Vyjádření neurologa? Ktery informovaný neurolog, prosím, může dnes doporučit metodu vyplakávání? Pokud máte pojem o vývoji dětského mozku, pak víte, jaký vliv má přítomnost rodiče u dítěte. Opravdu chcete tvrdit, že to, že dítě v období dokonce už KOJENECKÉM podle vás může přirozeně znovu přejít do hlubší fáze spánkového cyklu sám, naprosto bez následků na psychiku a vztah k rodiči? Já nehodnotím, když se pro to někdo rozhodne. Ale tento odborný "článek" považuji za poškozující rady. Článkem akorát nalomené rodiče deprimujete, že jsou vlastně špatní a měli by dělat něco, co je proti jejich přirozenému instinktu a zaděláváte na problematický vztah dítěte vůči rodiči v budoucnu a zároveň se s tím můžou nést další problémy. Např. Snížení laktace, zesílení či rozvinutí poporodní deprese a mnoho dalších.
Nabízím jiný úhel pro rodiče, kteří se necítí dobře a jsou ve stresu a tento článek je vystresoval ještě víc.
Ačkoliv jsme po stránce vědomí a ravionálního myšlení již hodně vyvinutí, ve spoustě věcech jsme stále pudová zvířátka, která vlivem sociálního tlaku a vlivu méně a méně umí naslouchat svým pudům. Nicméně když jde o dítě, to opravdu není vyvinuté dost na to, aby rozumnělo našim nastavením, potřebám a zvykům. Opravdu si neomluví, že zůstalo samo bez ochrany, ani nezapomene(ve smyslu, že ho to nijak neovlivní). Myslete na to, že jeho mozek se vyvíjí stejně jako tělo. Je to zvířátko, co přišlo na svět jen s velmi málo známými podněty. Sací reflex, vůně mámy. Hlad, stres a strach. Vnímá když jsme u něj a když jsme pryč. Lidské mládě je nošenec, ne hnízdové mládě. Je-li tedy opuštěné, jeho instikt mu říká jedinou věc. Máma by mě neopustila, jestli u mě není, musela umřít. Jeho pláč je snaha nás přivolat, aby se o tom ujistil. A když nikdo nechodí, dojde závěru, že rodič zemřel a přejde do úsporného režimu, ve kterém šetří síly na přežití a snaží se snížit šanci, že ho najde predátor. Tohle "vidíš to, jak ztichnul, už je v klidu", je úsporný stav s velkým množstvím stresu. Proto pokud to jde a cítíte se v tom dobře, se nikdy neciťte provinile, že jste se svým dítětem.co nejvíce. On nás potřebuje i pro pomoc s těmi přechody mezi spánky, nejpřirozeněji mu pomáhá právě kojení. Takže další věc, za kterou se nemusíte cítit špatně, pokid kojíte na požádání, nejste dudlík. Zamyslete se, jak dudlím vznikl. Asi z toho, že si lidi všimli, že dítě přirozeně dudlá prso pro uklidnění a tak vymyslelk věc, kterou ho uspokojí, dudlík je tedy náhražka vás, nikoliv naopak.
A že si to dítě nepamatuje - pokud se vyvíjíme, jaký vliv na nás mají hormony a prožitky, které během vývoje prožíváme? Dá se to představit jako strom. Pokud mu po cestě poskládáme překážky, taky vyroste, obroste je, proroste a cestu si najde. Ale to neznamená, že nejsou celý život patrné vlivy, vždycky bude v daných místech fyzicky omezený, ohnutý. I stresové hormony ovlivňují, jak bude vypadat vyvinutý mozek na konci procesu vývoje(i další orgány). Takže možná si nebudou pamatovat, že spali sami, ale úzkost třeba ze tmy, ta.jim zůstane. Nebo záchvaty úzkosti, které nebudou chápat, proč mají. Oslabený, slabý nebo dokonce žádný vzgah k rodiči, ve kterém se v tomto citlivém období "zklamali" a dnes třeba taky nevědí, proč ten vztah nejde úplně přirozeně vytvořit.
To všechno se stát opravdu může.
Nechci tím teď vytvářet paniku na druhou stranu, ale prosím, pokud přečtete tento článek a skončíte s myšlenkou - no jo, asi bych to měl zkusit - zhodnoťte i tyhle informace a zkuste najít alespoň nějakou střední cestu. Hezký den vše..
Přidat nový komentář