Matýskovi přejeme jeho úspěchy v životě, u nás to s nedočkavým Ivánkem nedopadlo takto dobře. narodil se ve 33. týdnu těhotenství, najednou, bez varovných příznaků, vážil 1,96 kg a měřil 43 cm, celkem v pohodě, ale neměl ihned tu nejlepší péči, a druhý den se dusil v porouchaném inkubátoru. Jenže se psal rok 1976, tak jsem se i o Vojtově metodě cvičení dozvídala potajmu postupně, ovšem pomohla a zachránila co se dá. Ivan ovšem zůstal nechodící, z ležáka jsme ho vypiplali apsoň na vozíčkáře, sportovce, ale jeho osud je stejně neveselý, táta už zemřel loni a já mu sama nemohu trvale fyzicky stačit pomáhat, tak tráví svůj čas v ústavu, kde je závislý na cizích lidech, jak se kdo vyspí, tak s ním jedná. neustále jsem ve střehu a urovnávám co se dá. není to lehký úděl. Proto malému přeji co nejlepší péči a hezký život.
Přidat nový komentář