Deprese se může projevovat v myšlení, chování i na tělesném zdraví nemocného. Jak se deprese projevuje v myšlení? Často slyšíme od pacienta, že přemýšlí o ztrátě smyslu života i odvahy žít a poprat se s obtížemi, které ho na cestě životem potkávají.
Deprese se může projevovat v myšlení, chování i na tělesném zdraví nemocného.
Držíte dietu, a přesto si chcete pochutnat? Lékaři ověřené recepty, vhodné pro nemocné, najdete na www.receptnazdravi.cz.
Jak se deprese projevuje v myšlení?
Často slyšíme od pacienta, že přemýšlí o ztrátě smyslu života i odvahy žít a poprat se s obtížemi, které ho na cestě životem potkávají. Ovládají ho pocity ztráty vlastní ceny, obavy ze smrtelných nemocí nebo ze zešílení. Myšlenky jsou zpomalené, odbíhají od činnosti. Nemoc navíc mohou doprovázet neodůvodněné výčitky svědomí a pocity viny.
Při depresi můžeme rozpoznat určité charakteristické tzv. automatické myšlenky. Jedná se o myšlenky, které přicházejí a člověk nad nimi nikterak zvlášť nehloubá. Jsou přijímány bez úvahy o tom, zda jsou pravdivé či ne. Člověk má pocit, že pravdivé jsou a dále je logicky nerozebírá. V depresi máme nedostatek tzv. konstruktivních myšlenek, které nám je běžně vyvažují. Automatické negativní myšlenky mají tedy dostatek prostoru k tomu, aby se mohly seskupovat a následně i řetězit.
Příklad takového řetězení, který vychází z běžné situace: "Spálila jsem oběd -- zase se mi něco nepovedlo -- je to jako se vším, nikdy se mi nic pořádně nepovede -- jsem úplně k ničemu a nestojím za nic." Obsahem nejčastěji bývá negativní hodnocení sebe sama ("Za všechno si můžu sám. Nejsem k ničemu. Jsem jen na obtíž, nepotřebný."), negativní hodnocení okolního prostředí a událostí ("Nikdo se o mě nezajímá. Nelze to zvládnout, je toho moc. Život je strašný. Všechno se proti mně spiklo.") a konečně negativní pohled na budoucnost ("Už to mám dopředu jasné, nic mě nečeká. Nikdy se nevyléčím. Budu stále sám. Nikdy se z toho nedostanu.").
Myšlenky sice vycházejí z reálných okolností, ale tyto okolnosti jsou v nich zkreslené, karikované velmi zveličeně, katastroficky a typické je, že se špatným koncem. Tyto myšlenky brání často nemocným v činnostech, které by výraznou měrou přispěly k tomu, aby se cítili lépe. Nadměrně zvýšená sebekritika způsobuje, že se cítí čím dál tím hůře. Při těžkých depresích ztrácí lidé naději na vyléčení. V tomto zoufalství a bezvýchodnosti se objevují myšlenky na smrt, chuť uniknout trápení za každou cenu, zvláště, když se trápení zdá nekonečné.
Jak se deprese projeví v chování?
Depresivního nemocného často poznáme podle smutného, unaveného a ztrápeného výrazu obličeje, chudé mimiky a gestikulace. Současně ve výrazu očí a v celém držení těla bývá patrná skleslost, nejistota, ustrašenost nebo úzkostlivost, lesk očí bývá matný.
Depresivní jsou málomluvní, mnozí své myšlenky skrývají. Chybí aktivita, ztratila se iniciativa a přichází rezignace. Každé, byť i malé rozhodnutí je nemožné, dříve zvládané překážky jsou nezdolatelné. Dále depresivní chování zahrnuje celou řadu projevů. Od pláče přes nerozhodnost, odkládání činností, celkovou zpomalenost při nedostatku energie, nesoustředěnost a roztěkanost, netrpělivost, uzavírání se do sebe, vyhýbání se kontaktům, pasivitu až po monotónní depresivní řeči, naříkavost, sebelítost, neustálé stěžování si na příznaky až po sebevražedné pokusy. Depresivní mívá následně pocity viny a vzteku na sebe za své chování, což může vést ještě k dalšímu prohloubení deprese.
Někdy den depresivních sestává jen ze sezení a "nicnedělání" nebo se zaobírají jen pasivními aktivitami (sledování televize, jídlo, polehávání). Velmi časté bývá odkládání činnosti pod jakoukoliv záminkou následované sebevýčitkami. Lidé se vyhýbají celé řadě aktivit. "Vyhýbavé" chování souvisí většinou s nepříjemnými vjemy, které nemocný pociťuje v daných situacích (úzkost, bušení srdce, bezradnost, nedostatečnost nebo záchvaty paniky). Také pocity méněcennosti vedou k vyhýbání se lidem, zpočátku jen cizím, později i blízkým. Z nedostatku kontaktů poté pramení pocit osamělosti.
Jak se deprese projeví na tělesném zdraví?
Mezi depresivní příznaky, které souvisí s tělesným zdravím, patří ztráta chuti k jídlu a následné hubnutí (i 15 až 20 kg). U některých typů depresí naopak vidíme nadměrnou chuť k jídlu, tito nemocní nezdravě přibývají na váze, což může přivodit další tělesné potíže (kloubní, zvýšení krevního tlaku apod.).
Běžným doprovodem deprese jsou také tzv. tělesné příznaky, které mohou napodobovat některou tělesnou nemoc. Mohou se objevit již před nástupem deprese a přetrvávat i po jejím zaléčení. Bývají různého charakteru a trvání. Patří k nim únavnost, nevýkonnost, napětí nebo naopak slabost ve svalech, bolesti hlavy, páteře, břicha, nespavost, snížená nebo zvýšená chuť k jídlu, hubnutí, pocení, zácpa, bolesti v oblasti žaludku.
Zhoršuje se schopnost zapamatování a výbavnost paměti, připojí se závratě, bušení srdce, tlaky v hlavě, v krku, třes končetin, poruchy menstruace, nechuť provozovat sexuální aktivity. Někdy je popisován pocit "prázdna v hlavě". Bolestivý tlak na hrudi, pocit sevření, který brání i volnému nadechnutí. Pro špatnou koncentraci mívá řada lidí pocit, že si nic nepamatují. Při vyšetření však zjišťujeme, že si věcí všímají, že se poměrně dobře rozpomínají, a že si zapamatovávají i věci nové, ale jde jim to poněkud ztuha. Učení ke zkouškám je však v těchto stavech nemožné.
autor: MUDr. Martin Anders PhD.
