Virus je nebuněčný živý organismus, drobná částice tvořená pouze bílkovinným obalem, pouzdrem, uvnitř kterého se skrývá dědičná informace ve formě nukleové kyseliny (DNA nebo RNA). Díky jednoduché struktuře se viry mohou snadno měnit a přizpůsobovat se podmínkám. Například chřipkový virus to s oblibou dělá každý rok. Virů je velké množství, jen málo z nich způsobuje onemocnění lidí. Napadají také zvířata, rostliny, dokonce i bakterie.
Viry jsou mnohem menší než bakterie, to znamená, že nejsou vidět v běžném světelném mikroskopu, pouze v mikroskopu elektronovém. To komplikuje diagnostiku virových onemocnění. Diagnostika virového onemocnění se provádí většinou nepřímo, na základě příznaků nemoci, případně sérologicky, průkazem protilátek. Zvýšená hladina protilátek v organismu je důkazem toho, že se tělo s virovou infekcí setkalo a začalo si proti ní vytvářet protilátky. Je také poměrně obtížné viry kultivovat, tato diagnostická metoda se v praxi nepoužívá.
Virus není schopen se sám množit, protože nemá vlastní látkovou výměnu a jeho reprodukce je zcela vázána na hostitele. Tím je buňka, kterou napadne a využije. V této buňce se rozmnoží, buňka plná nových virových částic praskne a uvolněné viry napadají další buňky. Jindy využívá jádro buňky dlouhodobě. Zanese do jejího jádra vlastní dědičnou informaci a tak změní její charakter.
Viry způsobují nejčastější dětské infekční choroby (spalničky, neštovice, příušnice, zarděnky). Dále onemocnění dýchacích cest včetně chřipky, infekční mononukleózu, onemocnění trávicího traktu známé jako střevní chřipka, záněty spojivek, opary na rtu i pásový opar, jsou příčinou infekčního zánětu jater, AIDS, rakovinného bujení.
Léčba virových onemocnění je problematická. Léky, virostatika, působí tak, že se snaží omezit množení viru v hostitelské buňce. To je možné do určité míry. Virostatika jsou velmi drahá, a proto se používají jen u systémových virových infekcí. Většinou je léčba symptomatická, to znamená ovlivňující příznaky choroby (léky na snížení teploty, bolesti, léky proti rýmě a kašli, atd.) Používání antibiotik u virových infekcí, pokud není přidružena bakteriální infekce, je neúčelné. Každý, kdo alespoň jednou v životě bojoval s oparem ví, že léčbu virostatikem je nutné začít co nejdříve, hned při objevení prvních příznaků. V případě oparu svědění a pálení na rtu. Jakmile se virus začne množit, je velmi těžké infekci zvládnout.
