Psychoterapeutka, life-koučink
Vzdělání:
Více informací na: http://www.psychoterapie-brno.com/
Dobrý den, prosím o radu. Poslední dobou mám zvláštní psychické obtíže. Začalo to na konci května, když jsem šla k důležité zkoušce (studuji VŠ), kterou jsem musela udělat (nakonec tedy udělala). Když jsem si sedla za lavici polilo mě vedro, bušení srdce a začala se mi točit hlava, měla jsem nějak jiné vnímání jako bych si nebyla jistá jestli tam opravdu jsem, nebo se mi to zdá. Byl to zvláštní pocit, ne obvyklá nervozita. Trvalo to krátce, že jsem ani v tu chvíli nemmohla test psát a zdrželo mě to. Pak se to uklidnilo a opět se to stalo v práci - dělám na Callcentru, ale podruhé jsem k tomu navíc slyšela hodně výrazně sanitku, která jela pod okny kanceláře. Naposledy se mi to stalo s dcerou, když jsme byli nakupovat, stáli jsme v Tescu u šperků pro dívky a malá si prohlížela čelenku s Frozen, vedle ní stála jiná holčička která něco držela v ruce a já jsem ji slyšela jak říká: Je to zkažený. a já jsem té holčičce říkala: Myslíš, že je to zkažený? Náramek se nemůže zkazit. A holčička mi odpověděla, že nic neříkala. A zase to začalo vedro, neschopnost se soustředit na realitu, strach. Rychle jsem nakoupila, malý jsem dovolila vše jen abysme už šli. Tak v tu chvíli jsem si řekla, že to musím nějak řešit, že to nebude jen běžná únava (I když doufám, že ano). Na venek se snažím v tu chvíli fungovat normálně a nenechávám se tím ovládnout, prosím o radu co s tím dělat. Nejraději bych nechtěla navštěvavat žádného lékaře, mám nyní rozepře s otcem mé dcery a celou jeho rodinou (nechci aby spor někam vyvrcholil, ale pokud by ano, nerada bych jim dávala do rukou zbraň proti mě). Jinak co se týče mě je mi 25 let jsem v životě šťastná a spokojená, vydělávam víc a víc peněz, cítim se být v práci úspěšná a jsem i oceňovaná, jsem vděčná za každý den, hlavně kvůli své dcerce a mojí rodině, i když si uvědomuju, že žiju ve stresu, jsem spokojená. Nemám partnera, prtože bych to časově nezvádala. Děkuji Vám za odpověď a přeji hezký den.
Dobrý den, moc cením Vaší odvahy se svěřit a hledat pomoc, ale také oceňuji citlivost a vnímavost, s níž dovedete popsat své duševní pochody. Co si Vy sama myslíte o tom, co se Vám stalo? Jaké z toho vyvozujete důsledky? Kladu si otázku, že toho v životě zvládáte nemálo - máte dcerku, studujete VŠ i pracujete. Co Vám kromě dcerky a rodiny, školy a práce dělá radost, co Vás ještě naplňuje? Jak odpočíváte? Říkám si, zda Vás napadlo, že by Vám mohl pomoci psycholog či psychoterapeut, dnes již návštěva psychologa či psychoterapeuta není stigmatem, navíc privátní psychoterapeuti nemusí psát žádné záznamy, které by předávali zdravotní pojišťovně. Pokud chcete, můžete vyzkoušet metodu Jakobsonovu progresívní relaxace (k poslechnutí také na youtube). Přeji pohodové dny, ať je brzy lépe, Stanislava Ševčíková
Dobrý den, už asi čtvrtým rokem mám depresi. Poslední dobou mám ale takové zvláštní stavy kdy mám až takovou úzkost, všechno v sobě držím, nemohu dýchat, mám v sobě úplně takovou agresi a vždy mi je potom na omdlení a pociťují strašnou slabost. Už moc nevím jak to zvládat...jestli jsou na to nějaké prášky které to alespoň utlumí
Dobrý den, píšete, že Vás již čtvrtým rokem trápí deprese, máte v sobě stavy úzkosti, při nichž nemůžete dýchat. Ptáte se, zda na tyto stavy existují nějaké prášky. Ano, s těmito stavy můžete navštívit psychologa nebo psychoterapeuta, také svého praktického lékaře, který Vám může předepsat léky, nebo je možné si od praktického lékaře vyžádat doporučení k psychiatrovi, který také předepisuje medikaci. Dnes je již návštěva psychologa, psychoterapeuta či psychiatra běžná, není potřeba se obávat stereotypů či předsudků, privátní psychoterapeuté dokonce nemají povinnost údaje o svých klientech hlásit nikde, ani zdravotní pojišťovně. Máte tedy několik možností, jednak můžete zvolit psychoterapii, která má mnoho metod a technik, jak depresím i úzkostem čelit, a také tedy můžete navštívit praktického lékaře nebo psychiatra a zvolit medikaci. Obvykle se doporučuje minimálně obě cesty kombinovat. Držím moc palce, ať je brzy lépe, Stanislava Ševčíková
Dobrý den, mám dotaz ohledně rodinných vztahů. S mým tátou jsem mívala dobrý vztah. Vše se změnilo před několika lety, kdy jsem se chtěla od rodičů osamostatnit. Táta mě začal citově vydírat, slíbil mi věci, které nesplnil, lhal mi a lhal i o mě (příbuzným - sestře, mamce), zpětně potom popíral svoje sliby i věci, které před tím řekl a udělal. Trvalo to asi tři roky. Od chvíle, kdy to začalo jsem často depresivní, často na to musím myslet, někdy v noci brečím. Přečetla jsem dost literatury, ze které pro mě vyplynulo, že tátovo chování naplňuje hodně znaků pro manipulátora. Od rodičů jsem se nakonec odtrhla, vztah s tátou jsem zredukovala na formální vztah a to mi dost pomohlo. Co mě teď trápí je vztah s mámou. Vždycky jsme si byly blízké a hodně jsme si rozuměly. Ale když začala tahle rodinná krize, mamka se mě ani jednou nezastala ani mi nedala za pravdu. Když jsem jí říkala, co mi taťka dělá (nebo byla i přítomna naším hádkám), vždycky mi řekla, že "ona to s ním má taky těžký" nebo "to mi vůbec neříkej, to nechci slyšet." S mamkou se stýkám a s tátou ne. Všichni víme, jak to u nás v rodině je, akorát se o tom nesmí mluvit. Když jsem se o tom zpětně pokusila promluvit si s taťkou, řekl mi, že se mezi námi vlastně vůbec nic nestalo a usmíříme se jedině tak, že na to (že se mezi námi nic nestalo), přistoupím i já. S mamkou toto téma nejde otevřít vůbec, rovnou mi řekne, že se o tom nechce bavit. Tato krize poznamenala i můj vztah se sestrou, protože jí taťka řekl o mě věci, které nebyly pravda a já nemám jak dokázat opak. Ani se sestrou se v této záležitosti nemůžu bavit. Potřebuji poradit i kvůli tomu, že mám teď malou holčičku. Chci, aby se stýkala s dědou a i on o ten kontakt stojí. Ale bojím se, jak jí budu jednou vysvětlovat naše rodinné vztahy, až se na ně začne ptát. Protože děti samozřejmě poznají, že se něco děje, i když jim děda s babičkou budou tvrdit opak. A já tady v té rodinné tradici přetvařování, že je vlastně všechno v pořádku, nechci pokračovat.
Milá pisatelko, moc oceňuji Vaši otevřenost i to, že jste dokázala sebrat síly a odvahu a začít žít svůj vlastní život, dokonce máte malou dcerku. To muselo být velmi obtížné a nesnadné. Přesto jste to dokázala. Nyní však chcete, aby se dcerka stýkala s dědou, Vaším otcem, se kterým nemáte nejlepší vztah, pokládáte ho za manipulátora. Vaše cesta je cesta otevřenosti a jeho návrh pro urovnání nesouladu je akceptace, že "se nic nestalo". Říkám si, jaké obecně má Váš otec vztahy s okolím, jak ostatní příbuzní řeší případné nesoulady s ním? A jak je toto chování úspěšné, prostě, jestli si za svým chováním mohou stát i v budoucnosti?: Koho ve svém okolí se můžete ještě zeptat na radu? Kdo má třeba podobnou zkušenost s typem člověka, jako je Váš otec? Jak budete o celé situaci uvažovat za pět let? Nabízím Vám takový experiment: Co by se muselo stát, kde jinde byste musela být, abyste dokázala akceptovat požadavek otce a s ním i matky. A zkuste se vůbec neomezovat. (např. musela bych žít na opačném konci světa, jezdit na návštěvu jednou za rok apod.) Našla jste něco, co by Vám pomohlo se nějak dostat na pomyslný společný jmenovatel? Držím moc palce na cestě za férovým a otevřeným životem a ať se Vám i všem Vašim blízkým daří. Pokud se chcete vztahem k otci, ale i k mámě zabývat dál, neváhejte vyhledat psychologa či psychoterapeuta, může se jedna to pár sezení a dneska již lidé, co dovedou hledat cesty k vnitřní spokojenosti, nejsou stigmatizováni předsudky. Stanislava Ševčíková
Dobrý den, obracím se na Vás s dotazem. Delší dobou (asi půl roku) mám špatný spánek, související nejspíš s úzkostmi a stresem. Všimla jsem si, že v práci, kde pracuji se skloněnou hlavou, se mi hlava sama zničehonic začne pomalu otáčet doprava, až ji mám vybočenou a na práci se dívám úplně ze strany. Myslela jsem si, že je to z práce (stres), ale začalo se to projevovat i v domácnosti při běžných činnostech (vaření, psaní, mytí nádobí atd.). Vždy si uvědomím, že mám hlavu natočenou a musím si ji trochu "násilím" a uvědomováním si toho, že ji nesmím otáčet, držet rovně. Poté mám i záškuby hlavy a bolí mě za krkem z toho, že se snažím hlavu udržet rovně. I nyní, když píši, se dívám na monitor s hlavou otočenou na pravo. Nikdy předtím jsem toto nezažila a nevidím zlepšení, spíš naopak. Je možné, aby to bylo vlivem úzkostí a napětí? Jedná se o neurologický problém nebo spíše problém s páteří? Děkuji Vám za odpověď.
Vážená pisatelko, moc oceňuji důvěru, s níž se obracíte na tuto poradnu. Píšete, že žijete ve stresu a v práci a nyní již i doma, se Vám samovolně otáčí hlava. S těmito trablemi se prosím obraťte na svého praktického lékaře, který Vás může odeslat k neurologovi a/nebo k ortopedovi. Tím budou ošetřeny případné organické příčiny vzniku mimovolných záškubů hlavy a po jejich vyloučení je možné věnovat se psychickým příčinám. Je možné stres z Vašeho života odstranit? Pokud ne, jaké dobré důvody Vás vedou k tomu, že v tomto stresu žijete? Jak stres zvládáte a co děláte pro to, abyste aktivně relaxovala? Jaké znáte relaxační techniky? Máte možnost si popovídat s přáteli? Mazlíčky? Cvičíte jógu? Pomáhá Vám relaxační hudba, procházky atd. Zkusila jste někdy tzv. Jakobsonovu progresívní relaxaci (ke stažení zde: http://www.pvsps.cz/data/2017/05/30/12/spmgr-materialy-vybraneptmetody-progresivnirelaxace.pdf?id=131). Pokud Vás neinspiruje nic z výše uvedených možností, doporučuji vyhledat klinického psychologa nebo psychoterapeuta Přeji vbrzku pohodové dny, Stanislava Ševčíková
Dobrý den,vůbec nevím jak bych měl začít.Je mi 25 let.Za ty roky se to na mě navalilo,že je to celkem dlouhý příběh.Když to shrnu, tak trpím menší sluchovou psychozou,možná mám syndrom vyhoření.Nic mě nebaví,někdy jen tak koukám a ani na nic nemyslím.Mám tolik plánů,ale nejde se posouvat dále.Ve společnosti se cítím být tím špatným.Málo komunikuji.Bojím se přátelit s novými lidmi.Ve všech vidím jen špatné věci.Cítím se se jako nula.Nevím co si s lidmi říkat.Pokud tato situace nastane,žačnu být nervozní a je to ještě horší.Pokud je mezi druhou osobou více lidi.Normalne komunikuji,bavím se .Drive cca do 16 let jsem byl oblíbený,měl kamarády ,všechno.Dneska jsem s přítelkyní 8 let a máme společné přátelé.Kdybych sní ale nebyl,určitě bych nikam nechodil a neměl aspon nějaké kamarády.Přez týden proste nikoho nepotřebuji.O víkendu když je nějaká párty atd,tak se rád sejdu.Jinak nikoho nevyhledávám.Poslední dobou mi příjde,že ani s kamarady si nemam co říct.Někdy i s přítelkyní.Ikdyž ona o mém problému napůl ví.Říká ,že jsem stále oblíbený,nikdo o mě nemluví špatně a mají mě lidi rádi.Ja si toto ale nemyslím. :( Přítelkyni častěji podezřívám z nevěry,že me už nemiluje,přijdu si méně cenný.Nedokončil jsem maturitu.Mám pouze výuční list a moje práce je s malým kontaktem s lidmi. Když si něco přečtu,kouknu na film,nebo neco prožiji.Často to rychle zapomenu.Jakoby mě to hrozně zajímalo,ale pamět to vymaže.Příčiny : Dětství.. Rozvod rodičů.Střídavá péče.U otce..Stále ponižování,žádná chvála,nadávky jaký jsem lempl,sprostá slova. a nestojím za nic.Nikdy se mi neomluvil.Moje názory stály za nic,moje hudba,filmy ,vše bylo spatné.To je i do dneška.Nemůžu ho vystát.Když jsem u něj na návštěvě jen přikyvuji na jeho nazory atd..Mama.. je trochu to samé s výbušnou povahou.Ta mě dotoho ještě mlátila.A k tomu jěště drogy.Né ,že bych je aplikoval abych se sklidnil.Spíše jen na taneční párty .Ex,Mar,Kok atd..Jen párkrát do roka.Momentálně jsem to omezil hodně, i kouření.Tohle jsou asi ty spouštěče.Nebo jsem prostě takový ? a Tak to má být .? Chci být někdo jíný.Ted otázka.Mám zajít k psychiatrovi nebo psychologovi ? Co se týče té psychozy.Stačí jít do restaurace a být u stolu .Malé slyšiny od vedlejších stolů.Jakože,,ježit ta holka ,se hrozně směje ˇˇpřítelkyně´´ Ten típek vůbec nemluví. všichni na mě koukají.atd..Už to zachází opravdu moc daleko,ikdyž si myslím,že na tom nejsem nejhůře.Možna je ten text trochu nesrozumitelný ,ale psal jsem to jak mi to šlo z hlavy :D Děkuji za odpověd.
Dobrý den, vnímám Vaši odvahu hledat pomoc a svěřit se. Píšete, že jste měl náročné dětství, rodiče se rozvedli, žil jste ve střídavé péči, táta Vás neocenil a máma nezvládala a bila Vás? Něco jste se ale přece naučil? Co to je? Uměl jste si vyhledat zábavu, kamarády, párty… Jak umíte žít? Přijít třeba za pohlazením za babičkou nebo dědou, za učitelkou ve škole nebo za kamarádem? Co babičky a dědové, co učitelé a vedoucí kroužků - co kamarádi, za co Vás oceňovali, co se jim na Vás líbilo? Když Vás neocenili druzí, určitě jste jako dítě byl přece na něco na sobě hrdý? Uměl jste si vybrat nějakou hudbu, filmy, jak jste to dělal? Líbila se i někomu jinému? Určitě jste měl dobré důvody pro všechna rozhodnutí, která jste dělal. Říkám si třeba, jak jste zvládnul nebýt závislý na drogách, jak se Vám přes to všechno podařilo mít přítelkyni, a vydržet s ní 8 let, to znamená, že jste s ní od svých 17 let? Jak se Vám to (oběma) podařilo? To je v dnešní době tak málo obvyklé, aby spolu dva lidé, a ještě tak mladí, vydrželi tak dlouho, k tomu je přece nutné umět naslouchat druhému, umění tolerance a kompromisu, umění zaujmout druhého a dovednost sdílet svůj život... Píšete, že chcete být někým jiným. Kým? Jak vypadá ten mladý 25letý muž? Co umí? Co na sobě oceňuje? Co na něm oceňují druzí? Jaké má hodnoty a cíle? Jaký nejmenší krůček byste mohl udělat, abyste se tímto člověkem stal? Píšete, že máte asi sluchovou psychózu, to se takto dal dálku nedá tak snadno určit, možná by bylo nejlepší, kdybyste navštívil psychologa či psychoterapeuta ve Vašem okolí a zkusil s ním pomaličku rozmotávat to klubíčko trablů, které se nahromadily a možná se může ukázat, že tyto životní zkušenosti z Vás udělaly právě takového člověka, kterým jste a vybavily Vás pro život podobně jako se horolezec vybavuje na náročný výstup na horu, na kterou není možné jít pouze v sandálech. Píšete, že Vás moc věcí nebaví a současně, že máte mnoho plánů? Zajímalo by mě, jak to je, nebaví Vás věci, které jste si plánoval (popř. plánoval s přítelkyní) nebo Vás nebaví věci, které od sebe čekáte, že budete dělat, ale přitom třeba nejsou důležité? Říkám si, že byste mohl zkusit požádat lidi ve svém okolí, aby napsali takový dopis pro Vás, co se jim na vás líbí a Vy si tyto dopisy můžete uschovat pro chvíle, když Vás přepadnou pochybnosti, jestli a na co máte být na sobě hrdý. Držím moc palce a doufám, že se Vám brzy podaří najít v sobě zdroj, který Vám pomůže překonat náročná období do období radosti a pohody, S úctou, Stanislava Ševčíková
Dobrý den, prosím potřebuji najít pomoc už 3 roky trpím sociální fobií a omezuje mě to úplně ve všem dostala jsem se do finančních problémů přišla jsem nedávno o brigádu uklízela jsem kanceláře kde jsem nebyla v kontaktu s lidma bylo to jediné co sem byla schopna dělat a melaj sem aspoň nějakou tu korunu ale co sem přišla o práci jsem se dostala do finančních problémů jelikož sem to měla brigádě musela jsem si platit zdravotní a sociální ale teď sem bez peněz nemám jak to platit a dojít si na úřad práce nejsem schopná nevím co teď mám dělat potřebuji práci ale nejsem schopná kamkoliv si dojít mám z toho strach pokaždý se aspoň o to pokusím a když už sem na nějakým pohovoru tak nakonec uteču nedokážu tu uzkozt a strach potlačit v sobě když už se tomu vystavuji a jdu proti tomu dopadne to pokaždý katastrofálně vypadám jak blbec před těma lidma a ještě víc se uzavřít do sebe už si nevím rady jak se toho zbavit nevím kde se to vzalo dřív sem neměla problém byla jsem normální člověk se sebevědomím a teď přijdu do kontakt s jedním člověkem a začnu celá rudnout potit se třást se a když už ten člověk to na mě vidí tak se mě zeptal jestli neomdlim nebo proč sem tak rudá a situaci mi ještě tím víc prihorsi a cítím se ještě víc trapné az to dojde do takové extrému že lapam po dechu a musím odejít protože mám strach že omdlim nebo to nerozdycham prosím poraďte co mám s tím dělat sem z toho z echucena bere mi to veselou energi nemam chuť do života nic mi nedělá radost nic mě nebavi nikam s přáteli nemůžu nic sem zavřená doma a jen brečím a přejídám se nebo naopak přestanu jíst pak do mě hustí rodiče ať si najdu už práci ale jak jim to furt mám vysvětlovat vyčerpává mě neustáli vysvětlování řeknou že mě chápou a pak přijdou za dva dny a znova na mě rozjedou ale jak si doprčic mám najít práci když to prostě nezvládám nevím si už rady opravdu sem na dně a myslím čím dál víc na to že to prostě ukoncim nebaví mě život na gauči a 24 h u televize a vědět o tom že sem v dlouhých a že každý den mi to naskakuje a já to nemůžu nějak zaplatit ani jak zastavit štve mě že celé tři roky sem se nehla z místa měla jsem psychologa psichyatra ale myslím že mě vůbec nechápali psychiatr do mě narval prášky a tím to pro něj skončilo na otázky mi nedala žádnou pořádnou odpověď ani radu psycholoska si mě vyslechla ale co mě to pomůže chodit někam kde se jen opakuji a ptají se mě jestli mi je líp jestli se něco zlepšilo jak by mohlo já pořád necítím žádnou změnu ani pod praskala nic z toho mi nezabíralo a vyčerpávalo mě jezdit po doktorech bez výsledku vždy jsem to po pár měsících u doktorů skončila nikdo mi nedokázal nějak pomoc a já se prostě s tím nesmirim nedokážu přijmout to že budu takhle celý život ve strachu a nechodit nikam a topit se v dluzich sebe už považuji za strávený případ nevím jak dlouho ještě tohle dokážu snášet je ještě nějaká naděje kdo by byl schopný najít řešení a pomoc mi z toho nekonečného kruhu
Milá pisatelko, moc oceňuji Vaši odvahu napsat do této poradny. Již to, že jste dokázala takto všechno vypsat, a to na veřejné místo, je pořádný krok kupředu, zkusíme tedy postupně společně hledat cestu, zda je možné udělat ještě další malý krůček k Vaší cestě za lepším a spokojenějším životem. Zkusím se soustředit na jednotlivé části Vašeho dotazu. a) Přišla jste o práci o i brigádu, je pro Vás obtížné jít na úřad práce, kde by Vás zaregistrovali a bylo by Vám placeno zdravotní a sociální pojištění, místo toho si je platíte sama. Ve Vaší situaci si platit zdravotní a sociální pojištění a hledat práci je myslím i tak příliš vysoký cíl a navrhuji Vám, že by bylo vhodnější, jít se zaregistrovat na úřad práce. Když si najdete menší brigádu na DPČ, je možné také legálně pracovat, to Vám pomohou objasnit buď na úřadě práce nebo v neziskové organizaci - sociální službě. Máte někoho blízkého (máma, táta, babička, děda, jiný příbuzný, kamarádi, spolužáci, soused), kdo by Vás na úřad práce doprovodil? Je možné také zavolat na linku důvěry ve Vašem kraji, kde Vám mohou doporučit neziskovou organizaci, sociální službu, třeba která pracuje s lidmi se sociální fobií, kde by Vám pomohli dát do pořádku finanční záležitosti, placení zdravotního a sociálního pojištění a také případně podporu v nezaměstnanosti nebo tzv. hmotnou nouzi. Tuto linku důvěry naleznete na www.linkyduvery.cz. b) Píšete o sníženém sebevědomí, o svém velkém úsilí denně na sobě pracovat a pokusit se chodit do práce, o svých trablech v kontaktu s lidmi, především také o zklamání z toho, že Vám psycholog či psychiatr nerozuměli. Bylo by žádoucí stabilizovat jak komunikaci s psychologem, kam by bylo dobré pravidelně chodit na konzultace, ale i s psychiatrem, pokud potřebujete i medikaci. S tím by Vám mohla pomoci nezisková organizace ve Vašem okolí, která pracuje s lidmi se sociální fobií. Kontakt na takovou organizaci Vám pomůže najít linka důvěry ve Vašem kraji. c) Píšete, že necítíte žádnou změnu, jak by měl vypadat Váš žádoucí a toužený stav? Slova, která používáte ve svém dotazu, jako "hledání řešení" nebo "změna", jsou pojmy, na které se zaměřuje terapie zaměřená na řešení, popř. systemická a narativní terapie, můžete zkusit hledat takového psychoterapeuta ve Vašem okolí. Konzultací může být právě i do pěti sezení. Bohužel nemám možnost se v této odpovědi rozepsat více, první pomoc můžete skutečně najít na jakékoli lince důvěry (odkaz viz výše). Milá pisatelko, moc Vám přeji, aby se Vám buď sama nebo s pomocí blízké osoby nebo pracovníka sociální služby, s psychologem či psychoterapeutem podařilo postoupit o malý krůček k zvýšení sebevědomí na cestě k Vámi vysněné budoucnosti a aby bylo brzy lépe. S úctou, Stanislava Ševčíková
Dobrý den, už pár dní jsem neustále unavená, náladová, trochu malátná občas je mi i do pláče úplně bezdůvodně někdy i pláču.Teče mi i krev z nosu, ale tobu mě není nic neobvyklého.. Mám dvě práce, přes den pracuji jako doručovatelka na poště a večer pracuji v hospodě. Těhotná nejsem byla jsem u gynekologa. Spím těch 6 hodin denně.. Myslíte že by to bylo z přepracování? Bojím se že je to něco horšího jako nějaká deprese.. Děkuji za odpověď
Vážená pisatelko, moc oceňuji Vaši odvahu se svěřit a hledat pomoc. Z Vámi stručně nastíněných potíží únavy, střídání nálad a malátnosti nebí možné takto na dálku jednoznačně určit, oč se jedná, proto bych Vám doporučila navštívit praktickou lékařku a zeptat se jí na další postup. Pokud by byly vyloučeny organické příčiny, pak doporučuji navštívit klinického psychologa (hrazen veřejným zdravotním pojištěním) či psychoterapeuta (konzultace se hradí přímo, ale mívají kratší objednací lhůty). S psychoterapeutem můžete společně hledat cesty k větší životní spokojenosti, k tomu, jak intenzívněji odpočívat apod. To, že můžete být unavená z přemíry práce, se nabízí, ale nejprve je nutné prozkoumat i jiné možné příčiny. V osobní konzultaci s Vámi by mě zajímalo, kolik Vám je let? Jak dlouho takto pracujete? Kolik hodin denně vlastně pracujete? Máte možnost odpočívat ve dne, mezi prací? Proč takto pracujete? Je to celoživotní nutnost nebo splácíte hypotéku nebo na něco šetříte? Je práce, kterou vykonáváte Vaším snem a koníčkem? Pokud ne, proč? Co se týče spánku, mnohým lidem šest hodin denně stačí, ale je mnohem lepší vyhradit si na spánek, popř. přípravu spánku 8 hodin. Můžete případný spánkový deficit dospat o víkendu? O co ještě jiného se staráte (děti, partner, domácnost, zahrada, koníčky)? Kolik hodin denně, popř. týdně Vám vychází na relaxaci a odpočinek? Měla by to být přibližně 1/3, pokud jde o dlouhodobý horizont. Přeji pohodové dny a ať je brzy lépe. Stanislava Ševčíková
Dobrý den, tak dva týdny zpátky mi začaly panické ataky, ty jsem se postupem naučila zvládat, nyní pouze velké vnitřní napětí a úzkost (že jsem nemocná, že mi selhávají orgány,...). Navštívila jsem krizové centrum Bohnice a nyní jsem objednaná k psycholožce, avšak až příští týden. Tento týden mám jet na dovolenou a praktický lékař mi napsal pro nejhorší stavy Neurol 0,5 mg s dávkováním 1-0-0. Hrozí mi závislost, pokud jsem si zatím vzala v dávkách 0,5 mg, další den cca polovinu a další den dalších 0,25? S Neurolem se cítím lépe, ačkoliv se sama snažím vnitřní napětí vyrovnat, někdy to nejde...
Dobrý den, s dotazem, zda je možné vytvořit si závislost na Neurolu, se prosím obraťte na Vašeho praktického lékaře, lékaře - psychiatra, popř. lékárníka. Ať se brzy cítíte lépe, Stanislava Ševčíková
Dobrý den, už kolem 5 let užívám prášky Nykob 5mg 2x denně,dřív mi pomohli dostat se ze schyzi kvůli dost nadměrnému kouření marihuany, jsem už 4roky zcela v pořádku a hodně cvičím a chtěl bych užívat 1x denně 10mg Stanozolol = Winstrol, nebude to nějak vadit s kombinaci Nykob? Děkuji za odpověď ..
Dobrý den. Interakce mezi olanzapinem a stanozolem nebyly zatím popsány. Přesto doporučuji se o užívání stanozolu poradit s ošetřujícím lékařem, který zná Váš aktuální zdravotní stav.
Dobry den, prosím o radu. Mám problém zůstat na jiném místě než v mém bydlišti přes noc..Těším se na dovolenou a když tam přijedeme, ubytujeme se a najednou se blíží večer přepadne mě stav úzkosti nebo paniky nevím jak to popsat a já chci zpět domů.Stydím se za to ale v té chvíli nevím co dělat.
Dobrý den, vnímám Vaši odvahu se svěřit a hledat cestičky zbavení se Vaší úzkosti v noci na jiných místech než je domov. Zajímalo by mě, zda na dovolenou či prodloužený víkend chcete opravdu jet nebo je to spíše vyhovění partnerovi či přátelům? S čím máte pocit domova spojený? Je to bezpečí? Pocit jistoty? Blízcí lidé? Co ještě? V čem je rozdíl oproti dovolené? Co je na dovolené jinak? Když byste si situaci blížícího večera na dovolené představila dnes, kdy jste v bezpečí domova, co by pomohlo, kdybyste měla u sebe? Co v tu chvíli není příjemné, co chybí? Jaké máte očekávání od dovolené? Co tam chcete zažít? Co tam chce zažít Váš partner nebo přátelé? Jsou tyto očekávání navzájem sladitelné? Určitě bych vás ráda povzbudila k dalšímu krůčku, a to k návštěvě psychoterapeuta, kde se můžete také naučit způsoby zvládání úzkosti "tady a teď" a další způsoby zvládání úzkosti. Přeji pohodové dny, Stanislava Ševčíková
Dobrý den, poslední dobou nemám chuť na sex s přítelkyní, nikdy předtím se mi to nestalo. Moje práce není stresová ani se necítim unavený.
Dobrý den, ptáte se, co dělat, když nemáte chuť na sex s přítelkyní. Zajímá mě, na co chuť máte? Co děláte, že Vás to naplňuje? A má přítelkyně chuť na sex? Jak v současnosti namísto sexu potvrzujete a posilujete Váš vzájemný vztah? Jakou máte stravu, podporuje fyzickou i mentální připravenost k sexu? Co přiměřená fyzická aktivita, máte možnost alespoň chodit pěšky či plavat, máte radost z každodenního pohybu? Pokud potřebujete větší podporu, je možné navštívit psychologa či psychoterapeuta. Držím moc palce, Stanislava Ševčíková
Dobrý den, Před pěti měsíci jsem se seznámila s dokonalým klukem. V té době mu bylo 17, stejně jako mně. Nedlouho po seznámení jsme se dali dohromady. Byl dokonalý, hodný a milý, věnoval mi veškerou svou pozornost a nemohla jsem si stěžovat. Tak to bylo první tři měsíce, potom se objevily trable v ráji. Když jsem s kamarádkou měla namířeno do klubu bez něj, začal být paranoidní, vzteklý. Hned další den mi řekl ,že jsem mu ve všem lhala, že jsem ho tam určitě podvedla. Chtěl se rozejít. Následovala série událostí, kdy se naprosto změnil. Nechtěl mě nikdy sejít a když jsem neměla čas já, tak mě za to vždy seřval. Po tomto rušném měsíci jsem skončila v nemocnici, s tím že jsem se chtěla předávkovat. Ten večer, kdy jsem to udělala, za mnou přijel a o všem věděl, ale do nemocnice mě nevzal přestože měl k dispozici auto (už mu bylo 18). Musela jsem si zavolat záchranku, když jsem zjistila, že jsem udělala hloupost. Rozešli jsme se a řekli si, že budeme přátelé. Jak jinak, než že to nešlo. Už nejméně měsíc a půl se se mnou v luse hádá, hledá důvody, a já, v přesvědčení, že je mnou posedlý, začínám mít strach. Vždy se objeví, když jsem někde venku, aniž bych mu o tom řekla a to klidně i uprostřed noci! Jako by mě sledoval. Po jeho včerejším chování jsem musela napsat. Od rána mi psal, ať ho nechám konečně žít, přestože jsem ho nijak neotravovala. Napsal mi tolik zpráv o tom, ať ho konečně nechám na pokoji, následně, bez jakékoli mojí odpovědi, mi vynadal, proč ho ignoruji a potom ať se mu nezkouším za pár dní omlouvat, za to, že jsem ho poslala do p*dele. Přitom jsem nic takového neudělala, udělal to v podstatě on. Šla jsem si provětrat hlavu ven do zastávky a on do pár minut "náhodou" jel kolem. Zeptal se mě, jestli nechci další den ven, jako přátelé jal jsme chtěli být. Jeho chování, změny nálad a výbušnost jsou opravdu nesnesitelné. Když si ho zablokuji na sociální síti, píše mi do sms. Když mu odepisuji, chce abych ho nechala. A když jej ignoruji, seřve mě za to. Můj dotaz zní tedy, jeho matka a babička jsou schizofreničky, on sám vyrůstal v tom, že ho matka mlátila, proto se chci zeptat, je možné, že se u něj začíná schizofrenie vyvíjet také? Děkuji, hezký slunečný den.
Dobrý den, milá pisatelko, chtěla bych moc ocenit, že se dovedete svěřit a hledat pomoc. Chování Vašeho ex-přítele není v pořádku, dokonce by se dalo označit za stalking. Obtěžování neboli stalking může být v krajním případě ohlášen policii a může být řešen před soudem. Pokud Vám chování bývalého přítele není příjemné, můžete mu buď sama nebo nějaký Váš kamarád, kamarádka, táta, děda apod. - sdělit, že si již nepřejete, aby Vás kontaktoval. Když byl v dětství fyzicky trestaný, je možné se k němu v tomto prvním rozhovoru chovat laskavěji, je možné mu nabídnout, že se může popovídat s osobou, kterou mu nabídnete nebo mohou společně zajít za psychologem či psychoterapeutem. Dnes už existují organizace, které pomáhají i lidem, kteří stalking páchají, např. Spondea, pokud se takoví lidé sami chtějí změnit. I Vy sama můžete pro zvýšení podpory vyhledat psychologa či psychoterapeuta. A nyní k Vašemu přímému dotazu, zda se u Vašeho expřítele projevuje počínající schizofrenie - z tohoto popisu to nedovedu říci. Diagnostika schozofrenie probíhá v mnoha hodinovém vyšetření lékařem psychiatrem. Moc přeji, abyste si užila léta a nádherných slunečných dnů bez mráčku a aby bylo brzy lépe,, Stanislava Ševčíková
Dobrý den mám dotaz, rád bych zkusil Xanax ovšem nějakou legální cestou což znamená na předpis ale doktorka mi ho nechce napsat. Je opravdu jediná cesta jak ho sehnat přes internet? Rád bych si ho klidně i objednal ale bojím se že mi přijde nějaká droga nebo něco jiného a za druhé se bojím, že když zkusím jeden xanax že si na něm vybuduju zavislost. Prosím poraďte kde bych mohl sehnat recept na xanax předem říkám že netrpím úzkostí ani depresema chci ho pouze zkusit. Děkuji
Dobrý den, moc oceňuji důvěru, s níž se obracíte na tuto poradnu. Píšete, že byste chtěl legálně vyzkoušet Xanax. Vnímám také, že se rozumně obáváte objednávat lék na pochybných webech, protože můžete obdržet v lepším případě neúčinný falzifikát, v horším případě přímo škodlivou sloučeninu. Léky, které jsou pouze na lékařský předpis, není možné zkoušet, proto jsou na lékařský předpis. Napadá mě, pokud máte touhu experimentovat a současně byste rád pomohl medicínskému a farmaceutickému vývoji - výzkumné organizace v medicínském a farmaceutickém vývoji občas hledají dobrovolníky do studií na zkoušení léků,a to i anxiolytika a antidepresiva a účast bývá i honorována., tak si říkám, zda to není pro Vás šance si podobný lék vyzkoušet? Přeji pohodové dny, Stanislava Ševčíková
Dobrý den Vážená paní/pane, Mám dotaz ohledně mojí přítelkyně. Žijeme spolu cca 3 roky a vše bylo v pořádku, nyní asi před měsícem jsme měli krizi a bylo to složité. Nakonec jsme vše vyřešili a vztah pokračuje dále s jediným problémem, že přítelkyně nemá vůbec chuť na sex. Stále tento problém přetrvává. Na internetu jsem četl něco o psychickém bloku. Jak mám případně tento problém řešit ? Máme navštívit nějakou poradnu? Děkuji moc za info. S přáním hezkého dne.
Vážený pane, oceňuji odvahu, se kterou se dokážete svěřit v této internetové poradně. Zajímalo by mě, zda i Vaše partnerka vnímá nedostatek sexu jako problém? Co všechno jste s partnerkou udělali, abyste se dohodli a domluvili? Myslím, že by stálo za to udělat ještě další krůček v této oblasti, a to vyhledání psychoterapeuta, s nímž si společně s partnerkou můžete dohodnout na formě Vašeho sexuálního soužití. Je možné vyhledat i manželskou a rodinnou poradnu ve Vaší lokalitě. Držím palce, ať je brzy vše v sexu dle Vašich společných přání a potřeb, Stanislava Ševčíková
Dobrý den, zažívám teď docela dost pocit osamělosti.Připadám si, že můj život nemá smysl, že jsem absolutní nula a že už nic nebude dobrý. Začalo to tak že jsem se zamilovala do jednoho kluka, teď vůbec nevím jak to mezi sebou máme, po nocích brečím, vždy když si s někým o něm povídám, rozbrečím se. Jsme kamarádi, oblbnum mi uplně hlavu. Ublížila jsem si kvůli němu už hodněkrát. Hrozně moc mi chybí, ale je mu to nedochází. Potřebuju prosím poradit, co mám dělat, nechci si kvůli němu ubližovat.
Milá pisatelko, píšete, že jste se zamilovala jste se do kluka, který byl dosud Vaším kamarádem, ubližujete si kvůli němu a moc Vám chybí. Zajímalo by mě, zda máte možnost mu dát prostor na to, aby Vás poznal ve Vašich zájmech a koníčcích a při trávení společného času a popř. mohl dát najevo svou náklonnost? Máte možnost o své zamilovanosti někomu říct, třeba kamarádce nebo i kamarádovi? Co si oni myslí o Vaší zamilovanosti a tom, zda a jak ji projevit? Jak je to u Vás zvykem, kdo dává najevo iniciativu a co se pokládá za iniciativu ke vztahu? Pohled? Úsměv? Pokud byste měla stále pocit, že si stále ubližujete, určitě stojí za to navštívit psychologa či psychoterapeuta, může jít i pouze o jedno či několik sezení. Ať máte mnoho inspirace na vznik nového vztahu, Stanislava Ševčíková
Anketní otázka
Necháte se letos raději očkovat proti chřipce a/nebo pneumokokové infekci?
Dobrý den .Ano opět bych přestával kouřit bez šidítek ,.Vážím si sám sebe a nebudu se…
Hele ty nulo ty ještě žiješ? Dofám ,že nekouříš.kam jedeš na dovolenou ? Nebolí tě oči…
Tak vážení poděkujte Karlovy slíbil jsem mu pro zdar Vašeho odvykání ale spíše pro něho…
