Slyšíte dobře? Problémy se sluchem nepodceňujte!

Sluch patří k jednomu ze smyslů člověka. Člověk pro získávání informací o okolním světě preferuje dva smysly – zrak a sluch. Zatímco zrakem získáváme informace o prostorových vztazích, kde se nacházíme, co nám spojí v cestě apod., sluch je nezastupitelný v tvorbě a udržování společenských vztahů. Sluch je nezbytnou podmínkou klidné a nepoškozené komunikace mezi lidmi, sluch je třeba k poslouchání ostatních lidí kolem nás. Platí příměr, že poruchy zraku nás odděluje od věcí, zatímco porucha sluchu od lidí. 

Ztráta sluchu vede vždy ke zhoršení slyšení a rozumění lidské řeči a tím okleštění nebo úplné zamezení komunikace. Takto postižený člověk se ocitá zcela osamocen mezi dalšími lidmi, protože ostatní lidé s ním nemohou mluvit. Podobně jako cizinec v zemi, jejíž řeč nezná. Nemůže se tedy zařadit mezi okolní společnost a tato jej dokonce pomalu vytlačuje od sebe pryč. A navíc, takto postižený člověk navenek vypadá jako plně zdravý a než pomoci je vystaven spíše šikaně okolí. 

Poruchy sluchu = nedoslýchavosti, a to jakéhokoli původu a hlouby ztráty se vyskytují přednostně ve starší populaci. Podle výsledků WHO se porucha sluchu vyskytuje u 25 % lidí starších 60 let a u 40 % lidí starších 70 let věku. Jsou to právě naši senioři, kteří jsou nejvíce postiženou a také nejčastěji ohroženou skupinou. Zůstávají nejenom sami fyzicky, ale často v úplné izolaci od okolního světa. Neslyší, když je někdo přijde navštívit. Nedomluví se. Ztrácejí se v informacích.  Bojí se okolního světa a tak ztrácejí smysl života. Ano, i takový je často dopad poruchy sluchu. 

Současná věda o sluchu „audiologie“ umí v mnohých případech dopady postižení sluchu zmírnit nebo dokonce odstranit. Sluch nelze léčit, ale vlastní slyšení lze podporovat pomocí chytrých sluchadel či dalších technických pomůcek.

Příčiny ztráty sluchu

Příčinou poruch sluchu může být celá řada - od genetických faktorů, přes vrozené vady, až po onemocnění či úraz.

Obecně platí, že stárnutím se sluch zhoršuje, to znamená, že určitá ztráta sluchu ve stáří se považuje za normální fyziologický proces. 

Sluch se nám ale nezhoršuje až ve stáří, jak si mnozí myslí, ale víceméně pomalinku slábne již od dětství, kdy se snižuje rozsah námi slyšených frekvencí. Rychlost zhoršení závisí nejen na naší genetické výbavě, ale velkou měrou se projevuje i hluková zátěž, jako je práce v hlučném prostředí či časté poslouchání hlasité hudby. Příčinou může být i nějaká jednorázová událost, například blízkost výbuchu či střelby. Sluch může podle odborníků časem poznamenat například i časté používání sluchátek – zejména takzvaných „pecek“, které se zasouvají na okraj zvukovodu. U nich totiž hrozí poškození ušního bubínku. Pokud pomineme genetiku a hlukovou zátěž, příčinou nedoslýchavosti je postupující zhoršení prokrvení centrální nervové soustavy spolu s prohlubujícími se změnami na cévním řečišti. Zde vlivem aterosklerózy dochází ke zmenšení průtoku krve a tím snížení výživy buněk.

V pozadí poruch sluchu však mohou být i zdánlivě drobná poranění zvukovodu, bubínku nebo středoušních kůstek, způsobená neopatrným čištěním uší či opakovanými záněty.

Ztráta sluchu může mít mnoho příčin, dobrou zprávou však je, že ve většině případů ji lze úspěšně řešit.

První příznaky ztráty sluchu nemusí být vždy zřejmé

Výraznější problémy se sluchem se začínají projevovat většinou kolem šedesátého roku. Avšak mírnější příznaky se mohou vyskytnout podstatně dříve. Lidé si jich často ani nepovšimnou. Slyší například konverzaci, ale hůře rozumí některým jednotlivým slovům. V celkovém kontextu problém ignorují, protože je nijak závažně neomezuje.

Je však důležité věnovat pozornost těmto prvním známkám. Lidé s neléčenou ztrátou sluchu mají větší pravděpodobnost deprese, pociťují izolaci a později i problémy s pamětí. Pokud se ted objeví některý z těchto příznaků, poraďte se s lékařem nebo audiologem o provedení testu sluchu.

Znamení zhoršujícího se sluchu, která byste neměli ignorovat

• Zhoršení slyšení a rozumění lidské řeči.
• Zvonění, nebo bzučení v uších, které se tu a tam objeví a zase zmizí, bývá jedním z raných příznaků ztráty sluchu.
• Místo očního kontaktu sledujete rty lidí.
• Problémy s rovnováhou.
• Častěji zapomínáte. Je těžké zapamatovat si věci, když neslyšíte.
• Hlasité zvuky způsobují  bolest. Při ztrátě sluchu je ucho méně schopné tlumit hlasité zvuky, což se projeví právě bolestí uší při hlasitých zvucích.
• Neustále říkáte „cože“?

Nepodceňujte tedy varovné signály a ve chvíli, kdy si například začnete zvyšovat hlasitost u rádia či televize nebo nedoslýcháte při hovoru s přáteli, nestyďte se za to a raději vyrazte rovnou k lékaři. Přijďte do ambulancí audiologie, foniatrie nebo ušních lékařů.

Jak se vyrovnat  se zhoršením nebo ztrátou sluchu?

Ztráta sluchu představuje především zásadní změnu až úplné přerušení kontaktu s okolním světem. Jestliže člověk nijak nereaguje na to, o čem se hovoří, nebo reaguje způsobem, jenž se ostatním zdá nesmyslný, může si vysloužit podezření, že má postižen nejen sluch, ale i intelektové schopnosti. Na druhé straně se postupné zhoršování sluchu považuje za neodvratný průvodní jev stárnutí, a proto s ním dopředu jaksi počítáme a současně se ho obáváme. Starší lidé se mnohdy ani nepokoušejí se svým sluchem něco dělat a raději se stahují do ústraní.  Nemohou si být nikdy stoprocentně jisti, o čem si ostatní povídají, a pokoušejí-li se zapojit, stávají se někdy pro své partnery zdrojem netrpělivosti, rozladěnosti nebo nedorozumění. A tak i když jejich intelekt je touto poruchou zcela nedotčen, začínají se často vyhýbat přátelům a známým, kulturním a vzdělávacím akcím, a postupně tak ztrácejí nejen přehled, ale zejména sebevědomí a sebejistotu. 

Z racionálního hlediska jsou ovšem výše popsané obavy do značné míry zbytečné. Víme už, že poruchy sluchu si nevybírají - postihují děti i lidi ve vyšším věku, muže i ženy, bělochy i příslušníky ostatních ras. Existují lidé hluší od narození a existují osmdesátiletí se sluchem velmi dobrým. 

Ztráta sluchu je nesporně zásadní změnou, zasahuje výrazně psychiku postiženého člověka a ovlivňuje kvalitu jeho života. To ovšem platí jen do té míry, do jaké to člověk sám připustí. Jedinou možností je tedy přiznat si pravdu a pokusit se o konkrétní akci směřující k nápravě či kompenzaci poruchy, anebo o potřebnou změnu chování, jež by umožnila s poruchou sluchu žít.