Ti lidé prostě neumějí říct, co chtějí. Z klienta, co teď sedí přede mnou, aby jeden páčil, proč vlastně přišel.
Ti lidé prostě neumějí říct, co chtějí. Z klienta, co teď sedí přede mnou, aby jeden páčil, proč vlastně přišel a co chce. Budu se muset omluvit.
Už potřetí během dopoledne prostě musím. Kvůli tomu pocitu se vůbec nemohu soustředit. Kdy si šéf všimne, že značnou část pracovní doby nejsem na svém místě? Snažím se pospíšit si a být brzo zpět. Co když zameškám jeho telefonát? Jednou, dvakrát? Třikrát a dost!?
Tohle dobré místo je už moje poslední. Kdybych o ně přišel, nikdo by mě nezaměstnal, v tomhle věku, a ještě s takovými potížemi!
Už jsem zpět... Co si o mně myslí klienti? Snažím se předstírat, že musím něco neodkladného vyřídit. Vlastně ani tak moc nelžu, ten pocit odložit nejde!
autor:
