Atopický ekzém jsem zdědil jako prvorozený syn po taťkovi, měl jsem ho od mala a jak píše autorka, tak v pubertě se zhoršil na maximum. Je pravda, že já na žádné diety nejsem, ani pochybné léčebné procesy jsem nepodstupoval, jen kortikoidy pravidelně dostával. Na chvíli zabraly a pak po několika týdnech se můj "věrný přítel" obejvil zpět. Jakmile jsem ekzém měl po celém těle a atakoval mi už i obličej, tak jsme se rozhoupali k činu a v 17ti letech jsem jel do lázní do Jeseníků. Dva měsíce jsem podstupoval koupele v bylinkách, koňských otrubách a oleji, absolvoval laserovou terapii a horské sluníčko, jezdil na výlety po Jeseníkách a hle, za dva měsíce ani stopa po ekzému. Od té doby jsem se zbavil jakýchkoliv problémů, když nepočítám jednu epizodu, když jsem pracoval s cementem a vápnem bez rukavic a musel půl roku zápolit s ekzémem na rukách (z čehož jsem se poučil). Už poznám, kdy je zle (když mi naskáčou miniaturní puchýřky naplněné vodou a svědící tak, že to nelze překonat) - v tu dobu nasadím mast se solí z Mrtvého moře anebo jednou lehce namáznu kortikoidy a mám opět pokoj. Jsem rád, že nemusím držet žádnou dietu, ani mít žádné omezení, jak píše autorka, hodně viny bych opravdu viděl ve stresu, takže si myslím, že opravdu dobrá nálada a Slunce v tomto případě léčí.
Přidat nový komentář