Třezalka tečkovaná

Jako dítě jsme neměla příliš velké povědomí o léčivých rostlinách. Znala jsem v podstatě jen dvě. Jitrocel v básni "řekněte mi matičko, co že rány svírá ...." a třezalku, kterou si maminka vařila, když jí bylo žaludečně nevolno, aby jí pak, podle jejích slov, bylo ještě hůře. Já osobně jsem nikdy třezalku nepotřebovala, ale vzpomínka na vonící kouřící hrnek v kuchyni se mi pojí se vzpomínkami na dětství. Že by spařená třezalka někde v podvědomí byla příčinou mého pozdějšího farmaceutického vzdělání, nebo je jen nostalgickou vzpomínkou na doby, kdy se ještě místo prášků užívaly bylinné čaje?

Třezalka se používala v lidovém léčitelství od nepaměti. Ba co víc, byla považována za kouzelnou bylinu, které našla často uplatnění v magii. Její použití bylo široké. Počínaje ochranou před bleskem a konče pomocí při napravování náměsíčníků.

Třezalka tečkovaná, ale i jiné druhy u nás divoce rostoucí, nerozeznatelné nevzdělaným sběračem, je vytrvalá bylina 30 až 60 cm vysoká. Lodyhy jsou buď nekvetoucí, bohatě olistěné, nebo kvetoucí s jasně žlutými pětičetnými květy. V malých žlázkách obsažené červené barvivo hypericin, nazývané krev svatého Jana, má zřejmě největší podíl na tom, že třezalka byla opředena řadou pověr. Mléko koz a krav, které spásly větší množství třezalky, se hypericinem barví do růžova, což nemohlo být ve středověku vyloženo jinak, než že dobytek dojí krev, protože byl uhranut. Byl to zajisté dobrý důvod obvinit z čarodějnictví nepohodlnou děvečku. Třezalku najdeme v hojném zastoupení na slunných stráních luk, pastvin, lesních pasek od nížin do hor.

Drogou je nezdřevnatělá kvetoucí nať (Herba hyperici) sbíraná v červenci a srpnu ráno, nejlépe hned za rozkvětu, když sejde rosa. Svazečky třezalky se suší ve stínu na dobře větraném místě, neboť na slunci ztrácí rostlina barvu. Teplota by při umělém sušení neměla přesáhnout 35 stupňů. Správně usušená třezalka si zachovává původní zbarvení, je téměř bez zápachu a má trpce nahořklou chuť. Květ obsahuje třísloviny, flavonové glykosidy, rutin, silici, hypericin, pryskyřici, provitamin A, vitamin C a další důležité látky.

Třezalka ve smyslu bylinkářském čistí krev -- podporuje látkovou výměnu, působí jako antibiotikum se silnými protizánětlivými účinky. Vnitřně se užívá jako čaj doporučovaný při léčbě žaludku a dvanáctníku, zánětech, vředové chorobě, žaludeční neuróze, tedy při zažívacích obtížích, nedokonalém trávení, nechutenství a nevolnosti od žaludku. Čaj se připravuje ze dvou čajových lžiček sušené třezalky spařených asi 200 ml vroucí vody. Nápoj se nechá čtvrt hodiny vyluhovat a pije se scezený a vlažný po doušcích, v dávce 2 až 3 šálky během dne. Třezalka je vhodná i do ledvinových protizánětlivých směsí. Léčí také hemoroidy, aplikujeme ji jak zevně, tak i vnitřně.

Hojivý účinek třezalky je známý. Čerstvé květy se macerují 2 až 3 týdny stolním olejem, až se olej zbarví do červenohněda. Takto podomácku připravená kapalina se používá zevně na různá drobná poranění, např. odřeniny nebo lehčí spáleniny a proleženiny. Působí dezinfekčně, hojivě a podporuje granulaci tkáně, čímž urychluje hojení poraněných míst.

V poslední době se zjistilo, že třezalka obsahuje celý komplex látek, které příznivě ovlivňují naši nervovou soustavu, tlumí strach a nervozitu, pocity marnosti -- prostě stres. Na rozdíl od stejně působících léků, tzv. psychofarmak, neovlivňuje bdělost a není návyková. Toho si již všimli někteří výrobci a tak kromě tradičních čajů můžeme užívat i třezalkové tablety nebo dražé. Přípravky z třezalky působí blahodárně i v období klimaktéria.

Pozor na třezalku by si měli dát především pyloví alergici a lidé trpící těžší formou cukrovky. Při dlouhodobém užívání se může projevit přecitlivělost na UV záření.