc a tyto hrůzy nemají a neznají a ani bych to nikomu nepřála.Není to vidět na člověku,ale strašně to bolí,bolí duše.Beru triticco a citalon,ale někdy mám pocit,že by se měl každý z nás z toho dostávat sám pevnou vůlí.Moc vám všem přeji kdo touto nemocí trpí at to máte lepší a lepší.Myslím na vás a vy myslete na mně.Přeji krásné dny.O.

Reagovatpoděkovatnahlásit

4. listopadu 2014, 17:14:57

Lenka1 poděkování

přesně to co tady všichni popisujete se mi stalo před pár dny také. Z ničeho nic pláč, nervozita, ukrutná bolest na hrudi, kroucení nohou rukou, nemožnost dýchat, otevřela jsem okno, nic, chodila jsem po bytě nic, pak stav na omdlení, hlava brněla, přítel mi zavolal RZ, všichni víte, jak to dopadlo, nic mi není, jedná se o panickou ataku. Po inijekci jsem usnula - druhý den jsme vysadili s Mudr. Lamictal a nasadila mi Argofan 75 a za týden 150. Nyní třetí den po ataku nemohu pořád dodýchnouta mám UKRUTNÝ strach z té bolesti, že se vrátí. Nemám chuť k jídlu a cítím se unavená. Jsem doma, ale v pondělí musím do práce - strach - co když to tam přijde. Mám 9letou holčičku--co když mně uvidí???Mám hodného přítele - co když bude ze mně už unavenej. Navíc jsem si prožila něco obdobného co zde popisovala jedna paní - čili není se divit tomu, že jsem se dopracovala k tamuto stavu. Dám všechno co mám za to, abych to už nezažila, abych se nezbláznila, aby moje holčička měla konečně šťatsnou mámu. Věřím, že jednou vše odejde a bude mi zase dobře a přeju to i Vám všem. Lenka

Reagovatpoděkovatnahlásit

21. listopadu 2014, 12:52:24

johny

Leni, zažila jsem něco podobného, nerada řeším veřejně, pokud budete chtít, napište mi na ivdoma@atlas.cz .

Reagovatpoděkovatnahlásit

21. listopadu 2014, 22:34:26

Přidat nový komentář

 Neradi počítáte? Přihlášení uživatelé nemusí.

 [ pravidla diskuse ]
Nové články emailem
Inzerce http://www.doktorvkapse.cz/astmainfo/
Anketa
Jak řešíte u svých dětí popraskané a bolavé koutky úst?
Zatím hlasovalo 54 lidí.
Inzerce http://www.mamlupenku.cz
Inzerce
Inzerce
Aktuální diskuse
  • Honza (Jizvy po akné) 29. listopadu 2016, 16:29:24

    Nevím co mam dělat s akne mam potym hodně jizvy po celem čele  Diskutovat

  • Jean (Citalec a Neurol-zkušenosti s užíváním) 30. listopadu 2016, 23:20:26

    doktoři chlamydie nepřiznají, neumí je léčit a vůbec to není jednoduché, nejsou to jenom… Diskutovat

  • Nika (ukončení léčby antidepresivy) 3. prosince 2016, 22:01:29

    AD prečo ich vysadzovať? No asi preto, že niekomu škodia a po dlhšej dobe užívania už… Diskutovat

Inzerce
Tato stránka využívá cookies pro vaše lepší procházení webové stránky. Tím, že na stránkách setrváte, souhlasíte s jejich používáním. Více zjistíte zde.